ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.339.2005
sp. zn. 6 Azs 339/2005 - 104
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
stěžovatele: O. R ., a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
poštovní schránka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti stěžovatele proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2005, č. j. 55 Az 59/2005 - 82,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Ministerstvu vnitra se ne při znává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá shora označené
usnesení Krajského soudu v Brně, kterým byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce
pro řízení o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „žalovaný“) ze dne
6. 3. 2003, č. j. OAM - 2371/AŘ - 2001, kterým byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 9. 10. 2001, č. j. OAM - 9780/VL - 19 - 03 - 2001, o neudělení azylu a toto
rozhodnutí potvrzeno.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvod obsažený v ustanovení §103 odst. 1
písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), jak lze dovodit
z obsahu podání. Stěžovatel uvádí, že s usnesením Krajského soudu v Brně nesouhlasí,
protože v průběhu azylového řízení se několikrát měnil azylový zákon a kvůli špatné znalosti
českého jazyka neměl možnost prostudovat tyto změny. Dále namítá, že neobdržel žádný
formulář – vzor 60, protože už bydlí na adrese P. 76, J. Stěžovatel proto žádá, aby Nejvyšší
správní soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a ustanovil mu zástupce, a
současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil pro posouzení této právní věci
zejména následující rozhodné skutečnosti: stěžovatel se kasační stížností domáhá zrušení
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2005, č. j. 55 Az 59/2005 - 82, kterým byl
zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva
vnitra (dále jen „žalovaný“) ze dne 6. 3. 2003, č. j. OAM - 2371/AŘ - 2001, kterým byl
zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 9780/VL - 19 - 03 - 2001
ze dne 9. 10. 2001 o neudělení azylu a toto rozhodnutí potvrzeno; a to po té, kdy usnesením
Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2004, č. j. 55 Az 637/2003 - 21, bylo podání žalobce
ze dne 28. 4. 2003 odmítnuto, a jež bylo v řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním
soudem pravomocným rozhodnutím tohoto soudu č. j. 6 Azs 270/2004 - 59 ze dne 23. 2. 2005
zrušeno a věc vrácena Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Podáním doručeným
Krajskému soudu v Brně dne 9. 5. 2005 stěžovatel požádal o ustanovení právního zástupce
pro řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Soud proto vyzval stěžovatele přípisem
ze dne 11. 5. 2005 k předložení vyplněného formuláře „Potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech“, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení této výzvy a stěžovatel byl
řádně poučen, že nesplní-li tuto povinnost, soud návrh na ustanovení právního zástupce
zamítne. Výzva byla doručována na adresu: P. 76, J. Jak vyplývá z poštovní relace, tato
písemnost byla uložena po předchozí výzvě na poště dne 12. 5. 2005, neboť adresát nebyl na
uvedené adrese zastižen. Vzhledem k tomu, že si stěžovatel tuto výzvu nevyzvedl, krajský
soud vycházel při svém rozhodování ve smyslu platné právní úpravy podle ustanovení §50c
odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, z toho, že písemnost
byla adresátovi doručena dne 16. 5. 2005, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Protože
stěžovatel na výzvu soudu nereagoval ve stanovené lhůtě, a ani později, a nedoložil, že v jeho
případě jsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, resp. pro ustanovení
právního zástupce, Krajský soud v Brně kasační stížností napadeným rozhodnutím ze dne 6.
6. 2005, č. j. 55 Az 59/2005 - 82, návrh žalobce ze dne 9. 5. 2005 na ustanovení zástupce
zamítl.
Stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§102 s. ř. s.),
a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Kasační stížnost byla podána včas (§106
odst. 2 s. ř. s.) a je přípustná, neboť z jejího obsahu je zřejmé, že míří na nezákonnost
usnesení o odmítnutí stěžovatelova podání, což je kasačním důvodem podle §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s.
Stěžovatel není v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem. Jak však vyplývá
z dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu, tato skutečnost není v řízení o kasační
stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce důvodem
pro odmítnutí kasační stížnosti pro nedostatek právního zastoupení ve smyslu §105 odst. 2
s. ř. s. (srov. judikát publikovaný pod č. 486 Sbírky rozhodnutí NSS).
Nejvyšší správní soud tedy napadené usnesení krajského soudu přezkoumal v mezích
řádně uplatněného důvodu (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná.
Stěžovatel v kasační stížnosti fakticky uplatnil důvod podle §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s., tj. nezákonnost rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí návrhu. Nejvyšší správní soud
však zjistil, že zákonné podmínky pro vydání napadeného usnesení v daném případě splněny
byly, a toto usnesení tudíž není nezákonné, neboť návrhu stěžovatele na ustanovení právního
zástupce nebylo možno vyhovět z důvodů shora vyložených. Podle §35 odst. 7 s. ř. s.
navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li
to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce,
jímž může být i advokát.
Námitku stěžovatele, že mu nebyl doručen formulář – vzor 60 – „Potvrzení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“, nelze přijmout, neboť Krajským soudem
v Brně byla výzva doručována na správnou adresu – P. 76, J., na níž se stěžovatel zdržoval a
kterou opakovaně v kasační stížnosti uvádí jako adresu pro doručování.
Lze proto uzavřít, že Nejvyšší správní soud v daném případě neshledal naplnění
namítaného důvodu kasační stížnosti ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
neboť – jak vyplývá ze shora uvedeného – v souzené věci nebyla shledána nezákonnost
rozhodnutí o odmítnutí návrhu krajským soudem.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl po přezkoumání
kasační stížnosti k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.).
Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti z důvodu
nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.) a Ministerstvu vnitra náklady řízení nevznikly. Proto soud
rozhodl, že se Ministerstvu vnitra nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. září 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu