ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.334.2004
sp. zn. 6 Azs 334/2004 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
stěžovatelů: a) S. I. S., b) nezl. M. S., c) nezl. V. S. a d) nezl. A. S., zastoupeni matkou S. I.
S., všichni zastoupeni JUDr. Alenou Strnadovou, advokátkou, se sídlem Tovaryšský vrch
1358/3, Liberec 1, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
poštovní schránka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 8. 7. 2004, č. j. 59 Az 452/2003 – 43,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Ministerstvu vnitra se ne p ři znává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 8. 9. 2003,
č. j. U - 641/VL - 08 - LE06 - 2000, nebyl žalobcům a), b), c) a d) udělen azyl pro nesplnění
podmínek ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon
o azylu). Zároveň žalovaný rozhodl, že se na žalobce a), b) c) a d) nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu §91 citovaného zákona. Správní orgán rovněž uvedl, že v průběhu
správního řízení bylo prokázáno, že důvodem žádosti o udělení azylu jsou obavy žalobkyně a)
o život vlastní a jejich dětí, protože v zemi původu, resp. na území Kabardino - Balkarské
republiky v blízkosti Čečenska, existují národnostní konflikty, terorismus, kriminalita,
nestabilní bezpečnostní situace a Kabardinci utlačují ruské obyvatele.
Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podala žalobkyně a) jménem svým a svých
nezletilých dětí – synů – žalobci b) a c) a dcery – žalobkyně d) - (dále jen „žalobkyně“)
v zákonné lhůtě žalobu, kterou napadla rozhodnutí správního orgánu v celém rozsahu výroku
o neudělení azylu podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu a o nevztažení překážky
vycestování podle §91 téhož zákona. Žalobkyně namítla porušení ustanovení §3 odst. 3, §32
odst. 1, §46 a §47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších
předpisů (správní řád), a dále porušení §12 a §91 zákona o azylu. Kromě označení
jednotlivých ustanovení správního řádu a zákona o azylu namítla rovněž, že rozhodnutí není
podepsáno osobou oprávněnou k jednání za žalovaného. Uvedla, že se domnívá, že splňuje
zákonné podmínky pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Pokud jde o skutkové
důvody, odkázala na obsah správního spisu žalovaného.
O žalobě rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, rozsudkem ze dne
8. 7. 2004, č. j. 59 Az 452/2003 – 43, tak, že žalobu jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění
svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyní uplatněné důvody nelze podřadit pod žádný zákonný
důvod, pro který lze azyl udělit a nebyly tak splněny zákonné podmínky pro jeho přiznání.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, podala
žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná. Stěžovatelé jsou zastoupeni advokátem.
Jako důvody kasační stížnosti stěžovatelka výslovně uplatnila důvody podle §103
odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
a ve vztahu ke stěžovatelům ad b) a ad c) navíc důvody podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Stěžovatelka v kasační stížnosti především uplatňuje důvod obsažený v §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s. a tvrdí, že krajský soud, stejně jako žalovaný, nesprávným způsobem posoudil
právní otázku v předcházejícím řízení. Důvod k podání kasační stížnosti stěžovatelka dále
spatřuje v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., když má za to, že skutková podstata, z níž správní
orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech, a proto soud, který ve věci
rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Konečně důvod k podání
kasační stížnosti stěžovatelka spatřuje v §103 odst. 1 písm. d), a to ve vztahu ke stěžovatelům
ad b) a ad c), spočívající v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, neboť její nezletilí synové nebyli
správním orgánem vyslechnuti a nemohli se tak k návrhu na zahájení řízení o udělení azylu
vyjádřit, i když vzhledem k jejich věku bylo možné, aby se mohli vyjádřit ke skutečnostem,
které předcházely odchodu z vlasti; podle jejího mínění soud vycházel z toho, že důvody,
které uvedla jejich matka jako zákonná zástupkyně, jsou totožné s jejich důvody.
Ze shora uvedených důvo dů stěžovatelka navrhuje napadené rozhodnutí zrušit
a zároveň požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve smyslu platné právní
úpravy.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožňuje se závěry
Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec. Uvádí, že jak rozhodnutí správního
orgánu, tak i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy,
a odkazuje na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatelky
učiněná ve správním řízení. K námitce, že ve správním řízení nebyly vyslechnuty její nezletilé
děti – synové M. a V., pak žalovaný uvedl, že správní orgán neshledal důvody k jejich
výslechu, neboť ke zjištění skutkového stavu považoval za dostačující tvrzení uváděná jejich
matkou jako zákonnou zástupkyní, jež při pohovorech k důvodům návrhu na zahájení řízení o
udělení azylu na území České republiky tvrdila, že nedošlo ke konkrétnímu útoku a perzekuci
jejich dětí. Kasační stížnost považuje žalovaný za nedůvodnou, stejně tak i návrh na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka uplatnila stížnostní důvody
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Podle §103 odst. 1 písm. a) lze kasační
stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď
v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis,
popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen. Podle §103
odst. 1 písm. b) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené
rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje
i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Skutková podstata
je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného
skutkového závěru, ve spise obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil
rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový
materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál
je nedostačující k učinění správného skutkového závěru. Podle §103 odst. 1 písm. d) lze
kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti
nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít
taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání
žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu,
který správně po právní stránce posoudil a zabýval se všemi výroky napadeného rozhodnutí
v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry Krajského
soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, a shodně s tímto soudem má za to,
že stěžovatelkou uváděné důvody pro udělení azylu, a to jak v řízení před správním orgánem,
tak potom obdobně i v řízení před soudem, nelze zařadit pod žádný zákonný důvod,
pro který lze podle zákona o azylu žadateli azyl udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě
je na udělení azylu právní nárok. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tak Krajský soud
v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, právní otázku v předcházejícím řízení posoudil správně.
S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud
správně usoudil a rozhodl, že stěžovatelé nemají nárok na udělení azylu podle §12, §13
odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu, a že se na ně nevztahuje překážka vycestování podle §91
citovaného zákona. S námitkami stěžovatelky se Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka
Liberec, náležitým a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal.
Pokud stěžovatelé namítají, že předvolání k jednání soudu bylo doručeno pouze
ustanovené zmocněnkyni a stěžovatelům nikoli, ačkoliv nesouhlasili s projednáním
a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, lze k tomu uvést, že krajský soud zřejmě
nepovažoval za nutné stěžovatele vyslechnout, proto k jednání obeslal pouze jejich
zástupkyni, jejíž povinností bylo stěžovatele o jednání vyrozumět.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka
Liberec, napadeným rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky v předcházejícím řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Krajský soud
nepochybil, jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady
řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Nejvyšší správní soud neshledal důvodnými
námitky stěžovatele o tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku ve smyslu §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec,
postupovaly správně, když důvody uplatňované stěžovatelkou neshledaly jako důvody
k udělení azylu a podle toho rozhodly.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a nezbytném poučení účastníků o složení senátu, se z důvodu
nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Stěžovateka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud
ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu
vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. července 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu