ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.319.2004
sp. zn. 6 Azs 319/2004 - 54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
stěžovatelky: V. Z., zastoupena JUDr. Vlastimilem Motlíkem, advokátem, se sídlem Příčná
350, 468 22 Železný Brod, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou
3, 170 34 Praha 7, v řízení o kasační stížnosti stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 25. 2. 2004, č. j. 59 Az 56/2003 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Ministerstvu vnitra se ne při znává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci stěžovatelky, advokátu JUDr. Vlastimilu Motlíkovi,
se při znává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 2150 Kč, která
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 3. 11. 2003,
č. j. OAM - 5631/VL - 07 - 19 - 2003, byla zamítnuta žádost žalobkyně o udělení azylu
jako zjevně nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(zákon o azylu). Správní orgán uvedl, že v průběhu správního řízení bylo prokázáno,
že důvodem žádosti o udělení azylu jsou obavy z pronásledování neznámými osobami,
které na ní vymáhají dluh, jež není schopna věřiteli uhradit, a snaha legalizovat pobyt
na území České republiky.
Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podala žalobkyně v zákonné lhůtě žalobu, kterou
napadla rozhodnutí v celém rozsahu výroku. Žalobkyně namítla, že žalovaný nezjistil přesně
a úplně skutkový stav věci a důkazy, které si správní orgán opatřil, byly neúplné, čímž
podle jejího názoru došlo k porušení ust. §3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1, §46 a §47 odst. 3
zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, a dále ust. §12 zákona o azylu. Uvedla,
že se domnívá, že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu,
resp. podmínky pro vztažení překážky vycestování podle §91 citovaného zákona. Pokud jde
o skutkové důvody, odkázala na obsah spisu žalovaného, zejména na žádost o udělení azylu
a protokol o pohovoru.
O žalobě rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem č. j. 59 Az 56/2003 - 19 ze dne
25. 2. 2004 tak, že žalobu jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl,
že žalobkyní uplatněné důvody nelze podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze azyl
udělit a její žádost o udělení azylu je zjevně nedůvodná podle ust. §16 odst. 1 písm. g) zákona
o azylu.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě podala žalobkyně (dále jen
„stěžovatelka“) dne 15. 4. 2004 kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl stěžovatelce doručen dne
8. 4. 2004, kasační stížnost byla podána osobně u Krajského soudu v Ostravě dne 15. 4. 2004.
Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatelka je zastoupena
advokátem.
Z obsahu podání vyplývá, že jako důvody kasační stížnosti stěžovatelka uplatňuje
důvody uvedené v ustanovení §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka v kasační stížnosti z 15. 4. 2004, stejně jako v žalobě,
poukazuje na porušení jednotlivých citovaných ustanovení zákona č. 71/1967 Sb., o správním
řízení, a to bez příslušné konkretizace. Dále stěžovatelka poukazuje na článek 3 a 5 Úmluvy
o ochraně lidských práv a svobod, na rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ve věci C.
V. a ve věci V ., a na článek 53 Příručky k postupům a kritériím pro určování právního
postavení uprchlíků, aniž by specifikovala, jak se citované články vztahují na její případ,
pouze uvádí, že v zemi původu je ohrožena na životě. V doplnění kasační stížnosti k výzvě
Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2004, č. j. 59 Az 56/2003 - 35, pak ustanovený
zástupce k žádosti stěžovatelky pro řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním
soudem namítá vady řízení, které však v podání ze dne 11. 6. 2004 nekonkretizuje.
Ze shora uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje napadené rozhodnutí zrušit
a zároveň požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Ostravě,
kasační stížnost považuje za nedůvodnou, stejně tak i návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by
musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka uplatnila stížnostní důvody
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost
podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní
orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu,
nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním
orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou
vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit;
za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu
pro nesrozumitelnost. Skutková podstata je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak
dostačující k učinění správného skutkového závěru, ve spise obsažený, vede k jiným
skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu
ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím
orgánem, přičemž tento materiál je nedostačující k učinění správného skutkového závěru.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že žalovaný správní orgán i Krajský soud
v Ostravě postupovaly správně, když důvody uplatňované stěžovatelem neshledaly jako
důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.
Ostatně stěžovatelkou uváděné obavy z neznámých osob vymáhajících na ní dluh,
jež není schopna uhradit věřiteli, a jež ji v zemi původu pronásledují, a z toho pramenící
strach o vlastní život, není důvodem, který je podřaditelný pod ustanovení zákona o azylu,
neboť uváděné problémy nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými, tedy
její rasou, národností, náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině, či zastávaný mi
politickými názory, a tedy nejsou důvodem pro udělení azylu.
Podle ust. §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu se žádost o udělení azylu zamítne jako
zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být
vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Krajský soud nepochybil, jestliže považoval
rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení ve smyslu §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s.
Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako
nedůvodnou podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Za této procesní situace se již samostatně
nezabýval návrhem stěžovatelky na přizná ní odkladného účinku kasační stížnosti.
Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud
ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu
vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Stěžovatelce byl usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 59 Az 56/2003 - 35 ze dne
6. 5. 2004 pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě
platí hotové výdaje za zastupování a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s.).
Podle §35 odst. 7 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přiznal advokátu JUDr. Vlastimilu Motlíkovi
odměnu ve výši 2150 Kč (dva úkony právní služby po 1000 Kč podle §11 odst. 1 písm. b/
a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, a dva režijní paušály po 75 Kč podle §13
odst. 3 téže vyhlášky).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. května 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu