ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.1.2005
sp. zn. 7 Azs 1/2005 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jiřího Vyvadila a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci
stěžovatelky Z. D., zastoupené Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem se sídlem v Plzni, Na
Jíkalce 13, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení
o kasační stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004, č. j. 47
Az 1/2004 - 31,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004, č. j. 47 Az 1/2004 - 31, byla
zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“)
ze dne 4. 12. 2003, č. j. OAM-3082/VL-11-P18-2003, jímž bylo rozhodnuto o neudělení azylu
stěžovatelce podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o azylu“) a současně bylo rozhodnuto, že se na stěžovatelku nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
V kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě stěžovatelka uvedla, že ji podává z důvodu
uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V kasační stížnosti poukázala na to, že již
od počátku řízení o udělení azylu uvádí, že důvodem k opuštění země původu byly potíže
jejího manžela s osobami, kterým manžel při autonehodě poškodil vůz. Uvedené osoby
mu vyhrožovaly a fyzicky jej napadaly s cílem vymoci zaplacení částky 600 USD jako
náhrady za škodu na jejich automobilu. Vydírající osoby nevybíravým způsobem zasahovaly
do soukromého života stěžovatelky a obtěžovaly ji a jejího manžela i na veřejnosti. V tomto
způsobu pronásledování lze spatřovat naplnění významu pojmu pronásledování ve smyslu
§2 odst. 6 zákona o azylu. Stěžovatelka je přesvědčena, že ze strany vydírajících osob
je pronásledována za uplatňování politických práv a svobod, neboť jí tyto znemožňují
se shromažďovat se svými přáteli a rodinou v Kyrgyzstánu na veřejnosti. Každá taková
schůzka může skončit napadením ze strany vydírajících osob. Na podkladě těchto skutečností
se domnívá, že by jí mohl svědčit některý z důvodů pro udělení azylu. Krajskému soudu dále
stěžovatelka vytýkala, že s ohledem na popsanou situaci se nedostatečně vypořádal s otázkou,
zda v daném případě byly splněny zákonné podmínky pro udělení humanitárního azylu podle
§14 zákona o azylu. Z těchto důvodů se domáhala zrušení napadeného rozsudku a přiznání
kasační stížnosti odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud se kasační stížností musel zabývat nejprve z hlediska
její přípustnosti, neboť pouze přípustná kasační stížnost může být soudem meritorně
projednána.
Podle §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Citované ustanovení znemožňuje, aby v kasační stížnosti byly uplatněny jiné důvody
než které byly uplatněny v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno,
ač tak stěžovatel mohl učinit. Přitom je třeba zdůraznit, že nepřípustnost kasačních důvodů
neuplatněných v řízení před soudem je třeba vztáhnout k důvodům a skutečnostem
uplatněným v žalobě, resp. ve lhůtě uvedené v §72 odst. 1 s. ř. s.
Porovnáním obsahu žaloby a kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjistil, že důvody
v ní obsažené stěžovatelka neuplatnila v řízení před krajským soudem. V kasační stížnosti
stěžovatelka popsala svou osobní situaci, kterou hodnotila jako pronásledování ve smyslu
§2 odst. 6 zákona o azylu a vytýkala krajskému soudu, že se nevypořádal s otázkou,
zda v jejím případě byly splněny zákonné podmínky pro udělení azylu podle §14 zákona
o azylu. V žalobě, kterou se stěžovatelka domáhala u krajského soudu přezkoumání
napadeného správního rozhodnutí, však nic takového neuvedla. Pouze v ní vyjádřila
domněnku, že ministerstvo porušilo zákon č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
konkrétně §3 odst. 3, §32 odst. 1, protože do Kyrgyzské republiky se nemůže vrátit kvůli
problémům manžela, který je také žadatelem o azyl protože jim hrozí ohrožení života, §46,
§47 odst. 3 a §91 zákona o azylu, neboť se domnívá, že jsou u ní po jeho vztažení splněny,
což ministerstvo nedostatečně posoudilo.
Nejvyšší správní soud proto z důvodu výše uvedeného kasační stížnost jako
nepřípustnou podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu