ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.450.2004
sp. zn. 6 Azs 450/2004 - 53
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
stěžovatelky: K . A., zastoupena Mgr. Zbyňkem Stavinohou, advokátem, se sídlem Joštova 4,
Brno, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka
21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 24. 6. 2004, č. j. 36 Az 625/2003 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Ministerstvu vnitra se ne př i zná vá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 24. 3. 2003,
č. j. OAM - 10186/VL - 16 - 17 - 2001, nebyl žalobkyni udělen azyl podle ustanovení §12,
§13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Zároveň žalovaný
rozhodl, že se na žalobkyni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 citovaného
zákona. Správní orgán rovněž uvedl, že v průběhu správního řízení bylo prokázáno,
že důvodem žádosti o udělení azylu jsou potíže soukromého charakteru, a to problémy
s vlastním otcem, který žalobkyni nutil, aby se provdala za jeho kamaráda,
s čímž nesouhlasila.
Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podala žalobkyně v zákonné lhůtě žalobu,
kterou napadla rozhodnutí správního orgánu v rozsahu výroku o neudělení azylu podle §12
a §14 zákona o azylu a o nevztažení překážky vycestování podle §91 téhož zákona.
Žalobkyně namítla porušení ustanovení §3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1, §33 odst. 2, §46 a §47
odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (správní řád),
a dále porušení §12 zákona o azylu. Uvedla, že se domnívá, že splňuje zákonné podmínky
pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu, resp. podmínky pro vztažení překážky
vycestování podle §91 citovaného zákona.
O žalobě rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. 6. 2004,
č. j. 36 Az 625/2003 - 24, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl,
že žalobkyní uplatněné důvody nelze podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze azyl
udělit a žalobkyně tak nesplnila zákonné podmínky pro jeho přiznání a rovněž nebyly
shledány žádné překážky vycestování do země původu.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně podala žalobkyně (dále jen
„stěžovatelka“) dne 11. 8. 2004 kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl žalobkyni doručen dne
3. 8. 2004, kasační stížnost byla podána osobně u Krajského soudu v Brně 11. 8. 2004. Jde
o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatelka je zastoupena
advokátem.
Jako důvody kasační stížnosti stěžovatelka uplatnila důvody podle §103 odst. 1
písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka má za to,
že jak krajský soud, tak i správní orgán, nesprávně zhodnotily její situaci, když dostatečně
nevzaly v úvahu, že je v zemi původu - Arménii ohrožována vlastním otcem, který jí
vyhrožuje zabitím. Jinou možnost obrany, než odcestovat ze země a dostat se tak z dosahu
otce, neviděla. Případný návrat do vlasti by pro ni znamenal velké nebezpečí ze strany otce,
který by mohl ublížit jak jí, tak i synovi A., který se stěžovatelce narodil v České republice.
Stěžovatelka je přesvědčena, že v jejím případě jsou splněny podmínky pro udělení azylu ve
smyslu ustanovení §12 a §14 zákona o azylu.
Ze shora uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje napadené rozhodnutí zrušit
a zároveň požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožňuje se závěry
Krajského soudu v Brně. Uvádí, že jak rozhodnutí správního orgánu, tak i rozhodnutí
krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy, a dále odkazuje na obsah
správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatelky učiněné ve správním
řízení. Kasační stížnost považuje za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí. K návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se žalovaný nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s.,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka výslovně uplatnila stížnostní důvody
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost
podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď v tom,
že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis, popř. je sice
aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen. Nejvyšší správní soud dále
konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání žalobou dotčeného rozhodnutí správně
vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který správně po právní stránce posoudil
a zabýval se všemi výroky napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní
soud se plně ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Brně a shodně s tímto soudem má za to,
že stěžovatelkou uváděné důvody pro udělení azylu, a to jak v řízení před správním orgánem,
tak potom obdobně i v řízení před soudem, nelze zařadit pod žádný zákonný důvod,
pro který lze podle zákona o azylu žadateli azyl udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je
na udělení azylu právní nárok. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tak krajský soud
právní otázku v předcházejícím řízení posoudil správně. S ohledem na uvedené skutečnosti
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Brně správně usoudil a rozhodl,
že stěžovatelka nemá nárok na udělení azylu podle §12 ani podle §14 zákona o azylu
a že se na ni nevztahuje překážka vycestování podle §91 citovaného zákona. S námitkami
stěžovatelky se Krajský soud v Brně náležitým a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění
svého rozhodnutí vypořádal.
Ostatně stěžovatelkou uváděné důvody, tedy potíže s vlastním otcem, který ji nutil
k provdání za jeho kamaráda, není důvodem, který je podřaditelný pod ustanovení zákona
o azylu, neboť uváděné problémy nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými,
tedy její rasou, národností, náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině,
či zastávanými politickými názory.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Krajský soud v Brně napadeným
rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
v předcházejícím řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Brně postupovaly správně, když důvody
uplatňované stěžovatelkou neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud
ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu
vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. září 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu