ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.115.2005
sp. zn. 7 Azs 115/2005 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jiřího Vyvadila a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci
stěžovatele I. T., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Savko, advokátem se sídlem v Teplicích,
Dlouhá 31/63, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení
o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 3. 2004,
č. j. 15 Az 450/2003 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokáta JUDr. Jaroslava Savko se u r č u je částkou 1075 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní
moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 24. 3. 2004,
č. j. 15 Az 450/2003 - 19, zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra
(dále jen „ministerstvo“) ze dne 27. 12. 2002, č. j. OAM-5370/VL-10-12-2002, jímž bylo
rozhodnuto o zamítnutí jeho žádosti o udělení azylu stěžovatele jako zjevně nedůvodné podle
§16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) a současně
mu nebyl udělen azyl podle §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona o azylu a bylo rozhodnuto,
že se na něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Stěžovatel podal proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž obecně
namítal, že došlo k pochybení ministerstva při projednávání žádosti o azyl, v důsledku něhož
je jeho rozhodnutí nezákonné. Namítané vady však stěžovatel žádným způsobem
nespecifikoval a nekonkretizoval, pouze citoval zákonný text několika ustanovení
zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní
řád“). Stěžovatel svá tvrzení odůvodňuje pouze tím, že na Ukrajině má rodinné problémy,
rozpory o majetek s bratrem a v České republice by chtěl začít nový život a založit
si zde rodinu.
Nejvyšší správní soud v souladu se svou ustálenou rozhodovací praxí (viz například
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2004, č. j. 1 Afs 47/2004 - 74)
konstatuje, že důvodem kasační stížnosti ve smyslu ustanovení §103 odst. 1
zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) není, cituje-li stěžovatel pouze
zákonný text tohoto ustanovení nebo jeho část, aniž by jej v konkrétní věci specifikoval,
a nekonkretizuje-li vady řízení či vady v právním úsudku, jichž se soud podle stěžovatele
dopustil. Rovněž namítání vad správního řízení jen v obecné rovině, tj. jestliže se stěžovatel
omezí na citaci příslušných ustanovení správního řádu, která měla být ve správním řízení
porušena, aniž by uvedl, v čem konkrétně měly tyto vady spočívat, nemůže být považováno
za kasační důvod ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatel odůvodnil svou kasační stížnost tím, že na Ukrajině má rodinné problémy
a v České republice by chtěl začít nový život.
Porovnáním obsahu žaloby a kasační stížnosti soud zjistil, že tento důvod stěžovatel
v řízení před krajským soudem neuplatnil.
Podle §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Nejvyšší správní soud z důvodů výše uvedených kasační stížnost jako nepřípustnou
podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl, neboť se opírá jednak
o jiné důvody než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s. a jednak o důvody, které stěžovatel
neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl
(§104 odst. 4 s. ř. s.).
Stěžovatel v kasační stížnosti požádal o nařízení veřejného soudního projednání věci.
Podle ustanovení §109 odst. 1 s. ř. s. rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti
zpravidla bez jednání a k projednání kasační stížnosti nařídí jednání považuje-li to za vhodné
nebo provádí-li dokazování. Protože v dané věci Nejvyšší správní soud nepovažoval nařízení
ústního jednání za vhodné a ani neprováděl dokazování, ústní jednání nenařídil.
O stěžovatelem podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
podle ustanovení §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud nerozhodl, protože věc byla vyřízena
přednostně v souladu s ustanovením §56 ve spojení s §120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Odměnu zástupce stěžovatele určil Nejvyšší správní soud za 1 úkon právní služby
(převzetí a příprava zastoupení) ve výši 1000 Kč podle ustanovení §9 odst. 3 písm. f)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a náhradu hotových výdajů
ve výši 75 Kč podle §13 odst. 3 citované vyhlášky, celkem 1075 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. června 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu