ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.459.2004
sp. zn. 6 Azs 459/2004 - 57
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobců: a) M. M ., dříve M. V. G., a b) nezl. V. A. M ., zastoupen žalobkyní ad a) jako
zákonnou zástupkyní, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou
3, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2004,
č. j. 55 Az 664/2003 - 31,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 55 Az 664/2003 - 31 ze dne 30. 6. 2004
se zr uš uj e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadá kasační stížností rozsudek Krajského soudu
v Brně č. j. 55 Az 664/2003 - 31 ze dne 30. 6. 2004, kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí
č. j. PPR - 4385/RCP - C - 243 - ZA04 - 1995 ze dne 14. 4. 2003 a věc mu vrácena k dalšímu
řízení. Důvodem zrušení rozhodnutí stěžovatele ze dne 14. 4. 2003 byla skutečnost, že jeho
předchozí rozhodnutí č. j. U - 282/AŘ - 2000 ze dne 18. 6. 2001, kterým bylo předešlé
rozhodnutí vydané v I. stupni správního řízení zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení, nebylo
dosud řádně doručeno.
Stěžovatel namítá nezákonnost napadeného rozsudku krajského soudu spočívající
v aplikaci nesprávného právního předpisu. Stěžovatel totiž doručoval předmětné
druhostupňové rozhodnutí podle speciální úpravy obsažené v zákoně č. 325/1999 Sb., o azylu
a změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o azylu“), a sice
podle §24 zákona o azylu. Stěžovatel tedy nepostupoval podle §24 a §26 zákona
č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).
Stěžovatel předmětné rozhodnutí doručoval tak, že do vlastních rukou žalobkyně a) doručil
výzvu k převzetí rozhodnutí, zásilka mu byla vrácena s poznámkou „adresát neznámý“,
následně byla výzva v době od 26. 6. 2001 do 11. 7. 2001 doručována vyvěšením a dne
12. 7. 2001 pak bylo podle §24 odst. 4 zákona o azylu ve znění účinném do 31. 1. 2002
doručeno samotné rozhodnutí. Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje zrušení napadeného
rozsudku krajského soudu a vrácení věci témuž soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně a) vyjádření ke kasační stížnosti nepodala.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil pro posouzení této právní věci
zejména následující rozhodné skutečnosti: žalovaný vydal dne 18. 12. 1995 rozhodnutí
č. j. PPR - 4385/RCP - C - 243 - 95, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně a) o přiznání
postavení uprchlíka podle zákona č. 498/1990 Sb., o uprchlících, ve znění pozdějších
předpisů, proti němuž žalobkyně a) podala i jménem žalobce b) rozklad, o němž žalovaný
ve II. stupni správního řízení rozhodl dne 18. 6. 2001 rozhodnutím č. j. U - 282/AŘ - 2000
tak, že napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Následovalo další řízení,
v němž bylo vydáno rozhodnutí č. j. PPR - 4385/RCP - C - 243 - ZA04 - 1995 ze dne
14. 4. 2003, které bylo napadeno žalobou u krajského soudu. Rozhodnutí stěžovatele ze dne
18. 6. 2001 bylo doručováno tak, že dne 25. 6. 2001 byla žalobkyně a) výzvou určenou
do vlastních rukou vyzývána k tomu, aby se dne 12. 7. 2001 dostavila ke stěžovateli
na pracoviště do Z. u B. k předání rozhodnutí. Výzva se však vrátila stěžovateli zpět opatřena
údajem „adresát neznámý“. Dne 26. 6. 2001 byla výzva uložena v P. Z. u B. a oznámení o
jejím uložení vyvěšeno; dne 11. 7. 2001 bylo sňato.
Z obsahu soudního spisu v právě projednávané věci pak vyplývá, že krajský soud svůj
závěr o tom, že předchozí rozhodnutí stěžovatele č. j. U - 282/AŘ - 2000 ze dne 18. 6. 2001
nebylo dosud řádně doručeno, opřel o §24 a §26 správního řádu. Podle krajského soudu
nemohlo být uvedené rozhodnutí doručeno veřejnou vyhláškou, protože tou byla doručena
toliko výzva k převzetí rozhodnutí. Rozhodnutí stěžovatele č. j. U - 282/AŘ - 2000 ze dne
18. 6. 2001, jež předcházelo dalšímu řízení stěžovatele, v němž pak bylo vydáno rozhodnutí,
které bylo následně u krajského soudu napadeno, tak dosud nebylo řádně doručeno
a stěžovatel pochybil, pokud pokračoval v řízení, aniž by vyčkal nabytí právní moci
rozhodnutí č. j. U - 282/AŘ - 2000 ze dne 18. 6. 2001.
Stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení krajského soudu vzešlo
(§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), a kasační stížnost je tak
podána osobou oprávněnou. Kasační stížnost byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a je
přípustná, neboť z jejího obsahu je zřejmé, že míří na nezákonnost rozsudku krajského soudu
pro nesprávné použití právního předpisu, což je kasačním důvodem podle §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud tedy napadený rozsudek podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. v rozsahu
kasační stížnosti, vázán jejími důvody, přezkoumal a dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná.
Předmětem posouzení je tedy skutečnost, zda stěžovatel v období června 2001
při doručování jeho rozhodnutí č. j. U - 282/AŘ - 2000 ze dne 18. 6. 2001 postupoval
v souladu s právním předpisem, resp. jaká právní norma jakého právního předpisu má být
aplikována. Podle §24 zákona o azylu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou
zákonem č. 2/2002 Sb. (tj. ve znění účinném do 31. 1. 2002) se všechny písemnosti doručují
účastníkovi řízení do vlastních rukou v místě, ve kterém je evidován jeho pobyt (odstavec 1).
Podle odstavce 2 téhož ustanovení ministerstvo (tj. stěžovatel) zajistí předání rozhodnutí
účastníkovi řízení v přijímacím nebo pobytovém středisku. Podle odstavce 3 téhož ustanovení
platí, že pokud se účastník řízení v místě doručení písemností nezdržuje a jeho pobyt není
znám, uloží se písemnost určená do vlastních rukou účastníka řízení u pověřeného
zaměstnance ministerstva v přijímacím nebo pobytovém středisku, kde má účastník evidován
pobyt, nebo v přijímacím či pobytovém středisku, které je nejblíže místu evidovaného pobytu
mimo zmíněná střediska, po dobu 15 dní a oznámení o jejím uložení se vyvěsí na místě
obvyklém. Poslední den lhůty se považuje za den doručení písemnosti a doručení rozhodnutí,
k jehož převzetí byl účastník řízení písemně vyzván, i když se o jejich uložení nedozvěděl.
Podle odstavce 4 téhož ustanovení pak platí, že nedostaví-li se účastník řízení k převzetí
rozhodnutí v den ve výzvě uvedený, ač mu výzva byla doručena, je den k převzetí rozhodnutí
ve výzvě uvedený považován za den, kdy je rozhodnutí účastníku řízení doručeno.
Doručování veřejnou vyhláškou se podle §24 odst. 5 zákona o azylu ve znění před novelou
provedenou zákonem č. 2/2002 Sb. neprovádí.
Právní úprava doručování rozhodnutí a jiných písemností v řízení o udělení azylu
obsažená v §24 zákona o azylu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 2/2002 Sb.
byla úpravou speciální k právní úpravě obecné podávané ze správního řádu. Pokud za této
situace opřel krajský soud svoji úvahu o nedostatku doručení rozhodnutí stěžovatele
č. j. U - 282/AŘ - 2000 ze dne 18. 6. 2001, která byla rozhodujícím důvodem pro zrušení
rozhodnutí stěžovatele ze dne 14. 4. 2003, o právní úpravu podávanou ze správního řádu, pak
aplikoval nesprávný právní předpis, a tím logicky také nesprávnou právní normu, neboť měl
aplikovat nikoli §24 a §26 správního řádu, ale bezezbytku §24 zákona o azylu. Právě
aplikace nesprávného právního předpisu či nesprávné právní normy je přitom obecně
důvodem pro konstatování nezákonnosti rozhodnutí. Tak je tomu tedy i v tomto případě.
Pokud totiž stěžovatel doručoval své rozhodnutí ze dne 18. 6. 2001 v období června 2001, pak
postupoval podle §24 zákona o azylu ve znění účinném do 31. 1. 2002 (před novelou
provedenou zákonem č. 2/2002 Sb.), za použití §94 odst. 1 téhož zákona (neboť se jednalo
o žádost podanou za účinnosti zákona č. 498/1990 Sb., o uprchlících, o níž řízení pokračovalo
podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu), a správnost doručování tedy musí být posuzována
ve vztahu k §24 zákona o azylu, nikoli ve vztahu ke správnímu řádu, a sice ani zčásti.
Nesprávná aplikace správního řádu coby nesprávného právního předpisu, která
se bezprostředně promítá do výroku napadeného rozsudku, je tedy důvodem pro zrušení
napadeného rozsudku krajského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení
podle §110 odst. 1 s. ř. s. V něm krajský soud, vázán podle §110 odst. 3 s. ř. s. shora
vysloveným právním názorem, posoudí při respektování §75 odst. 1 a 2 s. ř. s. doručení
rozhodnutí stěžovatele ze dne 18. 6. 2001 z pohledu §24 zákona o azylu v tehdy účinném
znění, aby pak mohl o žalobě proti rozhodnutí stěžovatele ze dne 14. 4. 2003,
č. j. PPR - 4385/RCP - C - 243 - ZA04 - 1995, znovu rozhodnout.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s. krajský
soud ve svém novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. července 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu