ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.464.2004
sp. zn. 6 Azs 464/2004 - 64
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobce: T. T. Q ., zastoupen JUDr. Martinem Šmerdou, advokátem, se sídlem Vránova 39,
Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka
21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 22. 3. 2004, č. j. 36 Az 558/2003 - 28,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2004, č. j. 36 Az 558/2003 - 28,
se zr uš uj e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Ustanovenému zástupci stěžovatele, advokátu JUDr. Martinu Šmerdovi,
se př i z ná v á odměna v částce 2558,50 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2004, č. j. 36 Az 558/2003 - 28, byla
odmítnuta žaloba žalobce (dále jen „stěžovatel“) směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne
24. 2. 2003, č. j. OAM - 10398/VL - 10 - 06 - 2001, kterým stěžovateli nebyl udělen azyl
podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu),
s tím, že se na něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 tohoto zákona. Soud
své usnesení odůvodnil tím, že stěžovatel neodstranil vady žaloby ani přes výzvu soudu
podle §37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a tato vada
bránila meritornímu přezkoumání žaloby.
Včas podanou kasační stížností brojí stěžovatel proti tomuto usnesení Krajského soudu
v Brně. Stěžovatel je přesvědčen, že jeho žaloba obsahovala základní náležitosti stanovené
s. ř. s. Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, a rovněž požádal o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že jak rozhodnutí správního
orgánu, tak i usnesení Krajského soudu v Brně, byly vydány v souladu s právními předpisy,
a odkazuje na obsah správního spisu, zejména pak na vlastní podání a výpovědi stěžovatele
učiněné ve správní řízení. K tvrzení stěžovatele, že jeho žaloba obsahovala všechny
předepsané náležitosti, s poukazem na skutečnost, že usnesení krajského soudu mu bylo
doručeno v českém jazyce, na něž jako občan Vietnamu pro složitost není schopen reagovat,
pak žalovaný odkazuje ve svém vyjádření na právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího
správního soudu č. j. 3 Azs 26/2003, podle kterého není povinností soudu ustanovovat
tlumočníka pro překlad jeho usnesení. Kasační stížnost proto žalovaný považuje
za nedůvodnou, stejně tak i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a je přípustná,
přezkoumal napadené usnesení vázán jejími důvody (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.) a dospěl
k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Jako důvody kasační stížnosti stěžovatel ve svém podání ze dne 27. 4. 2004,
doplněném podáním ze dne 11. 10. 2004 k jeho žádosti ustanoveným zástupcem, výslovně
uplatnil důvody podle §103 odst. 1 písm. a), d) a e) s. ř. s.
K tomu Nejvyšší správní soud konstatuje, že z obsahu kasační stížnosti je zřejmé,
že míří na nezákonnost usnesení o odmítnutí stěžovatelova podání, což je kasačním důvodem
podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., podle kterého lze namítat nezákonnost rozhodnutí soudu
o odmítnutí návrhu nebo zastavení řízení, bez ohledu na skutečnost, že stěžovatel sám odkázal
formálně toliko na ostatní kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud z obsahu soudního spisu zjistil, že stěžovatel učinil dne
11. 3. 2003 podání, které označil jako žalobu proti rozhodnutí ministerstva vnitra ČR. Slovní
citací ustanovení §12, §14 a §91 zákona o azylu vymezil rozsah, v jakém rozhodnutí
napadá. Jako žalobní body označil a citoval pouze ustanovení zákona č. 71/1967 Sb.,
o správním řízení (dále jen „správní řád“), které měl žalovaný porušit (§3 odst. 3, 4, §32
odst. 1, §33 odst. 2, §46, §47 odst. 3 správního řádu). Stěžovatel dále v žalobě uvedl,
že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu podle §12, minimálně pro vztažení překážky
vycestování podle §91 zákona o azylu. Skutkové důvody porušení těchto ustanovení nejsou
v žalobě konkrétně uvedeny, nýbrž je jen odkázáno na žádost o udělení azylu, protokol
o pohovoru a ostatní spisový materiál, který se k žádosti o udělení azylu vztahuje.
Jelikož podle názoru krajského soudu žaloba nesplňovala náležitosti uvedené
v ustanovení §71 odst. 1 písm. d) až f) s. ř. s., vyzval soud stěžovatele usnesením ze dne
21. 5. 2003, č. j. 36 Az 558/2003 – 8A, aby žalobce své podání ze dne 11. 3. 2003 doplnil
a upřesnil tak, aby bylo zřejmé následující: jméno, příjmení a adresa, na kterou lze doručovat;
označení žalobních bodů, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů
považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné; jaké důkazy
k prokázání svého tvrzení žalobce navrhuje provést.
K odstranění vad podání mu byla stanovena lhůta 15 dnů ode doručení této výzvy.
Výzva soudu byla stěžovateli zaslána na adresu, kterou uvedl v žalobě: P. s. Z. u B., H. 514,
Z. u B., následně mu pak byla doručována na adresu: Ž. 2, Ch., poté opakovaně na adresu do
P. s. Z. u B. a následně s odkazem na poznámku, kterou učinil pracovník tohoto pobytového
střediska na poštovní relaci, s tím, že žadatel o azyl je do 9. 8. 2003 na propustce na adrese: P.
N. 1833, K., na tuto adresu. Tato písemnost, jak vyplývá z poštovní relace, byla dne 28. 7.
2003 uložena na poště a stěžovatel si ji vyzvedl až dne 4. 8. 2003 a převzetí stvrdil
vlastnoručním podpisem. Vzhledem k tomu, že stěžovatel ve stanovené lhůtě neodstranil
nedostatky podání ve stanovené lhůtě, soud žalobu usnesením odmítl s poukazem, že jde
o takové vady podání, které brání meritornímu přezkoumání napadeného rozhodnutí
žalovaného v mezích vytčených žalobními body.
Podle §71 odst. 1 s. ř. s. žaloba musí kromě obecných náležitostí podání (§37 odst. 2
a 3 s. ř. s.) obsahovat označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného
oznámení žalobci, označení osob na řízení zúčastněných, jsou-li žalobci známy, označení
výroků rozhodnutí, které žalobce napadá, žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých
skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné
nebo nicotné, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést a návrh výroku
rozsudku. Podle §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě
nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno
nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení
o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí
být podatel ve výzvě poučen. Podle těchto ustanovení krajský soud též i postupoval.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že v odůvodnění kasační stížností napadeného
usnesení Krajského soudu v Brně je uvedeno, že mu výzva s poučením byla doručena dne
7. 7. 2003 na adresu Č. 689/23 v P., na níž se nikdy nezdržoval, a tudíž mu tato výzva
nemohla být doručena a nemohl na ni reagovat. Dále namítá, že předmětné usnesení krajského
soudu mu bylo doručeno toliko v českém jazyce a stěžovatel jako státní příslušník
Vietnamské socialistické republiky není schopen reagovat na takto složitou věc bez překladu
do vietnamského jazyka.
Sporným v dané případě je tedy to, zda žaloba skutečně vykazovala takové vady,
pro které nebylo možno v řízení pokračovat, jak uvedl krajský soud, a proto se Nejvyšší
správní soud v dalším koncentroval na tuto otázku.
Žalobní body musí tedy podle §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. obsahovat jak skutkové,
tak i právní důvody, pro které žalobce považuje napadené správní rozhodnutí za nezákonné
nebo za nicotné. Žalobním bodem však není uvedení ustanovení správního řádu, které měl
žalovaný porušit, je-li z hlediska skutkových důvodů jen obecně odkázáno na spisový
materiál.
Ve správním soudnictví přezkoumávají soudy rozhodnutí správních orgánů, moc
soudní tak zasahuje do činnosti moci výkonné. Jelikož se jedná o zasahování jedné státní moci
do jiné, které je nezbytné z hlediska principu právního státu, je smysluplné, pokud
zákonodárce stanovil, že se tak má stát jen na základě jasně a konkrétně vymezených důvodů.
Není tedy přípustný paušální, nekonkretizovaný zásah moci soudní do činnosti moci výkonné,
tzn. není přípustný povšechný přezkum správních rozhodnutí soudem. Funkcí právního
institutu žalobních bodů je tak vůbec umožnění konkrétního přezkumu správních rozhodnutí
soudem. Pojem žalobního bodu tak musí být interpretován z hlediska této jeho funkce.
V souladu s touto funkcí je pak požadavek konkrétně formulovaného žalobního bodu,
který jasně vymezí rozsah soudního přezkumu, a tím i míru zásahu moci soudní do moci
výkonné. S tímto závěrem jsou v souladu i další ustanovení soudního řádu správního, zejména
pak §75 odst. 2 s. ř. s., podle kterého soud napadené výroky rozhodnutí přezkoumá v mezích
žalobních bodů. Připuštěním vágně a nekonkrétně formulovaných žalobních bodů by toto
ustanovení ztratilo smysl, správní žaloba by se stala běžným (byť mimořádným) opravným
prostředkem. Nelze proto obecně souhlasit s tvrzením stěžovatele, že žaloba obsahovala
žalobní body ve smyslu §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., s jednou výjimkou, o níž bude pojednáno
dále.
Stěžovatel v žalobě totiž uvedl, že mu žalovaný nedal možnost vyjádřit se
před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům a ke způsobu jeho zjištění, popř. navrhnout
jeho doplnění. Tvrdí-li stěžovatel tuto negativní skutečnost, nebo-li alespoň nějaký, byť
ne zcela přesně formulovaný žalobní bod, nelze po něm požadovat, aby jej dále konkretizoval.
Toto žalobní tvrzení Nejvyšší správní soud shledává jako dostatečně konkrétní z hlediska
možnosti přezkoumat soudem postup správního orgánu. V tomto rozsahu je nutno považovat
žalobu za řádně formulovanou ve smyslu §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Žaloba tedy v tomto
rozsahu obsahovala potřebné náležitosti, které pro tento úkon předepisuje §37 odst. 3 a §71
odst. 1 s. ř. s. a obsahovala tedy i žalobní bod, který byl způsobilý přezkumu soudem. Krajský
soud v Brně proto pochybil, jestliže žalobu z hlediska tohoto žalobního bodu věcně
nepřezkoumal.
Nejvyššímu správnímu soudu tedy z výše uvedených důvodů nezbylo, než napadené
usnesení Krajského soudu v Brně zrušit (§110 odst. 1 s. ř. s.) a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Za této procesní situace se již Nejvyšší správní soud samostatně nezabýval návrhem
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Stěžovateli byl usnesením Krajského soudu v Brně 36 Az 558/2003 - 41 ze dne
27. 8. 2004 pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě
platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s.). Ustanovenému
zástupci náleží v souladu s ustanovením §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění
pozdějších předpisů, odměna za dva úkony právní služby po 1000 Kč spočívající v první
poradě s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a v písemném podání soudu ve věci
doplnění kasační stížnosti, a dva režijní paušály po 75 Kč podle §13 odst. 3 téže vyhlášky.
Protože ustanovený advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok vůči
státu o částku odpovídající dani, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování
a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
(§35 odst. 7 s. ř. s.). Částka daně vypočtená podle §37 písm. a) a §47 odst. 3 zákona
č. 235/2004 Sb. činí 408,50 Kč. Ustanovenému zástupci se tedy přiznává náhrada nákladů
řízení v celkové výši 2558,50 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. října 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu