ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.32.2004
sp. zn. 6 Azs 32/2004 - 58
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: A. M ., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
170 34 Praha 7, adresa pro doručování: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační
politiky, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí ministra
vnitra č. j. OAM - 1257/AŘ - 2002 ze dne 5. 3. 2003, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 6 Az 148/2003 - 38 ze dne 8. 10. 2003,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2003, č. j. 6 Az 148/2003 - 38,
se zrušuj e a věc se mu vr ac í k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra č. j. OAM - 1257/AŘ - 2002 ve věci udělení
azylu ze dne 5. 3. 2003 požádal žalobce o ustanovení právního zástupce. Usnesením
Městského soudu v Praze byl tento návrh zamítnut. V odůvodnění soud uvádí, že jednou
z podmínek pro ustanovení zástupce podle §35 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“), je skutečnost, že je ustanovení zástupce třeba k ochraně práv
žadatele. Tuto podmínku shledal soud nesplněnou, neboť stěžovatel v souladu s poučením
správního orgánu využil svého oprávnění domáhat se přezkoumání rozhodnutí žalovaného
soudem a jím podaný opravný prostředek má zákonem požadované náležitosti, zejména návrh
obsahuje označení napadeného rozhodnutí, důvody a námitky, které žalobce k podání
opravného prostředku vedly, a obsahuje i návrh výroku rozsudku. Žalobce tak svými
vlastními úkony učinil vše, co mohl podle právních předpisů učinit k ochraně svých práv,
neboť se dostatečně kvalifikovaným způsobem obrátil na soud. Městský soud v Praze dále
konstatuje, že v důsledku nesplnění této podmínky se již nezabýval další zákonem stanovenou
podmínkou, a to majetkovými a osobními poměry žalobce. Proti tomuto usnesení žalobce
(dále jen „stěžovatel“) podal kasační stížnost, v níž jako námitku uvedl, že v průběhu
azylového řízení se několikrát změnil zákon o azylu a stěžovatel špatně ovládá český jazyk,
proto nemohl prostudovat tyto změny; tento důvod dále upřesnil do protokolu sepsaného dne
27. 4. 2004 u Městského soudu v Praze tak, že usnesení městského soudu napadá z důvodů
uvedených v §103 odst. 1 písm. a), e) s. ř. s., přičemž nezákonnost rozhodnutí spatřuje v tom,
že soud nesprávně posoudil jeho situaci; je cizím státním příslušníkem, který se neorientuje
v českých právních předpisech a nerozumí odborným výrazům, neboť tomu brání
nedostatečná znalost českého jazyka.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel podle §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen
advokátem. V dané věci sice stěžovatel není zastoupen advokátem a sám rovněž nemá
právnické vzdělání, povaha rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje, však vylučuje,
aby v posuzované věci bylo možno nedostatek podmínky povinného zastoupení považovat
za překážku, jež by bránila vydání rozhodnutí, jímž se řízení o kasační stížnosti končí.
Za situace, kdy předmětem přezkumu je rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno žádosti účastníka
o ustanovení zástupce z řad advokátů, by trvání na podmínce povinného zastoupení vedlo
k vlastnímu popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu
řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom, že účastník právo
na ustanovení zástupce nemá.
Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná,
přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které mu předcházelo (vázán rozsahem
a důvody kasační stížnosti - §109 odst. 2, 3 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná.
Podle §35 odst. 7 s. ř. s. může předseda senátu na návrh žalobce ustanovit zástupce
(advokáta) za předpokladu, že by žalobce splňoval podmínky pro osvobození od soudních
poplatků, a dále je-li to třeba k ochraně jeho práv. Podle §36 odst. 3 s. ř. s. může být na návrh
osvobozen od soudních poplatků účastník řízení, který doloží, že nemá dostatečné prostředky.
Dle názoru městského soudu žalobce (stěžovatel) svými vlastními úkony učinil vše,
co mohl podle právních předpisů učinit k ochraně svých práv. Dostatečně kvalifikovaným
způsobem se obrátil na soud; přitom v žalobním řízení není právní zastoupení žalobce
povinné. Proto jeho návrh na ustanovení zástupce zamítl.
Nejvyšší správní soud se však s tímto výkladem neztotožňuje; podmínku potřeby
ochrany práv navrhovatele ve smyslu §35 odst. 7 s. ř. s. není možné považovat za nesplněnou
jen z toho důvodu, že žalobce podal formálně úplnou žalobu. V tomto stadiu řízení není
možno posoudit, zda je žaloba věcně dostatečně odůvodněna, tedy, zda žalobce uplatnil
všechny důvody, které uplatnit mohl. Není v moci soudu posoudit, zda žalobce určité námitky
neuplatnil jen z toho důvodu, že je pro nedostatek právního vzdělání považoval za irelevantní.
Hmotněprávní charakter projednávané věci (žalobou tvrzený azylový důvod), tedy důvod
žalobní, nemusí být jediným a zcela určujícím faktorem, z něhož lze usoudit, zda je zástupce
třeba k ochraně práv anebo nikoliv. Stejný význam je třeba klást i na osobnostní a faktické
poměry účastníka řízení, úroveň povědomí o jeho právech v soudním procesu a vůbec
o právních poměrech v ČR. Při jinak stejném skutkovém příběhu tak lze dospět i k tomu,
že u jedné osoby bude k ochraně práv v řízení před soudem zástupce zapotřebí, u jiné osoby
to nutné nebude.
V daném případě bylo správní rozhodnutí doručeno stěžovateli dne 28. 4. 2003.
Podle §32 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., se zde uplatní 15-denní lhůta
pro podání žaloby. Žaloba byla podána osobně dne 7. 5. 2003. Jelikož v žalobě požádal
stěžovatel o ustanovení zástupce, neběží lhůta pro podání návrhu na zahájení řízení a žalobce
tak měl ještě šest dnů na rozšíření žalobních bodů, které mohl využít ustanovený právní
zástupce. Stěžovatel dále ve své replice k vyjádření žalovaného ze dne 19. 9. 2003 požaduje
nařízení jednání; v jeho průběhu může potřebovat pomoc právního zástupce.
Z výše uvedených důvodů Městský soud v Praze nesprávně posoudil právní otázku,
jestliže posuzoval nutnost ustanovení zástupce pro ochranu práv stěžovatele jen na základě
formální bezvadnosti žaloby.
Uvedené usnesení je nezákonné ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a Nejvyšší
správní soud je proto zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 19. ledna 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu