ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.46.2005
sp. zn. 6 Azs 46/2005 - 61
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci
žalobce: I. V., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7,
adresa pro doručování: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, poštovní
schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 9. 2003, č. j.
OAM - 3049/VL - 14 - SE01 - 2000, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2004, č. j. 8 Az 196/2003 - 27,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2004, č. j. 8 Az 196/2003 - 27,
se zr uš uj e a věc se mu vr ac í k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) se žalobou u Městského soudu v Praze domáhal
zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 9. 2003, č. j. OAM - 3049/VL - 14 - SE01 - 2000,
kterým stěžovateli nebyl udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 písm. d) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Podáním doručeným soudu dne
15. 12. 2003 požádal soud o ustanovení zástupce pro toto řízení.
Městský soud v Praze žádost o ustanovení zástupce zamítl usnesením ze dne
21. 1. 2004, č. j. 8 Az 196/2003 - 27. V odůvodnění uvedl, že zákon vyžaduje jako jednu
z podmínek pro vyhovění návrhu skutečnost, že ustanovení zástupce je třeba k ochraně práv
žadatele. Ze spisového materiálu podle soudu vyplývá, že podaná žaloba má zákonem
požadované náležitosti, zejména návrh obsahuje označení napadeného rozhodnutí, obsahuje
důvody a námitky, které žalobce k podání návrhu vedly, obsahuje i návrh výroku rozsudku.
Stěžovatel tedy podle soudu učinil vše, co mohl podle právních předpisů učinit k ochraně
svých práv, dostatečně kvalifikovaným způsobem se obrátil na soud a v řízení před soudem
není právní zastoupení žalobce již povinné. Proto podle soudu není dána podmínka potřeby
ochrany práv žalobce. Z toho důvodu se soud již nezabýval druhou zákonem stanovenou
podmínkou splnění požadavků na osvobození od soudních poplatků.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel včas kasační stížnost. Nesouhlasí s usnesením
Městského soudu v Praze, protože v průběhu azylového řízení se několikrát změnil azylový
zákon a v důsledku špatné znalosti českého jazyka neměl možnost prostudovat tyto změny.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel podle §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen
advokátem. V dané věci stěžovatel není zastoupen advokátem a rovněž nemá právnické
vzdělání. Povaha rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje, však vylučuje,
aby v posuzované věci bylo možno nedostatek podmínky povinného zastoupení považovat
za překážku, jež by bránila vydání rozhodnutí, jímž se řízení o kasační stížnosti končí.
Za situace, kdy předmětem přezkumu je rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno žádosti účastníka
o ustanovení zástupce z řad advokátů, by trvání na podmínce povinného zastoupení vedlo
k vlastnímu popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval, a k popření vlastního
smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom, zda účastník právo
na ustanovení zástupce má nebo nemá.
Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná,
přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru,
že kasační stížnost je důvodná.
Podle §35 odst. 7 s. ř. s. může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou
předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv,
na jeho návrh ustanovit zástupce, jímž může být i advokát. Podle §36 odst. 3 s. ř. s. může být
osvobozen od soudních poplatků účastník řízení tehdy, když doloží, že nemá dostatečné
finanční prostředky.
Podmínku potřeby ochrany práv navrhovatele není možné považovat za nesplněnou
jen z toho důvodu, že žalobce podal formálně úplnou žalobu. V tomto stadiu řízení soud
nemůže dostatečně posoudit, zda žalobce uplatnil všechny důvody, které mohl uplatnit, anebo
zda žalobce určité námitky v žalobě neuplatnil jen z toho důvodu, že je pro nedostatek
právního vzdělání považoval za irelevantní. Hmotněprávní charakter projednávané věci
(žalobou tvrzený azylový důvod) nemusí být jediným a zcela určujícím faktorem, z něhož lze
usoudit, zda je zástupce třeba k ochraně práv anebo nikoliv. Stejný význam je třeba klást
i na osobnostní a faktické poměry účastníka řízení, úroveň povědomí o jeho právech
v soudním procesu a vůbec o právních poměrech v ČR. Při jinak stejném skutkovém příběhu
tak lze dospět i k tomu, že u jedné osoby bude k ochraně práv v řízení před soudem zástupce
zapotřebí, u jiné osoby to nutné nebude.
Nejvyšší správní soud se proto domnívá, že Městský soud v Praze pochybil,
jestliže pouze z formální bezvadnosti žaloby dovozoval, že ustanovení zástupce není nutné
k ochraně práv stěžovatele. Usnesení Městského soudu v Praze tak vykazuje nedostatek
důvodů rozhodnutí, což způsobuje jeho nepřezkoumatelnost ve smyslu §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s. Proto Nejvyšší správní soud jeho usnesení, jímž se návrh na ustanovení zástupce
zamítá, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 10. března 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu