ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.512.2004
sp. zn. 6 Azs 512/2004 - 53
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
stěžovatele: N. T., zastoupen Mgr. Alexandrem Vaškevičem, advokátem, se sídlem
Františkánská 7, Plzeň, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
poštovní schránka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti stěžovatele proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2004, č. j. 48 Az 151/2004 - 25,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Ministerstvu vnitra se ne př i zn ává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 26. 4. 2004,
č. j. OAM - 735/VL - 07 - P05 - 2004, nebyl stěžovateli udělen azyl podle ustanovení §12,
§13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Zároveň
žalovaný rozhodl, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91
uvedeného zákona.
Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podal stěžovatel v zákonné lhůtě žalobu,
o níž rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 8. 2004, č. j. 48 Az 151/2004 - 25,
tak, že ji zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že důvody tvrzené stěžovatelem nelze
podřadit pod žádnou ze skutečností, které jsou v §12 zákona o azylu uvedeny jako
skutečnosti odůvodňující udělení azylu. Správní orgán podle názoru krajského soudu
po zhodnocení skutečností uváděných v řízení stěžovatelem a po zvážení zjištění o politické
a ekonomické situaci a o dodržování lidských práv a svobod v Gruzii správně dospěl
k závěru, že v případě stěžovatele není dán žádný z důvodů pro udělení azylu stanovených
v §12 zákona o azylu.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost. V ní
především uplatňuje důvod obsažený v §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a tvrdí, že krajský soud, stejně jako žalovaný, nesprávným
způsobem posoudil právní otázku, a sice zda je možno na případ stěžovatele vztáhnout
ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu. Stěžovatel opětovně opakuje svoje
tvrzení, že se při prezidentských volbách v Gruzii zapojil do jejich manipulace, za což byl
později stíhán policií. Je toho názoru, že pronásledování státním aparátem lze přiřadit
pod ustanovení §12 písm. b) zákona o azylu, neboť byl pronásledován pro své politické
postoje. Důvod k podání kasační stížnosti stěžovatel dále spatřuje v §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s., když má za to, že žalovaný nedostatečným způsobem provedl dokazování a na základě
takto zjištěného skutkového stavu nebylo možné ve správním řízení o udělení azylu
spravedlivě rozhodnout. Konečně důvod podání kasační stížnosti stěžovatel spatřuje v §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s., když je toho názoru, že krajský soud nesprávným způsobem posoudil
právní otázku, zda správní řízení, předcházející podání žaloby, netrpělo procesní vadou.
Stěžovatel je přesvědčen, že žalovaný se porušení správního řádu dopustil minimálně tím,
že nedostatečným způsobem provedl dokazování ve věci. Stěžovatel se domnívá, že splňuje
zákonné podmínky pro přiznání překážek vycestování podle §91 zákona o azylu, kterými se
podle jeho mínění žalovaný, ani krajský soud v odůvodnění svých rozhodnutí nezabývali.
Ze shora uvedených důvodů stěžovatel navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a zároveň
požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, což odůvodnil tím, že aby mohl
uplatňovat své procesní práva u soudu, potřebuje být i nadále přítomen v České republice.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že podle jeho názoru byl
skutečný stav věci ve správním řízení spolehlivě zjištěn. Poukázal na nevěrohodnost
stěžovatelových tvrzení a odkázal na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi,
které stěžovatel učinil během správního řízení a na vydané rozhodnutí. Navrhl proto zamítnutí
kasační stížnosti pro její nedůvodnost a nepřiznání odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí krajského soudu přezkoumal v souladu
s §109 odst. 2, 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by
musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil stížnostní důvody podle §103 odst. 1 písm. a),
b) a d) s. ř. s. Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď v tom, že na správně zjištěný
skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis, popř. je sice aplikován správný právní
předpis, ale tento je nesprávně vyložen. Podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze kasační
stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž
správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi
v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před
správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně
vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl
zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu
pro nesrozumitelnost. Skutková podstata je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak
dostačující k učinění správného skutkového závěru, ve spisu obsažený, vede k jiným
skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu
ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím
orgánem, přičemž tento materiál je nedostačující k učinění správného skutkového závěru.
Podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání žalobou
dotčeného rozhodnutí vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který správně po právní
stránce posoudil a zabýval se všemi výroky napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů.
Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Praze a shodně s tímto
soudem má za to, že stěžovatelem uváděné důvody pro udělení azylu, a to jak v řízení před
správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení před soudem, nelze zařadit pod žádný
zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu žadateli azyl udělit, anebo jinak řečeno,
na jehož základě je na udělení azylu právní nárok. Podle názoru Nejvyššího správního soudu
tak Krajský soud v Praze právní otázku v předcházejícím řízení posoudil správně. S ohledem
na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud správně
usoudil, že stěžovatel nemá nárok na udělení azylu podle §12 ani podle §14 zákona o azylu
a že se na něj nevztahuje překážka vycestování podle §91 uvedeného zákona. S námitkami
stěžovatele se Krajský soud v Praze náležitým a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění
svého rozhodnutí vypořádal.
Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že skutečnost,
že stěžovatel si nepamatuje datum konání posledních prezidentských voleb v Gruzii a tvrdí,
že v těchto volbách podporoval kandidaturu Š., který v těchto volbách přitom vůbec
nekandidoval, činí výpověď stěžovatele naprosto nevěrohodnou. Pokud pak stěžovatel tvrdí,
že se podílel na zmanipulování voleb ve prospěch kandidáta Š. (který, jak již bylo uvedeno,
vůbec v prezidentských volbách nekandidoval), nelze obavu stěžovatele z možného zatčení
policií a následného uvěznění za zmanipulování výsledků prezidentských voleb podřadit pod
důvody pro udělení azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Krajský soud v Praze napadeným
rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
v předcházejícím řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Krajský soud nepochybil,
jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení
ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Nejvyšší správní soud neshledal důvodnými ani
námitky, které stěžovatel podřadil pod ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné
mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra
se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. října 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu