ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.489.2004
sp. zn. 6 Azs 489/2004 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: V. V., zastoupen Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem, se sídlem Na Jíkalce 13,
301 17 Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34
Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 60
Az 31/2004 - 28 ze dne 17. 8. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá kasační stížností rozsudek Krajského soudu
v Ostravě č. j. 60 Az 31/2004 - 28 ze dne 17. 8. 2004, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti
rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 79/VL - 10 - 12 - 2004 ze dne 25. 1. 2004, jímž byla
zamítnuta žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1
písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Stěžovatel v kasační stížnosti poukazuje na skutečnost, že důvodem vycestování
ze země původu byla obava z nátlaku stěžovatelova věřitele na vrácení peněz, které
si stěžovatel společně s další osobou od věřitele půjčili. Půjčené peníze byly uvedené třetí
osobě ukradeny a stěžovatel tak musel odcestovat do České republiky za účelem vydělání
těchto peněz. K takovému jednání byl stěžovatel motivován svým přesvědčením, podle něhož
nevrátil-li by peníze věřiteli, ten by je vůči stěžovateli vymáhal za použití násilí. Stěžovatel
se tak cítí být osobou pronásledovanou podle §2 odst. 6 zákona o azylu, neboť má za to,
že příslušné orgány v zemi jeho původu mu ochranu před pronásledováním ze strany věřitele
nezajistí. Krajskému soudu v Ostravě stěžovatel dále vytýká, že se dostatečně nevypořádal
s otázkou, zda byly v jeho případě splněny podmínky pro udělení azylu z humanitárních
důvodů. Následně stěžovatel popisuje nebezpečí, které mu hrozí pro případ jeho návratu
do země původu. Ze shora uvedených důvodů stěžovatel navrhuje zrušení napadeného
rozsudku Krajského soudu v Ostravě a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení, zároveň
žádá o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti. Své námitky stěžovatel
subsumuje pod kasační důvod podávaný z §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje zamítnutí kasační stížnosti pro její nedůvodnost,
neboť aplikace §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu byla důvodná, a tedy žalovanému
ani krajskému soudu nepříslušelo zabývat se otázkou splnění podmínek pro udělení azylu
z humanitárních důvodů podle §14 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud zjistil z obsahu správního spisu zejména následující
pro posouzení této právní věci rozhodující skutečnosti: stěžovatel pracoval jako zedník
v továrně na nábytek, oženil se a narodila se mu dcera. Stěžovatel jezdil pracovat do Ruska.
Hodlal začít podnikat, a proto si s další osobou půjčil částku 4500 USD, té však byly peníze
ukradeny a stěžovatel se s ní již nesetkal. Věřitel požadoval vrácení této částky,
a proto stěžovatel odcestoval ze země svého původu do České republiky za účelem výdělku.
Jiné potíže stěžovatel v zemi svého původu neměl, přímo mu vyhrožováno nebylo, stěžovatel
se vyhrožování toliko obával. V České republice stěžovatel pobýval nelegálně a bylo mu
uděleno správní vyhoštění. V zemi původu stěžovatel od roku 2000 nebyl, neví, co se tam
změnilo. Žalovaný ve správním řízení dospěl k závěru, že stěžovatel neuvedl skutečnosti,
které by svědčily o tom, že by v zemi svého původu mohl být vystaven pronásledování,
a na základě §16 odst. 1 písm. g) žádost o udělení azylu zamítl. Z obsahu soudního spisu pak
Nejvyšší správní soud zjistil, že rozhodnutí žalovaného stěžovatel napadl žalobou, v níž
namítal, že žalovaný nepřihlédl dostatečně k důvodům, které stěžovatel před žalovaným
tvrdil. Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že §16 odst. 1 písm. g)
zákona o azylu byl žalovaným aplikován důvodně. Rozsudek byl stěžovateli doručen dne
27. 8. 2004, ten jej napadl kasační stížností dne 2. 9. 2004.
Stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek Krajského soudu
v Ostravě vzešel (§102 s. ř. s.), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Kasační
stížnost byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a Nejvyšší správní soud ji shledává
přípustnou. Stěžovatel formálně uvádí kasační důvod podávaný z §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s., tomu také odpovídá obsah kasační stížnosti. Námitkami, o které se přitom kasační
důvod uplatněný kasační stížností opírá, je námitka nesprávného posouzení splnění podmínky
pronásledování coby podmínky pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu a námitka
nedostatečného vypořádání se s důvody pro udělení azylu podle §14 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud tedy napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě
přezkoumal, zásadně vázán kasačními důvody a obsahem kasační stížnosti (§109 odst. 2 a 3
s. ř. s.), přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Namítá-li stěžovatel, že se Krajský soud v Ostravě nezabýval dostatečně tím, zda jsou
v jeho případě dány důvody pro udělení azylu podle §14 zákona o azylu, pak se při posouzení
této námitky musí Nejvyšší správní soud nutně nejprve zabývat otázkou, zda Krajský soud
v Ostravě přistoupil k aplikaci §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu důvodně. Jen tak lze
posoudit, zda bylo třeba zabývat se splněním podmínek pro udělení azylu podávaných z §14
zákona o azylu či nikoli. Tím však Nejvyšší správní soud zároveň posoudí splnění podmínky
pronásledování, jak stěžovatel namítá.
Podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu se žádost o udělení azylu zamítne jako
zjevně nedůvodná tehdy, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být
vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu. Podle tohoto ustanovení
se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec je pronásledován
za uplatňování politických práv a svobod (písm. a/), nebo že má odůvodněný strach
z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině
nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě,
že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště (písm. b/).
Pokud stěžovatel v průběhu správního řízení setrval na konstataci důvodů, pro které o azyl
požádal, podle nichž odcestoval ze země svého původu do České republiky za účelem
výdělku, přitom jiné potíže v zemi svého původu neměl, přímo mu vyhrožováno nebylo,
stěžovatel se vyhrožování ze strany věřitele, kterému dlužil peníze, toliko obával, pak tato
jeho tvrzení objektivně nesvědčila o tom, že by mohl být v zemi svého původu pronásledován
za uplatňování politických práv a svobod, ani že by měl odůvodněný strach z pronásledování
z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině
nebo pro zastávání určitých politických názorů. Stěžovatel předně neuvedl, že by hodlal
uplatňovat politická práva, že by mu v tom bylo bráněno, ani že by byl za jejich uplatňování
pronásledován. Stěžovatel rovněž nepoukazoval na skutečnosti, které by jakkoli mohly
odůvodnit jeho případné obavy z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti,
příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Obavy
z možných útoků věřitele pod takové obavy subsumovat nelze. Zřetelně v nich totiž absentuje
prvek represe ze strany státu, a to i nepřímý. V takovém případě tedy byly dány důvody
k aplikaci §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Posoudil-li otázku splnění podmínek
pro aplikaci §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu Krajský soud v Ostravě shodným způsobem,
jak shora podal Nejvyšší správní soud, tj. že toto ustanovení zákona o azylu bylo aplikováno
důvodně, pak je zřejmé, že v tomto jeho posouzení Nejvyšší správní soud nezákonnost
neshledává.
Dospěl-li Krajský soud v Ostravě k závěru, že aplikace §16 odst. 1 písm. g) zákona
o azylu byla důvodná, neměl se samostatně zabývat splněním podmínek podávaných z §14
zákona o azylu. Krajský soud v Ostravě na str. 4 napadeného rozsudku, ve třetím odstavci
zdola, poněkud kontradiktorně na jedné straně konstatuje, že žalovaný rozhodnutím
o zamítnutí stěžovatelovy žádosti jako zjevně nedůvodné vyčerpal celý předmět stěžovatelovy
žádosti, aby na druhé straně popsal, že na udělení azylu není právní nárok a že se děje
v rovině volné správní úvahy. Ve skutečnosti se neměl otázkou udělení azylu z humanitárních
důvodů zabývat vůbec. Pokud totiž nebyly s ohledem na stěžovatelova tvrzení učiněná
v průběhu správního řízení samostatně posuzovány důvody podle §12 zákona o azylu, toliko
bylo shledáno, že stěžovatel neuvedl ničeho, co by svědčilo o tom, že by byť jen mohl být
vystaven pronásledování, jak má na mysli §12 zákona o azylu, což je závěr pro aplikaci §16
odst. 1 písm. g) zákona o azylu plně dostačující, nebylo důvodu posuzovat splnění podmínek
podávaných z §14 zákona o azylu. Pro rozhodování žalovaného o udělení azylu z důvodů
předvídaných v §14 zákona o azylu je určující závěr o neexistenci důvodů pro udělení azylu
podle §12 zákona o azylu. Tyto důvody však při zamítnutí žádosti s odkazem na §16 odst. 1
písm. g) zákona samostatně zjišťovány nejsou. Krajský soud v Ostravě by tedy nepochybil,
pokud by se k otázce tzv. humanitárního azylu vůbec nevyslovil. Vyslovil-li se k ní v obecné
rovině, tím spíše se ve vztahu ke stěžovateli nemohl dopustit nezákonnosti. Kromě toho
Nejvyšší správní soud poukazuje i na skutečnost, že stěžovatel v podané žalobě rozsah
přezkumu, jak jej měl Krajský soud v Ostravě realizovat, ve vztahu ke splnění podmínek §14
zákona o azylu nevymezil. Ze všech právě uvedených důvodů tedy není stěžovatelova
námitka absence posouzení splnění podmínek pro uděleni azylu podle §14 zákona o azylu
důvodnou.
Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako
nedůvodnou podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Za této procesní situace se již samostatně
nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
a 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné
náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly a jež
by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak,
že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. července 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu