ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.320.2004
sp. zn. 6 Azs 320/2004 - 63
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobkyně: O. V., zastoupena JUDr. Miloslavem Langerem, advokátem, se sídlem Klečůvka
83, Zlín, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2004, č. j.
59 Az 9/2004 - 35,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se ne při zná vá náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá kasační stížností rozsudek Krajského
soudu v Ostravě č. j. 59 Az 9/2004 - 35 ze dne 30. 4. 2004, kterým byla zamítnuta její žaloba
proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 6479/VL - 11 - 04 - 2003 ze dne 8. 1. 2004,
jímž byla zamítnuta stěžovatelčina žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle §16
odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že Krajský soud v Ostravě se při svém
rozhodování dopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky,
neboť stěžovatelce měl být udělen azyl z humanitárních důvodů podle §14 zákona o azylu.
Stěžovatelka tak uplatňuje kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Kromě toho stěžovatelka namítá, že krajský soud
neměl dostatek důvodů pro své rozhodnutí, a z toho dovozuje kasační důvod podle §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s. Stěžovatelka z těchto důvodů navrhuje, aby Nejvyšší správní soud
napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, navíc požaduje,
aby jí podané kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.
Žalovaný ponechal kasační stížnost bez věcného vyjádření.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zejména zjistil, že stěžovatelka
v průběhu správního řízení před žalovaným svoji žádost o udělení azylu odůvodňovala svými
problémy souvisejícími s tím, že si půjčila peníze, ty však nemohla věřiteli vrátit. Věřitel
si proto najal vymahače a po stěžovatelce požadoval vrácení peněz výhrůžkami a násilím.
Peníze si stěžovatelka půjčila za účelem podnikání, avšak neprosperovala, neměla na nákup
zboží, nevydělávala, a proto peníze nemohla vrátit. O udělení azylu stěžovatelka požádala
poté, kdy jí bylo v České republice uděleno správní vyhoštění. Žalovaný v rámci správního
řízení dospěl k závěru, že stěžovatelka splňuje podmínky podávané z §16 odst. 1 písm. g)
zákona o azylu a rozhodl o zamítnutí její žádosti jako zjevně nedůvodné. Z obsahu soudního
spisu pak Nejvyšší správní soud zjistil, že proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka žalobu,
v níž tvrdila, že s rozhodnutím žalovaného nesouhlasí, žádá o přezkoumání jejího případu
„z humanitárních příčin“. Krajský soud z obsahu žaloby dovodil, že stěžovatelka namítá
nesprávné posouzení otázky splnění podmínek pro udělení azylu z humanitárních důvodů,
žalobu však zamítl, neboť ohledně splnění podmínek vyplývajících z §16 odst. 1 písm. g)
zákona o azylu dospěl k témuž závěru jako žalovaný. Stěžovatelka dle závěru krajského
soudu neopustila zemi svého původu z toho důvodu, že by byla pronásledována z důvodu
rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině ani zastávání politických
názorů, přitom nebyly splněny důvody podle §13 ani §14 zákon o azylu. Rozsudek krajského
soudu byl stěžovatelce doručen dne 2. 6. 2004 a ta jej napadla kasační stížností dne
15. 6. 2004.
Stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek krajského soudu
vzešel (§102 s. ř. s.), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Kasační stížnost
byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Pokud jde o důvody, o které stěžovatelka svoji
kasační stížnost opírá, pak tvrdí-li, že krajský soud neměl dostatek důvodů pro své
rozhodnutí, takové tvrzení samo o sobě ani s přihlédnutím ke zbylému obsahu kasační
stížnosti samostatný kasační důvod nepředstavuje. Stěžovatelka sice formálně odkazuje
na „nedostatek důvodů“ rozhodnutí krajského soudu, žádným argumentem, jenž by byl
v kasační stížnosti obsažen, však ani nepřímo nemíří k tomu, že by nebyly důvody
pro rozhodnutí krajského soudu. Věcně totiž argumentuje toliko absencí posouzení §14
zákona o azylu. Z obsahu kasační stížnosti lze tedy dovozovat toliko jeden kasační důvod,
a sice nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky splnění podmínek
pro udělení tzv. humanitárního azylu (jde o kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a/ s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud tedy napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal v mezích
řádně uplatněného kasačního důvodu (§109 odst. 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
Má-li Nejvyšší správní soud posoudit právní otázku splnění podmínek pro udělení
tzv. humanitárního azylu, jak učinil krajský soud, musí se nutně nejprve zabývat otázkou,
zda krajský soud přistoupil k aplikaci §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu důvodně. Ohledně
této otázky přitom dospívá k závěru, že toto ustanovení důvodně a správně aplikováno bylo.
Podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně
nedůvodná tehdy, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven
pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu. Podle tohoto ustanovení se azyl
cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec je pronásledován
za uplatňování politických práv a svobod (písm. a/), nebo že má odůvodněný strach
z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině
nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě,
že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště (písm. b/).
Pokud stěžovatelka v průběhu správního řízení uváděla toliko důvody spočívající v potřebě
legalizovat svůj pobyt v České republice poté, kdy jí bylo uděleno správní vyhoštění, a ukrýt
se před věřitelem a jím najatými vymahači stěžovatelčina dluhu, pak tato tvrzení objektivně
nesvědčila o tom, že by mohla být v zemi svého původu pronásledována za uplatňování
politických práv a svobod, ani že by měla odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy,
náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých
politických názorů. Stěžovatelka neuvedla, že by hodlala uplatňovat politická práva,
že by jí v tom bylo bráněno a že by dokonce byla za jejich uplatňování pronásledována.
Stěžovatelka rovněž nepoukazovala na sk utečnosti, které by jakkoli mohly odůvodnit
její případné obavy z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti
k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. V takovém případě
tedy byly zřetelně dány důvody k aplikaci §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Posoudil-li
tuto právní otázku krajský soud shodně, pak v tomto jeho posouzení Nejvyšší správní soud
nezákonnost neshledává. Dospěl-li přitom krajský soud k závěru, že aplikace §16 odst. 1
písm. g) zákona o azylu byla důvodná, neměl se samostatně zabývat splněním podmínek
podávaných z §12, §13 a §14 zákona o azylu. Pokud totiž nebyly s ohledem
na stěžovatelčina tvrzení učiněná v průběhu správního řízení samostatně posuzovány důvody
podle §12 zákona o azylu, toliko bylo shledáno, že stěžovatelka neuvedla ničeho,
co by svědčilo o tom, že by byť jen mohla být vystavena pronásledování, jak má na mysli
§12 zákona o azylu, což je závěr pro aplikaci §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu dostačující,
nebylo důvodu posuzovat splnění podmínek podávaných z §14 zákona o azylu.
Pro rozhodování žalovaného o udělení azylu z důvodu předvídaného v §14 zákona o azylu
je určující závěr o neexistenci důvodů pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu.
Tyto důvody však při zamítnutí žádosti s odkazem na §16 odst. 1 písm. g) zákona samostatně
zjišťovány nejsou. Vyslovil -li se krajský soud v rozsudku na str. 3 ve druhém odstavci zdola
k tomu, že nejsou splněny podmínky pro udělení azylu z humanitárních důvodů,
resp. ztotožnil-li se krajský soud se závěrem žalovaného, podle něhož podmínky pro udělení
azylu z humanitárních důvodů podle §14 zákona o azylu splněny nejsou, pak pochybil,
a sice právě tím, že se v případě, že konstatoval splnění podmínek pro aplikaci §16 odst. 1
písm. g) zákona o azylu, vyslovoval k otázce tzv. humanitárního azylu, což v takovém případě
činit neměl. Ani žalovaný §14 zákona o azylu aplikovat neměl. Přestože Nejvyšší správní
soud shledává v postupu krajského soudu právě uvedené dílčí pochybení, toto pochybení
nemohlo mít a nemělo vliv na zákonnost napadeného rozsudku. Za podstatné totiž Nejvyšší
správní soud považuje právě tu skutečnost, že krajský soud přistoupil k aplikaci §16 odst. 1
písm. g) zákona o azylu důvodně, neměl se tedy zabývat podmínkami pro přiznání azylu
z tzv. humanitárních důvodů podle §14 zákona o azylu, a tedy ani stěžovatelčina námitka
v tom směru, že jí azyl z těchto důvodů měl být přiznán, nemůže být shledána důvodnou.
Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako
nedůvodnou podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Za této procesní situace se již samostatně
nezabýval návrhem stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 a 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí právo
na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné
náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné ná klady, jež by mu vznikly
a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak,
že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. března 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu