ECLI:CZ:NSS:2005:7.AFS.13.2004
sp. zn. 7 Afs 13/2004 – 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce B., s.r.o.,
zastoupeného advokátem JUDr. Pavlem Klimešem se sídlem Dukelských hrdinů 14, Praha 7,
proti žalovanému Celnímu ředitelství Praha , se sídlem Washingtonova 11, Praha 1, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2003 č. j.
10 Ca 128/2003 – 9,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce podal včas kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
10. 12. 2003 č. j. 10 Ca 128/2003 - 9, jímž byla odmítnuta žaloba žalobce proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 11. 3. 2003 č. j. 16632/02-21/I ve spojení s rozhodnutím žalovaného ze dne
8. 4. 2003 č. j. 16632/02-21/nesprávnost, a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Z odůvodnění napadeného usnesení se podává, že žalobce se žalobou podanou
u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného,
kterým žalovaný podle §55b odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále
jen „daňový řád“) rozhodl tak, že se nařizuje přezkoumání rozhodnutí CÚ čj. 01-806/02/11-14
ze dne 18. 3. 2003 s tím, že přezkumné řízení provede Celní úřad Mladá Boleslav.
Městský soud dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného, jehož přezkoumání se žalobce
domáhá, je z přezkoumání soudem vyloučeno, a podle §46 odst. 1 písm. d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) žalobu jako nepřípustnou odmítl.
Městský soud odkázal na §65 odst. 1 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení, kdo tvrdí, že byl
na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení
úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva
a povinnosti (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí,
popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. S ohledem
na použitou legislativní zkratku lze dovodit, že za rozhodnutí ve smyslu tohoto ustanovení
lze považovat pouze takové úkony správního orgánu, jimiž se zakládají, mění, ruší nebo
závazně určují práva a povinnosti. Ustanovení §70 písm. a) s. ř. s. stanoví, že ze soudního
přezkumu jsou vyloučeny úkony správního orgánu, jež nejsou rozhodnutími; na tom nic
nemění skutečnost, že z formálního hlediska rozhodnutími nepochybně jsou, pouze však
nejsou takovými rozhodnutími, která zakládají žalobní legitimaci podle §65 odst. 1 s. ř. s.
Právě takovým úkonem je rozhodnutí žalovaného, jehož přezkumu se žalobce domáhá.
Žalobce totiž napadeným rozhodnutím nemohl být zkrácen na svých právech, protože se jím
o žádných jeho právech nerozhodovalo.
V řízení o přezkoumávání daňových rozhodnutí podle §55b daňového řádu může být
vadné pravomocné rozhodnutí zrušeno, nahrazeno jiným nebo změněno, a to na základě
žádosti daňového subjektu nebo z vlastního podnětu kteréhokoli správce daně. Rozhodnutí
o tom, zda přezkoumání bude povoleno nebo nařízeno, vydává vždy instančně vyšší správce
daně. Proti takovému rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Je-li přezkoumání
povoleno nebo nařízeno, má to odkladný účinek vůči rozhodnutí přezkoumávanému.
Po povolení nebo nařízení provádí nové řízení správce daně, který rozhodl v posledním stupni
a je vázán právním názorem toho, kdo přezkoumání povolil nebo nařídil. Proti novému
rozhodnutí ve věci se lze odvolat.
Pouze v případě, že řízení bylo nově otevřeno, přichází v úvahu další rozhodnutí,
jímž se buď rozhodnutí potvrzuje tam, kde v přezkumném řízení nezákonnost nebyla
shledána, nebo se zruší, nahradí jiným či změní, existovaly-li právní vady nebo nedostatky
ve skutkových zjištěních. Pouze takové další rozhodnutí, zasáhne-li do subjektivních
oprávnění a povinností žalobce, je rozhodnutím ve smyslu legislativní zkratky uvedené v §65
odst. 1 s. ř. s. a je po vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení přezkoumatelné
soudem ve správním soudnictví.
Napadené rozhodnutí, jehož přezkoumání se žalobce domáhá, nezasáhlo do jeho
subjektivních hmotněprávních oprávnění a povinností. Tímto rozhodnutím žalovaný pouze
vyjádřil použití mimořádného procesního prostředku dozorčího práva.
V kasační stížnosti je tvrzen důvod opírající se o ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Žalobce spatřuje rozpor se zákonem v tom, že soud se zaměřil pouze na žalobní legitimaci
ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s., nikoli zejména ve smyslu §65 odst. 2 s. ř. s. Postup žalovaného
je nezákonný zejména proto, že ust. §55b daňového řádu (nesprávně uváděn §55 písm. b)
daňového řádu) umožňuje přezkoumání pouze takového rozhodnutí, které je v rozporu
s právními předpisy nebo se zakládá na podstatných vadách řízení a okolnosti nasvědčují
tomu, že došlo ke stanovení daně v nesprávné výši. Je však zjevné, že předmětným
rozhodnutím nebyla stanovena daň, ale došlo pouze k rozhodnutí o zrušení původních
rozhodnutí celního úřadu v rámci autoremedury, a to zcela zjevně ze zákonných důvodů,
neboť původní rozhodnutí byla vydána ještě před tím, než došlo k zahájení daňového řízení.
Poté příslušný celní úřad opětovně projednal předmětnou problematiku a výsledkem bylo
vydání nového rozhodnutí. Proti nim však žalobce podal odvolání, ve kterých mj. namítl
prekluzi práva daň doměřit ve smyslu §268 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění
účinném od 1.7.2002.
Žalobce má za to, že se jedná o nezákonný postup správního orgánu, jímž byl zkrácen
na svých právech a v důsledku toho by také mohlo dojít k obcházení zákona v ust. §268
celního zákona ve znění účinném od 1. 7. 2002. Nelze rovněž přehlédnout ust. §55b odst. 6
daňového řádu, podle něhož orgán, který přezkoumání provádí, je vázán právním názorem
orgánu, který přezkoumání nařídil.
Městský soud se měl zaobírat otázkou, zda se nejedná o rozhodnutí, které je „výrazem“
nesprávného postupu správního orgánu. Za tohoto stavu by pravomoc pro přezkoumání
takového rozhodnutí byla v každém případě dána. Přezkoumání postupu žalovaného je nutné
i z hlediska posouzení obecné otázky nesprávného užití předmětného zákona v praxi,
neboť takovým postupem by mohly celní orgány v praxi obcházet pevně stanovené lhůty dané
příslušným zákonem.
Žalobce navrhl, aby napadené usnesení městského soudu bylo zrušeno a věc vrácena
městskému soudu k novému projednání a rozhodnutí (správně k dalšímu řízení).
Žalovaný ve vyjádření vyvracel důvody kasační stížnosti a navrhl její zamítnutí.
Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti (§109 odst. 2 a 3
s. ř. s.), dospěl po jejím přezkoumání k závěru, že není důvodná.
Nejvyšší správní soud ve své konstantní judikatuře vždy dochází k závěru, že rozhodnutí
podle §55b odst. 1 daňového řádu jsou vyloučena z přezkoumání soudem (srov. např.
č. 14/2003 Sb. NSS nebo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 5 A 143/2002 - 98,
č. j. 7 A 54/2002 - 30).
Rozhodnutí vydaná podle §55b odst. 1 daňového řádu jsou považována za výkon
dozorčího práva. Tato rozhodnutí nezasahují do hmotněprávních subjektivních
práv a povinností daňového subjektu. Nejvyšší správní soud odkazuje na podrobnou
právní argumentaci obsaženou v odůvodnění napadeného usnesení městského soudu,
s níž se ztotožňuje.
Námitka, že se soud zaměřil pouze na posouzení žalobní legitimace ve smyslu §65
odst. 1 s. ř. s. a nikoli zejména ve smyslu §65 odst. 2 s. ř. s., není důvodná. Žalobcova aktivní
legitimace k podání žaloby je založena na jeho tvrzení, že byl na svých právech zkrácen
rozhodnutím správního orgánu; toto rozhodnutí však nezasáhlo do jeho hmotněprávních
subjektivních práv a povinností, jak je uvedeno shora. Ustanovení §65 odst. 2 s. ř. s.
na projednávanou věc nedopadá a soud toto ustanovení nemohl aplikovat.
Soud ve správním soudnictví nemůže rozhodnutí podle §55b odst. 1 daňového řádu
přezkoumávat ani tehdy, je-li tvrzeno, že pro vydání tohoto rozhodnutí nebyla splněna jedna
ze dvou podmínek, které musejí být splněny současně (že nedošlo ke stanovení daně
v nesprávné výši), nebo že vydáním tohoto rozhodnutí může dojít k obcházení §268 celního
zákona. Tyto námitky bude muset žalobce uplatnit v přezkoumaném řízení, které provede
Celní úřad Mladá Boleslav.
Proti rozhodnutí vydaném v přezkumném řízení bude žalobce moci podat odvolání
a případně se žalobou bude moci domáhat přezkoumání odvolacího rozhodnutí soudem
ve správním soudnictví; i v žalobě bude moci případně uplatnit námitky, které nyní uplatnil
v kasační stížnosti.
Městský soud v Praze rozhodl v souladu se zákonem. Kasační stížnost není důvodná
a Nejvyšší správní soud ji proto zamítl (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce ve věci
úspěch neměl a žalovanému nevznikly náklady převyšující jeho běžnou úřední činnost.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 4. května 2005
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu