ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.12.2005
sp. zn. 7 Azs 12/2005 - 63
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jiřího Vyvadila a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci
stěžovatelů a) O. R., b) nezl. V. R., zastoupeni JUDr. Janem Fričem, advokátem se sídlem
v Praze 5, Štefánikova 65, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3,
v řízení o kasační stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové,
pobočka v Pardubicích ze dne 29. 11. 2004, č. j. 52 Az 48/2004 - 31,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích
ze dne 29. 11. 2004, č. j. 52 Az 48/2004 - 31, byla zamítnuta žaloba stěžovatelů proti
rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 23. 7. 2004,
č. j. OAM-265/VL-20-P26-2004, jímž bylo rozhodnuto o neudělení azylu stěžovatelům podle
§12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) a bylo
rozhodnuto, že se na ně nevztahuje překážka vycestování podle §91 zákona o azylu. Krajský
soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že za rozhodující fakt ve věci vzal to, že z výpovědi
stěžovatele a) lze učinit jednoznačný závěr, že příčiny odjezdu z Ukrajiny – ohrožení
manželky, která ve svém okolí kritizovala průběh parlamentních voleb – nesvědčí závěru,
že jsou stěžovatelé pronásledováni za uplatňování politických práv. Ve správním řízení
nebyla zjištěna, a stěžovatelem a) nebyla ani tvrzena, souvislost mezi uvedenými problémy
v zemi původu a rasou, náboženstvím, národností, příslušností k určité sociální skupině
či zastáváním určitých politických názorů stěžovatelů. Daný případ, tj. manipulace
s volebními lístky, jejímž svědkem se stala manželka stěžovatele a) a následné vyhrožování,
by mohlo, pokud by dosahovalo dostatečné intenzity a byly-by vyčerpány všechny možnosti
zákonné obrany v zemi původu, svědčit jako důvod pro udělení azylu jeho manželce a nikoliv
stěžovatelům. Výroky napadeného rozhodnutí o neudělení azylu podle §§13, 14 zákona
o azylu, jakož i vyslovení překážky vycestování podle §91 zákona o azylu považuje krajský
soud za zákonné, neboť v řízení před správním orgánem nebyly zjištěny skutečnosti, které
by svědčily pro aplikaci citovaných ustanovení. Veřejná práva stěžovatelů tak nebyla
napadeným rozhodnutím žádným způsobem zkrácena.
Proti tomuto rozsudku podali stěžovatelé v zákonné lhůtě kasační stížnost, jejíž důvod
spatřují v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., neboť mají za to, že v jejich případě
jsou naplněna ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu. Poukázali na to,
že Česká republika se zákonem o azylu přihlásila k demokratickým principům fungování státu
a zdůraznili, že se tak stalo po více jak 40 letech. V jejich případě je nutno vzít v úvahu,
že zejména stěžovatel a) podal žádost o azyl na základě svých osobních zkušeností, pocitů
a obav, když sledoval pochopitelný zájem o bezpečnost své rodiny a stejně tak i zájem,
aby rodina žila společně a nikoliv odděleně. Manželka stěžovatele a) se zapojila do volební
kampaně a do činnosti volební komise a byla svědkem machinace ve volbách v roce 2002.
O těchto machinacích informovala jednak svého manžela a následně oba své nejbližší okolí
a spolupracovníky. Reakce třetích osob na jejich postoje byly negativní, jak popsali ve svých
žádostech a vyjádřeních, a rozhodně po stěžovateli a) nelze spravedlivě požadovat, aby vyčkal
přímého útoku na jeho osobu, manželku nebo syna, zejména za neutěšeného stavu
občanských a politických poměrů na Ukrajině v roce 2002, které přetrvávají dosud. Opuštění
vlasti není v jejich případě opatřením nahodilým nebo spekulativním. Stěžovatel a) jako
manžel a otec rodiny má odůvodněné právo na to, aby rodina žila dohromady. Stěžovatel
se objektivně nemohl obrátit na příslušné orgány státní moci ve věci machinací ve volbách,
kterých byla svědkem jeho manželka, jestliže tyto nejsou ochotny, popř. schopny, jí nebo
jim poskytnout ochranu, resp. sjednat v samotném procesu voleb nápravu. Pokud ministerstvo
i krajský soud vycházely ze zpráv citovaných v rozsudku, nelze než konstatovat, že skutečné
poměry jsou jiné než tyto instituce uvádějí, a proto i právní posouzení žádosti o azyl není
správné. Současné poměry v povolebním, resp. volebním, období prezidentských voleb
na Ukrajině potvrzují, že obecné volby na nejrůznějších stupních nedávají záruku zákonnosti
a jejich výsledky nepředstavují skutečnou a pravou vůli občanů. Současné poměry
na Ukrajině dávají za pravdu tvrzení stěžovatele a) o volebních poměrech a v tomto světle
je třeba posuzovat jeho žádost o azyl, kterou vztahuje i na syna, odůvodněnou prostou lidskou
obavou o svůj další život, který chce sdílet se svou rodinou ve svobodné a demokratické zemi.
Charakteristika okolností a důvodů přednesených stěžovatelem a) při podání žádosti o azyl
naplňují ustanovení o poskytnutí azylu. Proto stěžovatelé navrhli, aby Nejvyšší správní soud
napadený rozsudek zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení a kasační stížnosti přiznal odkladný
účinek.
Ministerstvo ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedlo, že zhodnotilo veškeré skutečnosti
uváděné stěžovateli a shledalo, že jimi uváděné problémy nelze podřadit k důvodům taxativně
uvedeným v §12 zákona o azylu. Ministerstvo rovněž neshledalo důvody pro udělení azylu
za účelem sloučení rodiny nebo humanitárního azylu ani existenci překážky vycestování,
a to ve vztahu k oběma stěžovatelům. I pro řízení o kasační stížnosti odkázalo na správní spis,
zejména na vlastní podání a výpovědi, které stěžovatel a) učinil během správního řízení,
a na vydané rozhodnutí. Z uvedených důvodů navrhlo zamítnutí kasační stížnosti pro její
nedůvodnost a nepřiznání odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnila
stěžovatelka v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3
citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle §12 zákona o azylu se azyl udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení azylu
zjištěno, že cizinec je buď pronásledován za uplatňování politických práv a svobod a nebo
má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti
k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož
občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního
trvalého bydliště.
Dikce citovaného ustanovení v sobě zahrnuje dva samostatné důvody pro udělení
azylu. První spočívá v pronásledování za uplatňování politických práv a svobod a druhý
je založen na odůvodněném strachu z pronásledování z taxativně uvedených důvodů. Pouhou
nespokojenost se stavem občanských a politických poměrů na Ukrajině včetně výhrad
k průběhu voleb v r. 2002, pod tyto důvody nelze podřadit. Při rozhodování o azylu je totiž
nezbytné prokazovat konkrétní pronásledování či diskriminaci žadatele o azyl nebo
odůvodněnost strachu z pronásledování. Skutková podstata, z níž ministerstvo vycházelo,
má oporu ve spisech a není s nimi v rozporu, protože vycházelo z tvrzení stěžovatele a)
a v souladu se zákonem jej vyhodnotilo tak, že důvody jím uváděné nelze podřadit pod žádný
z důvodů taxativně uvedených pro udělení azylu v §12 zákona o azylu. Skutečnost, že žadatel
o azyl má v zemi původu obavy, aniž by je jakkoliv v kontextu §12 písm. b) zákona o azylu
konkretizoval, a pouze uvedl, že reakce okolí na informace o machinacích ve volbách
v r. 2002 byla negativní, není bez dalšího důvodem pro udělení azylu podle ustanovení
§12 zákona o azylu. V čem spočívala objektivní nemožnost stěžovatele a) obrátit
se na příslušné orgány státní moci ve věci machinací ve volbách, jichž byla jeho manželka
svědkem, stěžovatel a) neuvedl. Pokud stěžovatel a) vyjádřil výhrady k podkladům
obsahujícím informace o politických a společenských poměrech na Ukrajině, z nichž
jak ministerstvo, tak krajský soud vycházely, opět neuvedl nic konkrétního, čím by pravdivost
jejich obsahu zpochybnil.
I když stěžovatel a) vyjádřil přesvědčení, že jsou v případě stěžovatelů naplněna také
ustanovení §13 a §14 zákona o azylu, opět nic konkrétního v tomto směru neuvedl.
Ve vztahu k §13 zákona o azylu netvrdil, že rodinnému příslušníku stěžovatelů byl udělen
azyl podle §12 nebo §14 citovaného zákona a že se tedy jedná o případ hodný zvláštního
zřetele pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny a pokud se jedná o udělení azylu podle
§14 zákona o azylu, není na udělení azylu podle citovaného ustanovení právní nárok
a ministerstvo posuzuje každý jednotlivý případ na základě správního uvážení.
Nejvyšší správní soud proto z výše uvedených důvodů kasační stížnost podle
ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s §109 odst. 1 s. ř. s., podle
něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání,
když neshledal důvody pro jeho nařízení.
O stěžovateli podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
podle ust. §107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla
vyřízena v souladu s ust. §56 odst. 2 ve spojení s §120 s. ř. s. přednostně.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, věta první
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který
měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně
vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelé v řízení úspěch neměli,
proto nemají právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu