ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.414.2004
sp. zn. 6 Azs 414/2004 - 59
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: I. T. A., zastoupen JUDr. Ing. Jiřím Klavíkem, advokátem, se sídlem Havlíčkova
99, 537 01 Chrudim, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
poštovní přihrádka 21/OAM, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
18. 12. 2003, č. j. OAM - 4692/CU - 09 - BE - 02 - 2003, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, ze dne 17. 6. 2004,
č. j. 52 Az 9/2004 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení ne př i z ná v á .
III. JUDr. Ing. Jiřímu Klavíkovi, advokátovi, se sídlem Havlíčkova 99, 537 01 Chrudim,
se p ř i z n ává odměna za zastupování žalobce ve výši 1075 Kč. Tato částka bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím č. j. OAM - 4692/CU - 09 - BE - 02 - 2003 ze dne 18. 12. 2003
zastavil řízení o udělení azylu žalobci (dále jen „stěžovatel“) podle §25 písm. a) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů („zákon o azylu“), neboť v průběhu správního řízení obdržel
písemné prohlášení stěžovatele ze dne 18. 12. 2003, kterým vzal svou žádost o udělení azylu
zpět. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové,
pobočka Pardubice, ve které namítá, že žalovaný nezjišťoval důvody zpětvzetí. Sám
to zdůvodňuje tak, že byl ve špatné psychické situaci proto, že jeho řízení o udělení azylu trvá
již déle než tři roky. Projevil zájem vrátit se do azylového zařízení. Současně v žalobě
namítal, že v jeho případě je dána překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice, napadeným rozsudkem žalobu
zamítl, neboť neshledal žádné pochybení žalovaného, který řízení o udělení azylu zastavil
z důvodu zpětvzetí žádosti o azyl stěžovatelem podle §25 odst. 1 písm. a) zákona o azylu.
Konstatoval, že na zpětvzetí návrhu nemůže nic měnit pozdější změna názoru stěžovatele,
že by chtěl v řízení pokračovat. Je věcí správního orgánu, zda dvouletou lhůtu, po jejímž
podání má možnost stěžovatel opět požádat o azyl, promine.
Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení tohoto rozsudku. Uvádí
v ní, že požádal v České republice o udělení azylu z politických a náboženských důvodů.
Následně bylo řízení o azylu zastaveno, neboť se nedostavoval k pohovorům v řízení. Posléze
požádal o azyl v Německu, byl však vrácen zpět do České republiky. Poté opět požádal 13. 5.
2003 o udělení azylu; žádost však vzal zpět, neboť se domníval, že se situace v Iráku zlepšila
a on se může vrátit. Před návratem byl však telefonicky varován svou rodinou, že je jeho život
ohrožen, a to vzhledem k nestabilní válečné situaci. Dále se domnívá, že v jeho případě je
dána překážka vycestování podle §91 zákona o azylu a tato skutečnost nebyla zohledněna
v napadeném rozsudku. Dokládá to aktualizací informací týkajících se poskytování
mezinárodní ochrany žadatelů o azyl z Iráku.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že jak jeho rozhodnutí,
tak i rozsudek krajského soudu jsou vydány v souladu s právními předpisy. Jelikož krajský
soud přezkoumával procesní rozhodnutí žalovaného, je námitka stěžovatele ohledně překážky
vycestování zcela nedůvodná.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí vázán rozsahem a důvody
kasační stížnosti dle §109 odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), a dospěl k názoru, že kasační stížnost není důvodná.
Namítaným důvodem je důvod obsažený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
tj. nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení. Nesprávné posouzení právní otázky může přitom spočívat v aplikaci nesprávného
právního předpisu na daný skutkový stav nebo sice v aplikaci správného právního předpisu,
avšak nesprávně interpretovaného.
Podle §25 odst. 1 písm. a) zákona o azylu se řízení zastaví, jestliže žadatel o udělení
vzal žádost o udělení azylu zpět.
Nejvyšší správní soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním krajského soudu. Má tedy
za prokázané, že stěžovatel vzal podáním ze dne 18. 12. 2003 svou žádost o udělení azylu
zpět a vzal na vědomí, že je srozuměn s tím, že na základě zpětvzetí žádost o udělení azylu
bude ve smyslu §25 odst. 1 písm. a) zákona o azylu zastaveno. Jelikož tak byly splněny
předpoklady pro zastavení řízení podle tohoto ustanovení, nelze žalovanému vyčíst
pochybení, jestliže jednal v souladu s ním a řízení zastavil. Nejvyšší správní soud se dále
ztotožňuje s názorem krajského soudu, podle kterého změna názoru stěžovatele, že by chtěl
v řízení pokračovat, poté, co již bylo vydáno rozhodnutí, nemá na zákonnost tohoto
rozhodnutí žádný vliv. Správní orgán také není povinen zkoumat motivy, které žadatele o azyl
k tomuto úkonu vedly.
Ohledně námitky, že ve stěžovatelově případě jsou dány překážky vycestování
a že se touto skutečností nezabýval ani žalovaný ani krajský soud, poukazuje Nejvyšší správní
soud na §28 zákona o azylu, podle kterého je žalovaný povinen rozhodnout o existenci
překážky vycestování v případě meritorního rozhodnutí (srv. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 9. 9. 2004, č. j. 2 Azs 147/2004 - 41; č. 409/2004 Sb. NSS). Naopak v případě
zpětvzetí žádosti o udělení azylu dává žadatel najevo, že již netrvá na ochraně České
republiky, což má za následek zastavení řízení, které je rozhodnutí procesním.
Z tohoto důvodu není žalovaný v takovém případě povinen rozhodnout o námitce vycestování
ve smyslu §91 zákona o azylu.
Z výše uvedených důvodů tedy Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než kasační
stížnost jako nedůvodnou podle §110 odst. 1 ve spojení s §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
zamítnout.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Protože úspěšný žalovaný žádné náklady neuplatňoval, ostatně
mu žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, soud mu žádné náhrady nákladů
řízení nepřiznal.
Odměna zástupci stěžovatele, který byl ustanoven stěžovateli k jeho žádosti usnesením
Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, ze dne 24. 8. 2004,
č. j. 52 Az 9/2004 - 41, byla stanovena za jeden úkon právní služby podle §11 odst. 1
písm. b) a na základě §9 odst. 3 písm. f) ve spojení s §7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
ve výši 1000 Kč. Výše hotových výdajů byla stanovena podle §13 odst. 3 advokátního tarifu
taktéž za jeden úkon právní služby ve výši 75 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 21. července 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu