ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.442.2004
sp. zn. 6 Azs 442/2004 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
stěžovatele: Ch. O ., zastoupen JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, se sídlem Žitná 45,
Praha 1, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní
schránka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu
v Praze ze dne 30. 6. 2004, č. j. 48 Az 66/2004 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Ministerstvu vnitra se ne př i zná vá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 20. 2. 2004,
č. j. OAM - 5676/VL - 10 - P13 - 2003, nebyl žalobci udělen azyl podle ustanovení §12, §13
odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu). Zároveň žalovaný rozhodl,
že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 citovaného zákona. Správní
orgán rovněž uvedl, že v průběhu správního řízení bylo prokázáno, že důvodem žádosti
o udělení azylu jsou potíže v zemi původu – v Nigerijské federativní republice a z toho
pramenící obava o vlastní život, a dále snaha legalizovat pobyt na území České republiky.
Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu, kterou
napadl rozhodnutí správního orgánu v celém rozsahu výroku o neudělení azylu podle §12,
§13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu a o nevztažení překážky vycestování podle §91 téhož
zákona. Žalobce namítl porušení ustanovení §3 odst. 3, §32 odst. 1, §46 a §47 odst. 3
zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů, (správní řád). Uvedl,
že se domnívá, že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu podle §12 či podle §14
zákona o azylu z humanitárních důvodů, nebo případně podmínky pro vztažení překážky
vycestování podle §91 citovaného zákona.
O žalobě rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem č. j. 48 Az 66/2004 - 24 ze dne
30. 6. 2004 tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobcem
uplatněné důvody nelze podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze azyl udělit
a žalobce tak nesplnil zákonné podmínky pro jeho přiznání a rovněž nebyly shledány žádné
překážky vycestování do země původu.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Praze podal žalobce (dále jen „stěžovatel“)
dne 15. 9. 2004 kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl žalobci doručen dne
7. 9. 2004, kasační stížnost byla podána na poštu k přepravě 15. 9. 2004 a doručena krajskému
soudu 16. 9. 2004. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatel
je zastoupen advokátem.
Jako důvody kasační stížnosti stěžovatel výslovně uplatnil důvody podle §103 odst. 1
písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel ve své
poměrně obsáhlé kasační stížnosti namítá, že i kdyby nesplnil podmínky pro udělení azylu
podle §12 zákona o azylu, tak rozhodně splňuje podmínky pro udělení azylu podle §14
zákona z humanitárních důvodů, a to z důvodu zvláštního zřetele hodného - k tomuto tvrzení
odkazuje např. na výroční zprávu Amnesty International z roku 2003, kdy Nigérie figuruje
mezi státy, které porušují lidská práva tím, že dochází k mučení, nezákonným popravám
(zejména mimosoudním), nezákonnému zadržování osob atd., a rovněž odkazuje
na informace z dalších zdrojů, např. na informace ČTK. Stěžovatel dále uvádí, že se domnívá,
že splňuje zákonné podmínky pro vztažení překážky vycestování podle §91 zákona o azylu.
Stěžovatel poukazuje na nedostatečnou jazykovou vybavenost, když hovoří pouze anglicky
s výrazným africkým akcentem.
Ze shora uvedených důvodů stěžovatel navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a zároveň
požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožňuje se závěry
Krajského soudu v Praze. Uvádí, že jak rozhodnutí správního orgánu, tak i rozhodnutí
krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy, a odkazuje na obsah správního
spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele učiněné ve správním řízení.
Stěžovatel v zemi původu nebyl pronásledován z důvodů uvedených v ustanovení §12
zákona o azylu s tím, že jednání třetích osob stěžovatelem popisované nesplňuje definiční
znak pronásledování ve smyslu ust. §2 odst. 6 zákona. Obecný odkaz na nebezpečnou situaci
v Nigérii bez jakékoliv bližší specifikace k jeho osobě považuje správní orgán za irelevantní,
neboť stěžovatel o svých potížích neinformoval státní orgány, a ani nežádal policii o vyřešení
jeho potíží. Stěžovatel byl vystaven ohrožení ze strany neznámých lidí, o jejichž jednání však
nelze říci, že by byly prováděny, podporovány či trpěny nigerijskými státními orgány.
K námitkám týkajícím se špatné jazykové vybavenosti správní orgán uvádí s odkazem
na obsah správního spisu, že stěžovatel sám žádal, aby pohovor byl veden v jazyce anglickém
a souhlasil s tlumočením pohovoru tlumočnicí z angličtiny, s jehož obsahem byl řádně
seznámen a vyslovil s ním souhlas.
Žalovaný kasační stížnost považuje za nedůvodnou, stejně tak i návrh na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel uplatnil stížnostní důvody
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Podle §103 odst. 1 písm. b) lze kasační
stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž
správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi
v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení
před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto
důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního
orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí
správního orgánu pro nesrozumitelnost. Skutková podstata je se spisy v rozporu, pokud
skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného skutkového závěru, ve spise
obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková
podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový materiál pro skutkový závěr
učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál je nedostačující k učinění správného
skutkového závěru. Podle §103 odst. 1 písm. d) lze kasační stížnost podat z důvodu
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonnost
rozhodnutí o věci samé.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že Krajský soud v Praze při vlastním
přezkoumání žalobou dotčeného rozhodnutí se zabýval všemi výroky napadeného rozhodnutí
v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry krajského soudu
a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelem uváděné důvody pro udělení azylu,
a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení před soudem, nelze
zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu žadateli azyl udělit,
anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok. Podle názoru
Nejvyššího správního soudu tak Krajský soud v Praze právní otázku v předcházejícím řízení
posoudil správně. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že Krajský soud v Praze správně usoudil a rozhodl, že stěžovatel nemá nárok na udělení azylu
z humanitárních důvodů podle §14 zákona o azylu, a že se na něj nevztahuje překážka
vycestování podle §91 citovaného zákona. S námitkami stěžovatele se Krajský soud v Praze
náležitým a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal.
Ostatně stěžovatelem uváděné důvody, tedy obava o vlastní život, kdy mu bylo
vyhrožováno neznámými osobami, není důvodem, který je podřaditelný pod ustanovení
zákona o azylu, neboť uváděné problémy nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení
významnými, tedy jeho rasou, národností, náboženstvím, příslušností k určité sociální
skupině, či zastávanými politickými názory.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Krajský soud nepochybil, jestliže považoval
rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení ve smyslu §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s. Rovněž Nejvyšší správní soud v daném případě neshledal naplnění
namítaného důvodu kasační stížnosti ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
neboť – jak vyplývá ze shora uvedeného – v souzené věci nebyly shledány tvrzené vady řízení
před krajským soudem.
Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Praze postupovaly správně, když důvody
uplatňované stěžovatelem neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné
mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra
se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. září 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu