ECLI:CZ:NSS:2005:7.AS.50.2005
sp. zn. 7 As 50/2005 - 66
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Radana
Malíka a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Elišky Cihlářové v právní věci
stěžovatelky JUDr. A. J., za účasti České advokátní komory, se sídlem Praha 1, Národní
třída 16, zast. JUDr. Ladislavem Krymem, advokátem v Praze 1, Národní třída 43, v řízení o
kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2003, č. j. 11 Ca
90/2003 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 10. 2003, č. j. 11 Ca 90/2003 - 30, zamítl
žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí představenstva České advokátní komory ze dne
13. 1. 2003, č. j. P-182/02, kterým byl stěžovatelce podle ustanovení §9 odst. 2 písm. a)
zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, pozastaven výkon
advokacie do pravomocného skončení trestního řízení, vedeného pro trestný čin podle §255
odst. 1, 3 trestního zákona.
Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka kasační stížnost ze dne 10. 12. 2003, kterou
se obsahově domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, jímž by byl zrušen
v záhlaví citovaný rozsudek Městského soudu v Praze a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Kasační stížnost je podána opožděně.
Lhůta k podání kasační stížnosti proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze,
která podle ustanovení §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), činí dva týdny po doručení rozhodnutí,
skončila uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty.
Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce
(§40 odst. 2 s. ř. s.).
Z dodejky ohledně doručení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze
je patrno, že tento rozsudek byl stěžovatelce doručován do vlastních rukou na řádně uvedenou
adresu, písemnost však byla uložena dne 14. 11. 2003 a vyzvednuta stěžovatelkou až dne
28. 11. 2003. Se zřetelem k tomu, že doručenka obsahovala všechny náležitosti uvedené
v ustanovení §50e odst. 1 o. s. ř., ve znění platném v době doručování (dále jen „o. s. ř.“),
za použití ustanovení §64 s. ř. s., byla veřejnou listinou (§50e odst. 4 o. s. ř. za použití §64
s. ř. s.). Z hlediska doručování písemností fyzickým osobám a určení dne doručení citovaného
rozsudku Městského soudu v Praze proto bylo nutno postupovat podle ustanovení §46 odst. 4
o. s. ř. za použití ustanovení §64 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení nebyl-li adresát písemnosti,
která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje,
písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl.
Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty
za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Jak již bylo uvedeno, písemnost
(rozsudek) byla uložena dne 14. 11. 2003. Stěžovatelka si tuto písemnost do deseti dnů
od uložení nevyzvedla a proto za den doručení rozsudku bylo nutno považovat poslední den
této lhůty, kterým bylo pondělí 24. 11. 2003. Se zřetelem k tomu, že stěžovatelce byl
ve smyslu ustanovení §46 odst. 4 o. s. ř. za použití ustanovení §64 s. ř. s. doručen v záhlaví
uvedený rozsudek Městského soudu v Praze dne 24. 11. 2003, skončila lhůta k podání kasační
stížnosti proti tomuto rozsudku uplynutím dne 8. 12. 2003.
Jelikož stěžovatelka předala kasační stížnost proti citovanému rozsudku Městského
soudu v Praze k poštovní přepravě až dne 10. 12. 2003, ačkoliv poučení o lhůtě k podání
kasační stížnosti v tomto rozsudku odpovídalo ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s., stalo se tak
zjevně po uplynutí lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku, jejíž zmeškání
nelze prominout (§106 odst. 2, poslední věta, s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud proto z uvedených důvodů usnesením odmítl kasační stížnost
stěžovatelky proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2003,
č. j. 11 Ca 90/2003 - 30, jako opožděně podanou (§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. za použití
ustanovení §120 s. ř. s.).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. za použití
ustanovení §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, byl-li návrh odmítnut. Nejvyšší správní soud neshledal v této věci důvody zvláštního
zřetele hodné, aby přiznal úspěšné účastnici České advokátní komoře právo na náhradu
nákladů řízení, spočívajících v jejím zastoupení advokátem (§60 odst. 8 s. ř. s. za použití
ustanovení §120 s. ř. s.). Je tomu tak proto, že povinnost České advokátní komory hájit
jí vydané rozhodnutí na soudě proti správní žalobě představuje samozřejmou součást
povinností plynoucích z běžné agendy, k níž je tato účastnice zejména personálně,
ale i finančně vybavena. Nelze proto spravedlivě žádat na stěžovatelce, byť i ta je advokátkou,
aby hradila náklady vzniklé tím, že Česká advokátní komora v personální záležitosti udělila
plnou moc k zastupování advokátovi.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. prosince 2005
JUDr. Radan Malík
předseda senátu