ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.330.2004
sp. zn. 6 Azs 330/2004 - 75
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
stěžovatele: A. V. B., zastoupen JUDr. Michaelou Pretschovou, advokátkou, se sídlem
Pražská 2951, Varnsdorf, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
Praha 7, v řízení o kasační stížnosti stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze
dne 11. 3. 2004, č. j. 24 Az 679/2003 - 48,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Ministerstvu vnitra se ne př i znává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni stěžovatele, advokátce JUDr. Michaele Pretschové,
se ne př i znává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 15. 4. 2002, č. j.
OAM - 3707/CU - 02 - P11 - 2001, nebyl žalobci udělen azyl podle ustanovení §12, §13
odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Zároveň žalovaný rozhodl,
že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 citovaného zákona. Správní
orgán rovněž uvedl, že v průběhu správního řízení bylo prokázáno, že důvodem odchodu
z vlasti byly problémy s věřiteli, kterým žalobce nebyl schopen splatit dluh, ekonomické
potíže a snaha legalizovat pobyt na území České republiky.
Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podal žalobce v zákonné lhůtě opravný
prostředek. Uvedl, že s rozhodnutím, které specifikoval, nesouhlasí, protože v Moldavsku
je jeho život v ohrožení.
O opravném prostředku, který byl ve smyslu platné právní úpravy účinné od 1. 1. 2003
postoupen Vrchním soudem v Praze příslušnému Krajskému soudu v Ostravě, rozhodl
uvedený krajský soud rozsudkem ze dne 11. 3. 2004, č. j. 24 Az 679/2003 - 48, tak, že žalobu
zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobcem uplatněné důvody nelze podřadit
pod žádný zákonný důvod, pro který lze azyl udělit a žalobce tak nesplnil zákonné podmínky
pro jeho přiznání.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal žalobce (dále jen
„stěžovatel“) dne 28. 5. 2004 kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl stěžovateli doručen dne
17. 5. 2004 – osobně si jej vyzvedl u Krajského soudu v Ostravě, a kasační stížnost byla
podána osobně u krajského soudu dne 28. 5. 2004. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátem.
Jako důvody kasační stížnosti stěžovatel uplatňuje důvody uvedené v ustanovení §103
odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel vytýká krajskému soudu, že se v řízení a následně v rozhodnutí řádně nevypořádal
se všemi skutečnostmi, které jsou součástí správního spisu a které vyšly najevo v rámci řízení
před soudem, a nesprávným způsobem posoudil právní otázku, související s podmínkami
pro udělení azylu. Vytýká správnímu orgánu porušení některých ustanovení zákona
č. 71/1967 Sb., o správním řízení, v platném znění, neboť podle mínění stěžovatele se správní
orgán jeho věcí nezabýval svědomitě a odpovědně, nezjistil přesně a úplně skutečný stav věci
a za tím účelem si neopatřil potřebné podklady pro rozhodnutí, neuvedl v rozhodnutí, které
skutečnosti byly podkladem pro jeho rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení
důkazů a při použití právních předpisů. Stěžovatel tvrdí, že krajský soud, stejně jako
žalovaný, nesprávným způsobem posoudil právní otázku, a sice zda je možno na jeho případ
vztáhnout ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu, neboť správní orgán i soud
se omezily v této části pouze na konstatování, že stěžovateli v zemi původu, v Moldavsku,
žádné pronásledování nehrozí, a jeho žádost o udělení azylu je tedy nedůvodná. Dále
je namítána nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení otázky, že pronásledování
stěžovatele soukromými osobami v jeho vlasti nenaplňuje kritéria pronásledování ve smyslu
ustanovení §2 odst. 6 zákona o azylu. Dále stěžovatel vytýká soudu, že se nevypořádal
řádným způsobem s důvody, zda stěžovatel pochází ze země, která splňuje kritéria bezpečné
země původu podle §2 odst. 1 písm. a) zákona o azylu.
Ze shora uvedených důvodů stěžovatel navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a zároveň
požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém písemném vyjádření uvedl, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu, tak
i rozsudek krajského soudu, byly vydány v souladu s právními předpisy, a proto navrhuje,
aby soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou a rovněž k přiznání odkladného účinku
neshledává důvody.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel uplatnil stížnostní důvody
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Podle §103 odst. 1 písm. a) lze kasační
stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď
v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis,
popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen. Podle §103
odst. 1 písm. b) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené
rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje
i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Skutková podstata
je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného
skutkového závěru, ve spise obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil
rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový
materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál
je nedostačující k učinění správného skutkového závěru. Podle §103 odst. 1 písm. d) lze
kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti
nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít
taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání
žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který
správně po právní stránce posoudil a zabýval se všemi výroky napadeného rozhodnutí
v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry Krajského
soudu v Ostravě a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelem uváděné důvody
pro udělení azylu, a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení
před soudem, nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu
žadateli azyl udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu tak Krajský soud v Ostravě právní otázku
v předcházejícím řízení posoudil správně. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní
soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Ostravě správně usoudil a rozhodl, že stěžovatel
nemá nárok na udělení azylu podle §12, §13 odst. 1 a 2 ani podle §14 zákona o azylu.
Ostatně stěžovatelem uváděné problémy s věřiteli, kterým nebyl schopen splatit dluh,
a ekonomické potíže v zemi původu nejsou důvodem, který je podřaditelný pod ustanovení
zákona o azylu, neboť uváděné problémy nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení
významnými, tedy jeho rasou, národností, náboženstvím, příslušností k určité sociální
skupině, či zastávanými politickými názory.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Krajský soud v Ostravě napadeným
rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
v předcházejícím řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Krajský soud nepochybil,
jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení
ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Nejvyšší správní soud neshledal důvodnými námitky
stěžovatele o tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku ve smyslu §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.
Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Ostravě postupovaly správně, když důvody
uplatňované stěžovatelem neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a nezbytném poučení účastníků o složení senátu, se z důvodu
nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné
mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra
se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Stěžovateli byla usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 24 Az 679/2003 - 62
ze dne 7. 6. 2004 pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupcem advokátka; v takovém
případě platí hotové výdaje za zastupování a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s.).
Protože v dané věci nebyly provedeny ustanovenou advokátkou žádné úkony, a nebyly tak
naplněny zákonné předpoklady pro přiznání odměny ve smyslu platné právní úpravy dané
vyhláškou č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, bylo rozhodnuto, že ustanovené zástupkyni
stěžovatele, advokátce JUDr. Michaele Pretschové, se nepřiznává odměna za zastupování
v řízení o kasační stížnosti, jak uvedeno v bodě III. výroku tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu