ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.550.2004
č. j. 6 Azs 550/2004 - 69
.
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
stěžovatelky: I. K., zastoupena JUDr. Zdeňkem Svobodou, advokátem,
se sídlem Žižkova 4, Cheb, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti stěžovatelky
proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 10. 2004, č. j. 59 Az 188/2003 - 45,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Ministerstvu vnitra se ne při znává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 6. 3. 2002,
č. j. OAM - 8906/VL - 07 - 13 - 2001, nebyl stěžovatelce udělen azyl podle ustanovení §12,
§13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Zároveň žalovaný
rozhodl, že se na stěžovatelku nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 citovaného
zákona. Správní orgán vyšel z toho, že z výpovědi stěžovatelky jednoznačně vyplynulo,
že příčinou problémů v zemi jejího původu nebyla její rasa, náboženství, národnost,
příslušnost k určité sociální skupině nebo zastávání určitých politických názorů a nositelem
tohoto jednání nebyly státní orgány, nýbrž se jednalo o problémy, které měla stěžovatelka
se svým partnerem a s jeho věřiteli.
Proti rozhodnutí žalovaného podala stěžovatelka v zákonné lhůtě žalobu, v níž uvedla,
že její druh je spojen s mafií, ona nemá možnost (sílu) to dokázat, bojí se o svoje dítě a o sebe.
Dále zmínila psychické výhrůžky a rovněž morální a fyzické ponižování, to vše nemůže
policii však dokázat.
.
O žalobě rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem č. j. 59 Az 188/2003 - 45 ze dne
25. 10. 2004 tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozsudku krajský soud přisvědčil
žalovanému, že v řízení před ním ani v soudním řízení nebylo prokázáno, že stěžovatelce
svědčil důvod k udělení azylu ve smyslu §12 písm. a) a b) zákona o azylu.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka dne 16. 11. 2004 kasační
stížnost. Stěžovatelka má za to, že krajský soud při svém rozhodování poněkud podcenil
otázku nebezpečí jejího pronásledování na Ukrajině a nezabránění státními orgány Ukrajiny
v napadání jejím druhem ve spojení s ukrajinskou narkomafií, to, že je ohrožována na zdraví
i na životě v případě návratu do vlasti, a má za to, že splňuje podmínky dané v ustanovení
§12 písm. a) a b) resp. §14 zákona o azylu. Důvod k podání kasační stížnosti
je stěžovatelkou spatřován v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní (dále jen „s. ř. s“), neboť podle názoru stěžovatelky krajský soud nesprávně
posoudil právní otázku zejména v tom, když v odůvodnění tvrdí, že správní orgán měl
dostatečné podklady pro posouzení důvodnosti či nedůvodnosti její žádosti, s čímž
stěžovatelka nemůže souhlasit a má za to, že rozhodnutí bylo nezákonné, neboť nebyly
posouzeny a přezkoumány všechny důkazy, které byly stěžovatelkou uváděny již ve správním
řízení. Tyto skutečnosti se pak bezpochyby týkaly i námitky stěžovatelky ohledně neudělení
azylu podle §14 zákona o azylu. Stěžovatelka tedy nesouhlasí s názorem soudu, že žaloba
nebyla důvodná, a má tedy za to, že jsou naplněny podmínky pro udělení azylu ve smyslu
§12 písm. b) a §14 zákona o azylu. Stěžovatelka zároveň navrhla, aby soud přiznal odkladný
účinek kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popřel její oprávněnost,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu, tak i rozsudek krajského soudu, byly
vydány v souladu s právními předpisy. Žalovaný se přiklání k rozhodnutí soudu a neshledává
žádná pochybení v jeho rozhodnutí, neboť je toho názoru, že stěžovatelka nesplňuje
podmínky stanovené §12 písm. b) ani důvody hodné zvláštního zřetele podle §14 zákona
o azylu. I pro řízení o kasační stížnosti odkázal žalovaný na správní spis, zejména na vlastní
podání a výpovědi, které stěžovatelka učinila během správního řízení a na vydané rozhodnutí.
Kasační stížnost žalovaný považuje za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl stěžovatelce doručen dne
8. 11. 2004, kasační stížnost byla podána na poštu dne 16. 11. 2004. Jde o rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatelka je zastoupena advokátem.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně uplatnila stížnostní důvod podle §103 odst.
1 písm. a) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď v tom, že na správně zjištěný
skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis, popř. je sice aplikován správný právní
předpis, ale tento je nesprávně vyložen.
.
Nejvyšší správní soud má za to, že krajský soud při vlastním přezkoumání žalobou
dotčeného rozhodnutí vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který správně po právní
stránce posoudil a zabýval se všemi výroky napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů.
Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Plzni a shodně s tímto
soudem má za to, že stěžovatelkou uváděné důvody pro udělení azylu, a to jak v řízení
před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení před soudem, nelze zařadit pod žádný
zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu žadateli azyl udělit, anebo jinak řečeno,
na jehož základě je na udělení azylu právní nárok. Podle názoru Nejvyššího správního soudu
tak krajský soud právní otázku v předcházejícím řízení posoudil správně. S ohledem
na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Plzni
správně usoudil a rozhodl, že stěžovatelka nemá nárok na udělení azylu podle §12 zákona
o azylu. Nejvyšší správní soud sdílí názor, k němuž dospěl krajský soud, že stěžovatelkou
uváděné důvody, tj. problémy s druhem, obava z jeho napadání a rovněž tak z napadání
věřiteli druha, není důvodem, který je podřaditelný pod ustanovení zákona o azylu,
neboť uváděné problémy nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými, tedy
její rasou, národnosti, náboženstvím, příslušnosti k určité sociální skupině, či zastávanými
politickými názory.
Podle §104 odst. 4 s. ř. s. kasační stížnost není přípustná, opírá-li se o důvody, které
stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak
učinit mohl. Stěžovatelka v řízení před krajským soudem nenamítala, že by v jejím případě
měl být zvažován azyl podle §14 zákona o azylu, pokud pak tento důvod uplatňuje
až v kasační stížnosti, byla v tomto směru kasační stížnost shledána ve smyslu §104 odst. 4
s. ř. s. nepřípustnou.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Krajský soud v Plzni napadeným
rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
v přecházejícím řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání o dkladného účinku
kasační stížnosti.
Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani
žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto, že Ministerstvu vnitra
se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu