ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.495.2004
sp. zn. 6 Azs 495/2004 - 54
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: K. L., zastoupen JUDr. Petrem Práglem, advokátem, se sídlem Dlouhá 5, Ústí
nad Labem, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem
č. j. 14 Az 128/2003 - 23 ze dne 12. 1. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení ne má právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátovi JUDr. Petru Práglovi, se urču je
odměna za zastupování ve výši 2150 Kč. Odměna je splatná do 60 dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu
v Ústí nad Labem č. j. 14 Az 128/2003 - 23 ze dne 12. 1. 2004, kterým byla zamítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 3705/VL - 10 - C10 - 2002 ze dne
17. 4. 2003, kterým stěžovateli nebyl udělen azyl.
Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že napadá v celém rozsahu rozhodnutí správního
orgánu (tedy žalovaného) a namítá porušení §3 odst. 4, §32 odst. 1 a odst. 4 a §46 zákona
č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správního řádu), ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „správní řád“), přitom svá tvrzení odůvodňoval poukazem na situaci v zemi svého
původu, kde je ohrožen na životě a nemá se kam obrátit, a dovodil splnění podmínek
pro udělení azylu z humanitárních důvodů. Požádal rovněž o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti a navrhl napadený rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu
řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem v rámci svého postupu podle §108 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), stěžovatele po ustanovení zástupce
dne 29. 6. 2004 usnesením č. j. 14 Az 128/2003 - 43 vyzval, aby doplnil kasační stížnost tak,
že uvede kasační důvody podle §103 odst. 1 s. ř. s. Na tuto výzvu stěžovatel reagoval tak,
že odkázal na své předchozí podání ze dne 14. 2. 2004, jímž byla kasační stížnost, s tím,
že kasační stížnost opírá o důvody podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Kromě kasační
stížnosti a této stěžovatelovy reakce bylo ještě krajskému soudu doručeno stěžovatelovo
podání ze dne 8. 6. 2004, v němž ke kasační stížnosti doplnil, že neví, kdy mu bylo napadené
rozhodnutí krajského soudu doručeno, že od podání kasační stížnosti nedošlo k žádným
změnám a nemá, čím by ji doplnil.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda lze kasační stížnost meritorně
projednat, a posuzoval tedy, zda kasační stížnost splňuje předepsané náležitosti
a zda je přípustná.
Kasační stížnost lze podat toliko z kasačních důvodů podávaných z §103 odst. 1
písm. a) až e) s. ř. s. Kasační stížnost je přitom opravným prostředkem směřujícím
proti rozhodnutí krajského soudu, proti němuž směřuje, nikoli dalším stupněm soudní
ochrany, v němž lze brojit proti rozhodnutí správního orgánu. To ostatně vyplývá zřetelně
z formulace kasačních důvodů, pro které lze výlučně kasační stížnost podat. Je-li kasační
stížnost podána z jiných důvodů, je nepřípustná (§104 odst. 4 s. ř. s.). Neobsahuje-li žádný
kasační důvod, soud postupuje podle §106 odst. 1 a §37 odst. 5 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.
a stěžovatele vyzve k doplnění kasační stížnosti. To ostatně učinil i krajský soud v rámci
svého postupu podle §108 odst. 1 s. ř. s., neboť z obsahu kasační stížnosti vyplynulo,
že stěžovatel nebrojí kasační stížností proti postupu krajského soudu, tedy nic mu nevytýká,
žádný jeho závěr nenapadá, ale proti postupu žalovaného, který již napadl právě u krajského
soudu.
Lze-li tedy kasační stížnost podat toliko z důvodu nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem (§103 odst. 1 písm. a/ s. ř. s.), vad řízení
podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., zmatečnosti řízení před soudem (§103 odst. 1 písm. c/
s. ř. s.), nepřezkoumatelnosti podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. či nezákonnosti v případech,
je-li návrh odmítnut nebo řízení zastaveno (§103 odst. 1 písm. e/ s. ř. s.), pak z obsahu
kasační stížnosti žádný z takto taxativním způsobem stanovených kasačních důvodů dovodit
nelze. Stěžovatelova argumentace ohledně pochybení žalovaného žádný ze shora uvedených
kasačních důvodů ani při nejvyšší míře příznivosti posouzení obsahu kasační stížnosti
nepředstavuje. Ani z formálního odkazu na §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. v doplnění
kasační stížnosti i přes zohlednění kontextu obsahu samotné kasační stížnosti žádný
z těchto kasačních důvodů nevyplynul. Vady řízení před žalovaným, na nichž kasační stížnost
jedině stojí, by mohly být v kasační stížnosti obsaženy pouze do té míry, pokud by stěžovatel
uplatnil kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., tj. podával-li by kasační stížnost
z důvodu vad řízení před krajským soudem a tvrdil -li by, že krajský soud měl z konkrétních
důvodů, které by však stěžovatel musel namítat, pro důvodně vytýkané vady řízení
před žalovaným jeho rozhodnutí zrušit, avšak neučinil tak. Takový směr stěžovatelových
tvrzení však z obsahu kasační stížnosti ani po jejím doplnění, i přes maximální možnou snahu
Nejvyššího správního soudu v tomto směru, dovozovat nelze.
Ze shora uvedeného tedy nezbývá než uzavřít, že v kasační stížnosti nebyly obsaženy
důvody, ze kterých bylo napadeno rozhodnutí krajského soudu. Tyto důvody nebyly doplněny
ani k výzvě soudu podle §106 odst. 1 s. ř. s. a §37 odst. 5 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.,
ač byl stěžovatel o důsledcích takového nedoplnění poučen. Nejvyšší správní soud
tedy kasační stížnost podle §37 odst. 5 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. odmítl.
Podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Pokud jde o odměnu ustanoveného zástupce, Nejvyšší správní soud přiznal
ustanovenému zástupci odměnu za dva úkony právní pomoci - první poradu se stěžovatele m
včetně převzetí a přípravy zastoupení podle §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
advokátního tarifu, a písemné podání soudu podle §11 odst. 1 písm. d) téže vyhlášky,
aniž by hodnotil jeho věcnou a formální úroveň, společně se dvěma režijními paušály
podle §13 téže vyhlášky. K vyplacení odměny stanovil soud přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. června 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu