ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.486.2004
sp. zn. 6 Azs 486/2004 - 65
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
s t ě ž ovat e l ů: a) I. D., a b) nezl. A. D., zastoupen zákonnou zástupkyní žalobkyní a), oba
zastoupeni Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, se sídlem Příkop 8, Brno, a dalšího
úč as t ní k a: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha
7, v řízení o kasační stížnosti stěžovatelů proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
9. 7. 2004, č. j. 24 Az 180/2004 - 31,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Ministerstvu vnitra se ne př i z ná v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 25. 2. 2004,
č. j. OAM - 549/VL - 20 - 04 - 2004, nebyl žalobcům a) a b) udělen azyl podle ustanovení
§12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Zároveň žalovaný
rozhodl, že se na žalobce a) a b) nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 citovaného
zákona. Správní orgán rovněž uvedl, že v průběhu správního řízení bylo prokázáno,
že důvodem žádosti o udělení azylu jsou obavy žalobkyně a) z výhrůžek jejího bývalého
přítele v zemi původu – v Mongolsku, jež jí vyhrožuje zabitím jejího dítěte – žalobce b)
narozeného v České republice, a dále snaha legalizovat pobyt na území České republiky.
Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podala žalobkyně a) jménem svým a svého
nezletilého dítěte – žalobce b) v zákonné lhůtě žalobu, která byla k výzvě soudu doplněna
zástupcem žalobců. Žalobci napadli rozhodnutí správního orgánu v celém rozsahu výroku
o neudělení azylu podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu a o nevztažení překážky
vycestování podle §91 téhož zákona. Žalobci namítli porušení ustanovení §3 odst. 3 a 4, §32
odst. 1, §46 a §47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších
předpisů (správní řád), a dále porušení §12, §14 a §91 zákona o azylu. Uvedli,
že se domnívají, že splňují zákonné podmínky pro udělení azylu podle §12 a podle §14
zákona o azylu z humanitárních důvodů. Žalobkyně a) vytýká správnímu orgánu, že při svém
rozhodování nezohlednil tu skutečnost, že žalobce b) má v České republice svého otce a má
tedy právo na rodičovskou péči a péči i ze strany svého otce. Správní orgán měl tedy v této
souvislosti přihlédnout k Úmluvě o právech dítěte, dále k čl. 8 odst. 1 a 2 Evropské úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod a k čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny základních práv
a svobod. Žalobkyně a) má za to, že její osobní situace v zemi původu a situace nezletilého
žalobce b) jsou důvodem pro udělení azylu z humanitárních důvodů ve smyslu §14 zákona
o azylu.
O žalobě rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem č. j. 24 Az 180/2004 - 31 ze dne
9. 7. 2004 tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobci uplatněné
důvody nelze podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze azyl udělit a žalobci tak
nesplnili zákonné podmínky pro jeho přiznání a rovněž nebyly shledány žádné překážky
vycestování do země původu.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě podali žalobci a) a b) (dále jen
„stěžovatelé a/ a b/) dne 16. 8. 2004 kasační stížnost, jež byla doplněna podáním ze dne
22. 9. 2004.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl zástupci žalobců doručen dne
12. 8. 2004, kasační stížnost byla podána na poštu k přepravě 16. 8. 2004 a doručena
Krajskému soudu v Ostravě 17. 8. 2004. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost
přípustná. Stěžovatelé jsou zastoupeni advokátem.
Jako důvody kasační stížnosti, jak lze dovodit z obsahu podání, stěžovatelé uplatňují
důvody podle §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen
„s. ř. s.“).
Stěžovatelé jako důvod kasační stížnosti uvádějí vady řízení spočívající v tom,
že při zjišťování skutkové podstaty byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním
orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou
vadu měl soud, který rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit.
Pro nedostatek důvodů považují stěžovatelé rozhodnutí správního orgánu
za nepřezkoumatelné. Stejně jako v žalobě vytýkají správnímu orgánu, že při zjišťování
skutkového stavu došlo k porušení ustanovení §3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1, §46 a §47 odst. 3
zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (správní řád), a dále
k porušení ustanovení §12 a §14 zákona o azylu. Pro tyto vady měl krajský soud, který
ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Stěžovatelka a) vytýká
krajskému soudu, že nepřihlédl k aktuálním informacím ohledně situace v Mongolsku.
Stěžovatelé dále namítají, že se soud při svém rozhodování nezabýval tím faktem, že otec
nezletilého stěžovatele b) je občanem České republiky, který tady žije. V případě návratu
stěžovatelů do vlasti by došlo k závažnému zásahu do jejich rodinného života s odkazem
ustanovení článku 32 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, Úmluvy o právech dítěte
a dále ustanovení článku 8 odst. 1 a 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod. Stěžovatelé vytýkají krajskému soudu, že při svém rozhodování dostatečným
způsobem nezkoumal rozhodnutí žalovaného o neudělení azylu z humanitárních důvodů
podle §14 zákona o azylu, a mají za to, že jejich osobní situace je důvodem pro udělení azylu
z uvedeného důvodu. Stěžovatelé mají za to, že důvody, které je vedly k odchodu z vlasti
a podání žádosti o azyl v České republice, jsou důvody dostatečné pro udělení azylu z důvodů
uvedených v ustanovení §12 a §14 zákona o azylu.
Ze shora uvedených důvodů stěžovatelé navrhují napadené rozhodnutí zrušit a zároveň
požádali o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožňuje se závěry
Krajského soudu v Ostravě. Uvádí, že jak rozhodnutí správního orgánu, tak i rozhodnutí
krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy, a odkazuje na obsah správního
spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatelky a) učiněné ve správním řízení.
K námitkám uvedeným v kasační stížnosti pak správní orgán uvádí, že v případě stěžovatelů
nebyl zjištěn žádný z taxativně vymezených důvodů udělení azylu podle §12 zákona o azylu
a rovněž nebyl shledán důvod zvláštního zřetele hodný pro udělení azylu z humanitárních
důvodů podle §14 zákona o azylu. Potíže se soukromou osobou v zemi původu, ani snaha
legalizovat pobyt na území České republiky, nejsou azylově relevantními důvody. K námitce,
že otec nezletilého dítěte je občan České republiky, správní orgán uvádí, že tato skutečnost
není sama případem zvláštního zřetele hodným, pro který by bylo možno udělit azyl
podle §14 zákona o azylu a odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
17. 9. 2003, č. j. 4 Azs 6/2003 - 55. Kasační stížnost považuje za nedůvodnou, stejně tak i
návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelé uplatnili stížnostní důvody
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost
podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní
orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu,
nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním
orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou
vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit;
za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu
pro nesrozumitelnost. Skutková podstata je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak
dostačující k učinění správného skutkového závěru, ve spise obsažený, vede k jiným
skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu
ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím
orgánem, přičemž tento materiál je nedostačující k učinění správného skutkového závěru.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání
žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který
správně po právní stránce posoudil a zabýval se všemi výroky napadeného rozhodnutí
v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry Krajského
soudu v Ostravě a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovateli uváděné důvody pro udělení
azylu, a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení před soudem,
nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu žadateli azyl
udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok. S ohledem
na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Ostravě
správně usoudil a rozhodl, že stěžovatelé nemají nárok na udělení azylu podle §12 ani
z humanitárních důvodů podle §14 zákona o azylu. S námitkami stěžovatelů se Krajský soud
v Ostravě náležitým a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal.
Ostatně stěžovatelkou a) uváděné důvody, tedy její obava z výhrůžek bývalého přítele
v zemi původu – v Mongolsku, jež jí vyhrožuje zabitím jejího dítěte – stěžovatele b), jehož
otcem je jiný muž, není důvodem, který je podřaditelný pod ustanovení zákona o azylu,
neboť uváděné problémy nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými, tedy
rasou, národností, náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině, či zastávanými
politickými názory stěžovatelů. Uváděné skutečnosti nejsou důvodem pro udělení azylu
podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu. Na žadatele se v tomto případě nevztahuje
ani překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Rovněž námitku stěžovatelky a), že otec nezletilého dítěte - stěžovatele b) je občan
České republiky a z těchto důvodů, vzhledem k situaci v zemi původu a k uplatnění jednoho
ze základních lidských práv – právo na soukromý a rodinný život, s přihlédnutím k Úmluvě
o právech dítěte, článku 8 odst. 1 a 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod a článku 32 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, měl být stěžovatelům udělen
azyl, nelze přijmout, neboť tato skutečnost není důvodem zvláštního zřetele hodným,
pro který by bylo možno udělit azyl podle §14 zákona o azylu (srov. rozsudek NSS ze dne
17. 9. 2003, č. j. 4 Azs 6/2003).
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Ostravě nepochybil, jestliže
považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení ve smyslu §103
odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Ostravě postupovaly správně, když důvody
uplatňované stěžovateli neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Stěžovatelé, kteří neměli v tomto řízení úspěch, nemají právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani
žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu
vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. září 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu