ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.451.2004
sp. zn. 6 Azs 451/2004 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: V. P., zastoupen Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem, Na Jíkalce 13, Plzeň, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 63 Az 20/2004 - 22 ze dne 21. 7. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se ne př i z ná v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá kasační stížností rozsudek Krajského soudu
v Ostravě č. j. 63 Az 20/2004 - 22 ze dne 21. 7. 2004, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 39/VL - 10 - 16 - 2004 ze dne 14. 1. 2004, jímž byla
zamítnuta žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1
písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že důvodem k opuštění země jeho původu byly
ekonomické potíže způsobené nedostatkem pracovních příležitostí. Tyto ekonomické potíže
prohlubovaly bezvýchodnost jeho rodinné situace, kdy se musel doma starat o nemocnou
sestru a otce. Odchodem ze země svého původu se snaží vydělat peníze na léčbu. Stěžovatel
připouští, že zákon o azylu za azylově relevantní důvod skutečně nepovažuje ekonomické
důvody, krajský soud se však nevypořádal s otázkou, zda v daném případě byly splněny
podmínky pro udělení azylu z humanitárních důvodů podle §14 zákona o azylu. Stěžovatel
tak má za to, že napadený rozsudek krajského soudu je nezákonným pro nesprávné posouzení
právní otázky splnění zákonem stanovených podmínek pro udělení azylu. Zároveň stěžovatel
žádá o přiznání odkladného účinku jím podané kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje zamítnutí kasační stížnosti pro její nedůvodnost,
neboť stěžovatel v průběhu správního řízení poukazoval toliko na své potíže ekonomického
charakteru, a tedy neuvedl žádnou skutečnost svědčící o tom, že by mohl být v zemi svého
původu vystaven pronásledování. Zamítl-li přitom žalovaný stěžovatelovu žádost podle §16
odst. 1 písm. g) zákona o azylu, již se neměl zabývat otázkou splnění podmínek pro udělení
azylu z humanitárních důvodů podle §14 zákona o azylu, a tedy neučinil-li tak,
pak se nezákonnosti nedopustil.
Nejvyšší správní soud zjistil z obsahu správního spisu zejména následující
pro posouzení této právní věci rozhodující skutečnosti: stěžovatel v průběhu správního řízení
před žalovaným uváděl tytéž důvody, na nichž setrval i nyní v kasační stížnosti. O azyl
v České republice požádal z důvodu svých ekonomických problémů v zemi původu,
potřeboval zde vydělat peníze na léčení své sestry. Jediným důvodem jeho žádosti o azyl
je tedy možnost pracovat v České republice. Žalovaný ve správním řízení dospěl k závěru,
že stěžovatel neuvedl skutečnosti, které by svědčily o tom, že by v zemi svého původu mohl
být vystaven pronásledování, a na základě §16 odst. 1 písm. g) jeho žádost o udělení azylu
zamítl. Z obsahu soudního spisu pak Nejvyšší správní soud zjistil, že rozhodnutí žalovaného
stěžovatel napadl žalobou, v níž žádal o přezkoumání rozhodnutí žalovaného
„z humanitárních důvodů“. Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl; dospěl k závěru, že §16
odst. 1 písm. g) zákona o azylu byl žalovaným aplikován důvodně. Rozsudek byl stěžovateli
doručen dne 14. 9. 2004, ten jej napadl kasační stížností dne 23. 9. 2004.
Stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek Krajského soudu
v Ostravě vzešel (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“),
a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Kasační stížnost byla podána včas (§106
odst. 2 s. ř. s.). Kasační stížnost shledává Nejvyšší správní soud přípustnou, neboť obsah
kasační stížnosti odpovídá uplatnění kasačního důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud tedy napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě
přezkoumal, vázán kasačními důvody a obsahem kasační stížnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.),
přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Namítá-li stěžovatel, že se Krajský soud v Ostravě nezabýval dostatečně tím,
zda v případě stěžovatele jsou dány důvody pro udělení azylu podle §14 zákona o azylu,
pak při posouzení této námitky se musí Nejvyšší správní soud nutně nejprve zabývat otázkou,
zda Krajský soud v Ostravě přistoupil k aplikaci §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu
důvodně. Jen tak lze posoudit, zda bylo třeba zabývat se splněním podmínek pro udělení
azylu podávaných z §14 zákona o azylu či nikoli. Podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu
se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná tehdy, jestliže žadatel neuvádí
skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených
v §12 zákona o azylu. Podle tohoto ustanovení se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení
azylu zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod
(písm. a/), nebo že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství,
národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických
názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství,
ve státě jeho posledního trvalého bydliště (písm. b/). Pokud stěžovatel v průběhu správního
řízení setrval na konstataci důvodů spočívajících v potřebě setrvat na území České republiky
z důvodu potřeby vydělat zde peníze na léčení své sestry, pak toto jeho tvrzení objektivně
nesvědčilo o tom, že by mohl být v zemi svého původu pronásledován za uplatňování
politických práv a svobod, ani že by měl odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy,
náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých
politických názorů. Stěžovatel neuvedl, že by hodlal uplatňovat politická práva,
že by mu v tom bylo bráněno, ani že by byl za jejich uplatňování pronásledován. Stěžovatel
rovněž nepoukazoval na skutečnosti, které by jakkoli mohly odůvodnit jeho případné obavy
z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině
nebo pro zastávání určitých politických názorů. Stěžovatel v kasační stížnosti navíc výslovně
potvrzuje, že důvodem jeho žádosti jsou skutečně ekonomické důvody, jak shledal i žalovaný.
Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že v případě stěžovatele byly dány důvody k aplikaci §16
odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Posoudil-li přitom otázku splnění podmínek pro aplikaci §16
odst. 1 písm. g) zákona o azylu Krajský soud v Ostravě shodným způsobem, jak shora podal
Nejvyšší správní soud, tj. že toto ustanovení zákona o azylu bylo aplikováno důvodně,
pak je zřejmé, že v tomto jeho posouzení Nejvyšší správní soud nezákonnost neshledává.
Dospěl-li Krajský soud v Ostravě k závěru, že aplikace §16 odst. 1 písm. g) zákona
o azylu byla důvodná, neměl se samostatně zabývat splněním podmínek podávaných z §14
zákona o azylu, což také nečinil. Pokud totiž nebyly s ohledem na stěžovatelova tvrzení
učiněná v průběhu správního řízení samostatně posuzovány důvody podle §12 zákona
o azylu, toliko bylo shledáno, že stěžovatel neuvedl ničeho, co by svědčilo o tom, že by byť
jen mohl být vystaven pronásledování, jak má na mysli §12 zákona o azylu, což je závěr
pro aplikaci §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu plně dostačující, nebylo důvodu posuzovat
splnění podmínek podávaných z §14 zákona o azylu. Pro rozhodování žalovaného o udělení
azylu z důvodů předvídaných v §14 zákona o azylu je určující závěr o neexistenci důvodů
pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Tyto důvody však při zamítnutí žádosti
s odkazem na §16 odst. 1 písm. g) zákona samostatně zjišťovány nejsou, a proto Krajský
soud v Ostravě nepochybil, pokud se jimi vůbec nezabýval. Z těchto důvodů tedy není
stěžovatelova námitka absence posouzení splnění podmínek pro udělení azylu podle §14
zákona o azylu důvodnou.
Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud kasační stížnost
jako nedůvodnou podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Za této procesní situace se již samostatně
nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 a 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné
náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly
a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak,
že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. května 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
člen senátu určený dle rozvrhu práce
provést jednotlivý potřebný úkon v době
překážky v práci předsedkyně senátu
JUDr. Milady Tomkové