ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.322.2005
sp. zn. 6 Azs 322/2005 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: I. P., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem
č. j. 14 Az 542/2003 - 33 ze dne 4. 4. 2005,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal dne 27. 6. 2005 kasační stížnost proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Az 542/2003 - 33 ze dne 4. 4. 2005, kterým byla
zamítnuta stěžovatelova žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 10. 2003,
č. j. OAM - 762/VL - 10 - C10 - 2003, kterým nebyl stěžovateli udělen azyl a kterým bylo
rozhodnuto o tom, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda kasační stížnost je podána osobou
oprávněnou a zda je podána včas. Stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený
rozsudek vzešel (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů, dále jen „s. ř. s.“), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Pokud jde
o otázku, zda byla kasační stížnost podána včas, pak podle §106 odst. 2 věty první s. ř. s.
musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Podle věty poslední téhož ustanovení
nelze zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti prominout.
Z obsahu soudního spisu vyplývá, že stěžovateli bylo po dobu řízení před krajským
soudem doručováno na adresu „P. 5, H. 876/81“, na níž se zdržuje dle údajů uvedených
v kasační stížnosti i nyní, avšak z doručenek vrácených krajskému soudu vyplývá, že
stěžovatel byl na uvedené adrese neznámý. Krajský soud následně zjišťoval adresu
stěžovatelova pobytu, avšak bezvýsledně. Proto stěžovateli ustanovil usnesením
č. j. 14 Az 542/2003 - 38 ze dne 4. 5. 2005 opatrovnici a jí dne 23. 5. 2005 doručil nyní
stěžovatelem napadený rozsudek. Stěžovatel se pak dostavil ke krajskému soudu dne
20. 6. 2005, kde mu byla pořízena fotokopie rozsudku.
Musí-li být kasační stížnost podle §106 odst. 2 s. ř. s. podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje, pak lhůta pro její podání uplynula již dne
6. 6. 2005, neboť za den doručení rozsudku je třeba považovat den, v němž byl rozsudek
doručen opatrovnici. Následné faktické převzetí fotokopie rozsudku stěžovatelem, k němuž
došlo dne 20. 6. 2005, je z hlediska počátku běhu lhůty pro podání kasační stížnosti bez
právního významu. Byla-li za této situace kasační stížnost podána až dne 27. 6. 2005, stalo
se tak po zákonem stanovené lhůtě, jejíž zmeškání nelze prominout, a byla tak podána
opožděně.
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud postupoval podle ustanovení §46
odst. 1 písm. b) s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. a kasační stížnost odmítl, aniž by se mohl
zabývat návrhem na přiznání jejího odkladného účinku a aniž by bylo zapotřebí rozhodovat
o stěžovatelově návrhu na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti; takové řízení
totiž nemohlo pro opožděné podání kasační stížnosti proběhnout.
Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Byl-li
návrh na zahájení řízení, jímž je v tomto případě kasační stížnost, odmítnut, žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. října 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu