ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.374.2004
sp. zn. 6 Azs 374/2004 - 55
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
stěžovatelky: N. T. T., zastoupena Mgr. Jiřím Kabuďou, advokátem, se sídlem ul. 1. máje
741, Frýdek - Místek, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti stěžovatelky proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 5. 2004, č. j. 32 Az 13/2003 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Ministerstvu vnitra se nepři zn ává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 29. 8. 2003,
č. j. OAM - 3795/VL - 20 - 05 - 2003, byla žádost stěžovatelky o udělení azylu zamítnuta
jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále též
„zákon o azylu“). V odůvodnění svého rozhodnutí správní orgán uvedl, že skutečnosti
uváděné stěžovatelkou, a to těžkosti ekonomického charakteru ve vlasti a snaha o legalizaci
pobytu na území České republiky, nelze důvodům pro udělení azylu podřadit.
Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podala stěžovatelka v zákonné lhůtě žalobu,
kterou napadla rozhodnutí správního orgánu, když namítla, že správní orgán v předchozím
řízení o udělení azylu porušil §3 odst. 3, §3 odst. 4, §32 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb.,
o správním řízení (dále jen „správní řád“), §12 zákona o azylu a §91 zákona o azylu.
O žalobě rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 25. 5. 2004,
č. j. 32 Az 13/2003 - 23, tak, že žalobu zamítl. Krajský soud se zcela ztotožnil s posouzením
situace a odůvodněním napadeného rozhodnutí správního orgánu a rovněž poukázal na to,
že skutečnosti stěžovatelkou uváděné, a to její tíživá ekonomická situace v zemi původu
a nemožnost najít si stálé zaměstnání, nelze pod důvody udělení azylu podřadit.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, v níž
uvádí, že si je vědoma, že svou žádostí nenaplňuje žádné ustanovení azylového zákona
o poskytnutí azylu, zejména §12 zákona o azylu, případně §13 uvedeného zákona.
Zdůraznila však, že v České republice řádně pracuje, ve své vlasti by těžko sháněla práci
a dostala by se ve svém životě na hranici chudoby nebo dokonce pod ní. Z toho důvodu žádá,
aby v kasačním řízení bylo zváženo udělení azylu podle §14 azylového zákona,
tzv. humanitární azyl. Zároveň požádala o prominutí překážky pro vycestování z České
republiky.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná a stěžovatelka je zastoupena advokátem.
Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109 odst. 2, 3
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), vázán rozsahem a důvody,
které stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady
podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatelka ani po výzvě krajského soudu k odstranění vad kasační stížnosti výslovně
neuvedla, z kterého důvodu uvedeného v §103 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost podává.
Z obsahu kasační stížnosti lze však dovodit, že kasační stížnost je podávána podle §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Pokud se stěžovatelka domáhá zvážení udělení
azylu podle §14 zákona o azylu, tak tento tzv. humanitární azyl lze udělit pouze v případě
hodného zvláštního zřetele, přičemž zákon nestanoví podmínky pro jeho udělení, proto na něj
není právní nárok a zůstává tak pouze na režimu správního uvážení posoudit důvody žadatele
o azyl. Pokud však je žádost o azyl zamítnuta jako zjevně nedůvodná, nelze současně
rozhodovat o splnění podmínek podle §12 zákona o azylu a na místě není ani výrok
podle §13 a §14 zákona o azylu, odvozovaný od negativního výroku opírajícího se
o ustanovení §12 zákona o azylu. Pokud tedy v případě stěžovatelky výrok podle §14 zákona
o azylu nepřicházel v úvahu, nemůže se stěžovatelka na soudu domáhat, aby zvážil důvody
pro udělení azylu z humanitárního důvodu.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud nepochybil, jestliže považoval
rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm nezákonnost ve smyslu §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s. Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud proto dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížností rozhodl,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud
ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu
vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu