ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.381.2004
sp. zn. 6 Azs 381/2004 - 54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: V. D., zastoupen JUDr. Hanou Škorpíkovou, advokátkou, se sídlem 28. října 14,
Jablonec nad Nisou, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha
7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 4.
2004, č. j. 63 Az 15/2004 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepři znává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátce JUDr. Haně Škorpíkové, se určuj e
odměna za zastupování ve výši 2150 Kč. Odměna bude poukázána ustanovenému zástupci
do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá kasační stížností rozsudek Krajského soudu
v Ostravě č. j. 63 Az 15/2004 - 18 ze dne 19. 4. 2004, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti
rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 6576/VL - 07 - 08 - 2003 ze dne 13. 1. 2004, kterým byla
zamítnuta stěžovatelova žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1
písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Stěžovatel ve své kasační stížnosti nejprve v obecné rovině namítal, že Krajský soud
v Ostravě posoudil uvedenou kauzu v rozporu s právním řádem, že on shledává vážná
pochybení všech dosavadních orgánů v řízení o udělení azylu a že krajský soud posoudil věc
v rozporu se zákonem o azylu, neboť mu v zemi jeho původu hrozí nebezpečí z politických
důvodů. Poté, kdy byla stěžovateli ustanovena zástupcem pro řízení o kasační stížnosti
advokátka (usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 63 Az 15/2004 - 31 ze dne 2. 7. 2004),
byla kasační stížnost věcně doplněna v tom směru, že stěžovatel tvrdí, že splňuje podmínky
pro udělení azylu podle §12 a §13 zákona o azylu. Na základě těchto skutečností stěžovatel
navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a vrátil mu
věc k dalšímu řízení. Zároveň stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku jím podané
kasační stížnosti.
Žalovaný své vyjádření ke kasační stížnosti nepodal.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zejména zjistil, že stěžovatel
v průběhu správního řízení poukazoval na své potíže v zemi původu, které souvisely s tím,
že si půjčil nákladní automobil, s tím havaroval, zranil několik lidí, těm zařizoval léčení
a musel si za tímto účelem půjčit peníze, které z důvodu vysokého úroku nemohl vrátit,
přitom věřitel začal stěžovateli vyhrožovat. Za této situace stěžovatel zemi svého původu
opustil. Žalovaný ve správním řízení dospěl k závěru, že důvody, o které stěžovatel svoji
žádost o udělení azylu opíral, nesvědčí tomu, že by mohl být vystaven pronásledování
z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu, a jeho žádost jako zjevně nedůvodnou podle §16
odst. 1 písm. g) zákona o azylu zamítl. Z obsahu soudního spisu pak vyplývá, že toto
rozhodnutí žalovaného stěžovatel napadl žalobou, v níž namítal porušení §12 zákona o azylu
a některých procesních ustanovení správního řádu, přitom argumentačně se omezil toliko
na jejich citaci. Krajský soud jeho žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že §16 odst. 1
písm. g) zákona o azylu byl aplikován důvodně, přitom nebylo shledáno ani porušení
stěžovatelem uváděných procesních ustanovení. Rozsudek krajského soudu byl stěžovateli
doručen dne 10. 5. 2004 a ten jej napadl kasační stížností dne 20. 5. 2004.
Stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), a kasační stížnost je tak podána
osobou oprávněnou, přitom byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Pokud jde o přípustnost
kasační stížnosti, tu Nejvyšší správní soud posuzoval s ohledem na uplatněné kasační důvody.
Stěžovatel se v kasační stížnosti formálně dovolává kasačních důvodů podle §103 odst. 1
písm. a) až d) s. ř. s., obsah kasační stížnosti však jejich uplatnění nenasvědčuje. Přesto však
Nejvyšší správní soud přistoupil až na samu hranici příznivosti posouzení obsahu kasační
stížnosti a úkonu, jímž byla tato kasační stížnost doplněna, a dovodil, že stěžovatel svými
námitkami míří na nezákonnost napadeného rozsudku krajského soudu, která má spočívat
v nesprávném posouzení právní otázky splnění podmínek pro udělení azylu podle §12 a §13
zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud tedy napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal v mezích
takto uplatněného kasačního důvodu a vázán jeho rozsahem (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud tedy posoudil právní otázku splnění podmínek pro udělení azylu
s ohledem na důvody, o které stěžovatel svoji žádost o udělení azylu opíral. Musel se přitom
nutně nejprve zabývat otázkou, zda krajský soud přistoupil k aplikaci §16 odstavce 1 písm. g)
zákona o azylu důvodně. Ohledně této otázky přitom dospívá k závěru, že toto ustanovení
důvodně a správně aplikováno bylo. Podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu se žádost
o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná tehdy, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti
svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona
o azylu. Podle tohoto ustanovení se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu
zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod (písm. a/),
nebo že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti,
příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě,
jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho
posledního trvalého bydliště (písm. b/). Pokud stěžovatel v průběhu správního řízení
poukazoval toliko na potíže s věřitelem, z něhož měl obavy, a proto ze země svého původu
vycestoval, pak tato tvrzení objektivně nesvědčila o tom, že by mohl být v zemi svého původu
pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, ani že by měl odůvodněný strach
z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině
nebo pro zastávání určitých politických názorů. Stěžovatel neuvedl, že by hodlal uplatňovat
politická práva, že by mu v tom bylo bráněno a že by dokonce byl za jejich uplatňování
pronásledován. Stěžovatel v průběhu správního řízení rovněž nepoukazoval na skutečnosti,
které by jakkoli mohly odůvodnit jeho případné obavy z pronásledování z důvodu rasy,
náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých
politických názorů. V takovém případě tedy byly zřetelně dány důvody k aplikaci §16 odst. 1
písm. g) zákona o azylu.
Posoudil-li shora uvedenou právní otázku krajský soud shodně, pak v tomto jeho
posouzení Nejvyšší správní soud nezákonnost neshledává. Tvrdí-li za této situace nyní
stěžovatel, že mu měl být udělen azyl podle §12 a §13 zákona o azylu, pak toto jeho tvrzení
není ve vztahu k důvodům, pro které byla jeho žádost o udělení azylu zamítnuta, tvrzením
jakkoli relevantním. Ustanoveními §12 a §13 zákona o azylu se žalovaný při zjištění důvodu
podávaného z §16 odst. 1 písm. g) téhož zákona zabývat neměl a neměl tak činit ani ohledně
otázky splnění podmínek pro konstataci neexistence překážky vycestování. Pro takové
rozhodování žalovaného a tím i pro posouzení krajským soudem by byl určující závěr
o neexistenci důvodů pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Tyto důvody však
při zamítnutí žádosti s odkazem na §16 odst. 1 písm. g) zákona zjišťovány nejsou, a proto
zabýval-li se jimi v odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný, učinil tak nad rámec
své povinnosti. Krajský soud v Ostravě však nepochybil, když se splněním podmínek udělení
azylu podle §12 a §13 zákona o azylu nezabýval. Nezabýval-li se jimi, pak se nemohl
dopustit v tomto směru nezákonnosti.
Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že námitky nesprávného posouzení nesplnění
podmínek pro udělení azylu podle §12 a §13 zákona o azylu nejsou důvodnými.
Po posouzení řádně uplatněné a přípustné námitky stěžovatele tedy Nejvyšší správní
soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s.
zamítl.
Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud již samostatně nezabýval návrhem
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 a 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné
náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly a jež by
překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak,
že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti nepřiznává.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 63 Az 15/2004 - 31 ze dne 2. 7. 2004 byla
stěžovateli ustanovena zástupcem pro řízení o kasační stížnosti advokátka JUDr. Hana
Škorpíková. Nejvyšší správní soud jí proto určil odměnu za zastupování ve výši 2 150 Kč
za dva úkony právní služby spočívající v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy
zastoupení a doplnění kasační stížnosti společně se dvěma režijními paušály (§11 odst. 1
písm. b/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů,
ve spojení s §9 odst. 3 písm. f/ a §13 odst. 3 téže vyhlášky).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. dubna 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu