ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.335.2004
sp. zn. 6 Azs 335/2004 - 55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce:
M. S ., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec,
č. j. 59 Az 468/2003 - 37 ze dne 14. 7. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu
v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, č. j. 59 Az 468/2003 - 37 ze dne 14. 7. 2004, kterým byla
zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 1709/AŘ - 2002 ze dne
3. 9. 2003, kterým bylo potvrzeno předchozí rozhodnutí vydané v I. stupni správního řízení
o neudělení azylu a kterým byl zamítnut stěžovatelův rozklad proti tomuto rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda kasační stížnost je podána osobou
oprávněnou a zda je podána včas. Stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený
rozsudek vzešel (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“),
a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Pokud jde o otázku, zda byla kasační
stížnost podána včas, pak podle §106 odstavce 2 věty první s. ř. s. musí být podána do dvou
týdnů po doručení rozhodnutí. Podle věty poslední téhož ustanovení nelze zmeškání lhůty
k podání kasační stížnosti prominout.
Z obsahu soudního spisu vyplývá, že stěžovatel se v průběhu soudního řízení
před krajským soudem zdržoval na adrese Pobytového střediska S. p. R., kam mu bylo v jeho
průběhu řádně doručováno. Tam byl také dne 19. 7. 2004 uskutečněn pokus o doručení
napadeného rozsudku. Při doručování nebyl stěžovatel zastižen a zásilka, která tento rozsudek
obsahovala, byla proto téhož dne uložena. V úložní době si ji stěžovatel
nevyzvedl. Dne 11. 8. 2004 se stěžovatel následně dostavil na Krajský soud v Ústí
nad Labem, pobočka Liberec, a tam si rozsudek převzal.
Byla-li tedy zásilka obsahující kasační stížností napadený rozsudek doručována
stěžovateli do vlastních rukou, přitom dne 19. 7. 2004 nebyl stěžovatel zastižen, ačkoli
z doručenky vyplývá, že se v místě doručování zdržoval, pak podle §46 odst. 4 zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, za použití §42 odst. 5 s. ř. s. platí, že nevyzvedl-li
si adresát zásilku do deseti dnů od jejího uložení, považuje se poslední den této lhůty za den
doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Ze stěžovatelova tvrzení podávaného
v kasační stížnosti nevyplývá, že by se v době doručování zásilky obsahující napadený
rozsudek nezdržoval na adrese, na kterou mu bylo doručováno, a skutečnosti vyplývající
z doručenky ohledně pokusu o doručení tohoto rozsudku, jež má v daném případě podle §50e
odst. 4 občanského soudního řádu povahu veřejné listiny, tak nejsou zpochybněny.
Tyto skutečnosti ostatně stěžovatel nezpochybnil ani při převzetí rozsudku na krajském
soudu; toliko uvedl, že v době jeho faktického převzetí (dne 11. 8. 2004) se zdržoval v jiném
pobytovém středisku. Zásilku je tedy třeba podle §46 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, za použití §42 odst. 5 s. ř. s. považovat za doručenou dne
29. 7. 2004, bez ohledu na faktické převzetí napadeného rozsudku, k němuž došlo dne
11. 8. 2004.
Kasační stížnost byla podána dne 24. 8. 2004. Musí-li být kasační stížnost podle §106
odst. 2 s. ř. s. podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje, pak lhůta
pro její podání uplynula dne 12. 8. 2004. Byla-li tedy kasační stížnost podána až dne
24. 8. 2004, stalo se tak po zákonem stanovené lhůtě, jejíž zmeškání nelze prominout, a byla
tak podána opožděně.
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud postupoval podle ustanovení §46
odst. 1 písm. b) s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. a kasační stížnost odmítl, aniž by se mohl
zabývat návrhem na přiznání jejího odkladného účinku a aniž bylo zapotřebí rozhodovat
o návrhu na ustanovení právního zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Byl-li
návrh na zahájení řízení, jímž je v tomto případě kasační stížnost, odmítnut, žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. února 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu