ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.426.2004
sp. zn. 6 Azs 426/2004 - 55
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
stěžovatelky: J. C., zastoupena Mgr. Lilianou Vochalovou, advokátkou, se sídlem Jindřišská
7, Praha 1, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní
přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti stěžovatelky proti rozsudku
Městského soudu v Praze č. j. 5 Az 27/2004 - 24 ze dne 18. 8. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Ministerstvu vnitra se nepři z n ává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 6. 4. 2004,
č. j. OAM - 4572/VL - 19 - HA08 - 2002, nebyl žalobkyni udělen azyl podle ustanovení §12,
§13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Zároveň žalovaný
rozhodl, že se na žalobkyni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 citovaného
zákona. Správní orgán rovněž uvedl, že v průběhu správního řízení bylo prokázáno,
že důvodem žádosti o udělení azylu jsou potíže v zemi původu – v Číně kvůli opatřením
týkajícím se regulace porodnosti, a dále snaha legalizovat pobyt na území České republiky.
Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podala žalobkyně v zákonné lhůtě žalobu, kterou
napadla rozhodnutí správního orgánu v celém rozsahu výroku o neudělení azylu podle §12,
§13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu a o nevztažení překážky vycestování podle §91 téhož
zákona. Žalobkyně namítla porušení ustanovení §3 odst. 3, 4 a §46 zákona č. 71/1967 Sb.,
o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (správní řád), a dále porušení §14 a §91
zákona o azylu. Uvedla, že se domnívá, že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu
podle §14 zákona o azylu z humanitárních důvodů, a to z důvodu zvláštního zřetele hodného,
a podmínky pro vztažení překážky vycestování podle §91 citovaného zákona.
O žalobě rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 5 Az 27/2004 - 24 ze dne
18. 8. 2004, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyní
uplatněné důvody nelze podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze azyl udělit
a žalobkyně tak nesplnila zákonné podmínky pro jeho přiznání a rovněž nebyly shledány
žádné překážky vycestování do země původu.
Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podala žalobkyně (dále jen
„stěžovatelka“) dne 26. 8. 2004 kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl žalobkyni doručen dne
20. 8. 2004, kasační stížnost byla podána osobně na poštu k přepravě 26. 8. 2004 a doručena
Městskému soudu 27. 8. 2005. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná.
Stěžovatelka je zastoupena advokátem.
Jako důvody kasační stížnosti stěžovatelka uplatnila důvody podle §103 odst. 1
písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka
namítá nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky Městským soudem
v Praze v předcházejícím řízení. Dále namítá, že žalovaný nedostatečným způsobem provedl
dokazování a na základě takto zjištěného skutkového stavu nebylo možné ve správním řízení
o udělení azylu spravedlivě rozhodnout. Stěžovatelka se domnívá, že splňuje podmínky
pro udělení azylu z humanitárního důvodu, neboť po návratu do země původu by byla
vystavena ekonomickým sankcím z důvodu narození třetího dítěte; zvláštní osobní poměry
stěžovatelky s přihlédnutím k situaci v zemi původu a k uplatnění jednoho ze základních
lidských práv – právo na soukromý a rodinný život, podle jejího mínění zakládají humanitární
důvody pro udělení azylu, a rovněž se domnívá, že splňuje zákonné podmínky pro přiznání
překážek vycestování podle §91 zákona o azylu.
Ze shora uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje napadené rozhodnutí zrušit
a zároveň požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, což odůvodnila tím,
že chce mít možnost hájit své zájmy a uplatňovat svá práva v řízení ve smyslu §36 s. ř. s.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožňuje se závěry
Městského soudu v Praze. Uvádí, že jak rozhodnutí správního orgánu, tak i rozhodnutí
městského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy, a odkazuje na obsah správního
spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatelky učiněné ve správním řízení. Kasační
stížnost považuje za nedůvodnou, stejně tak i návrh na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka uplatnila stížnostní důvody
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Podle §103 odst. 1 písm. a) lze kasační
stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď
v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis,
popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen. Podle §103
odst. 1 písm. b) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené
rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje
i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Skutková podstata
je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného
skutkového závěru, ve spise obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil
rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový
materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál
je nedostačující k učinění správného skutkového závěru.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že městský soud při vlastním přezkoumání
žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu,
který správně po právní stránce posoudil a zabýval se všemi výroky napadeného rozhodnutí
v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry Městského
soudu v Praze a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelkou uváděné důvody
pro udělení azylu, a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení
před soudem, nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu
žadateli azyl udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu tak Městský soudu v Praze právní otázku
v předcházejícím řízení posoudil správně. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní
soud dospěl k závěru, že Městský soud v Praze správně usoudil a rozhodl, že stěžovatelka
nemá nárok na udělení azylu z humanitárních důvodů podle §14 zákona o azylu, a že se na ni
nevztahuje překážka vycestování podle §91 citovaného zákona. S námitkami stěžovatelky
se Městský soud v Praze náležitým a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého
rozhodnutí vypořádal.
Námitku stěžovatelky, že byla v Číně diskriminována kvůli tomu, že porušila opatření
týkající se regulace porodnosti a za porušení regulačního opatření byla nucena k zaplacení
pokuty, a z těchto důvodů jí měl být udělen azyl, nelze přijmout, neboť jmenovaná legálně
opustila svoji zemi až dva roky poté, nikoliv v bezprostřední souvislosti s touto kauzou.
Uváděné skutečnosti nejsou důvodem pro udělení azylu podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14
zákona o azylu. Na žadatelku se v tomto případě nevztahuje ani překážka vycestování
ve smyslu §91 zákona o azylu.
Ostatně stěžovatelkou uváděné důvody, tedy obava z možných následků po návratu
do Číny, kdy by byla vystavena ekonomickým sankcím z důvodu narození třetího dítěte, není
důvodem, který je podřaditelný pod ustanovení zákona o azylu, neboť uváděné problémy
nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými, tedy její rasou, národností,
náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině, či zastávanými politickými názory.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Městský soud v Praze napadeným
rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
v předcházejícím řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Městský soud nepochybil,
jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení
ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Žalovaný správní orgán i Městský soud v Praze postupovaly správně, když důvody
uplatňované stěžovatelkou neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a nezbytném poučení účastníků o složení senátu, se z důvodu
nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud
ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu
vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. července 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu