ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.128.2005
sp. zn. 7 Azs 128/2005 - 61
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Jiřího Vyvadila a JUDr. Elišky Cihlářové v právní věci stěžovatelů a) I. O.,
b) I. O., zastoupených JUDr. Janem Konečným, advokátem se sídlem v Praze 2, Oldřichova
13, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2004, č. j. 48 Az 182/2004 –
35, 48 Az 183/2004,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokáta JUDr. Jana Konečného se u r č u je částkou 3500 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní
moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 10. 2004, č. j. 48 Az 182/2004 - 35,
48 Az 183/2004, zamítl žaloby podané stěžovateli proti rozhodnutím Ministerstva vnitra
(dále jen „ministerstvo“) ze dne 30. 6. 2004, č. j. OAM-5431/VL-22-P14-2003
a OAM-5434/VL-22-P14-2003, jimiž nebyl stěžovatelům udělen azyl podle ustanovení §12,
§13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a současně
bylo rozhodnuto, že se na ně nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
V odůvodnění rozsudku krajský soud konstatoval, že prvý stěžovatel v průběhu správního
řízení uváděl, že zemi původu opustil proto, že byl odpůrcem prezidenta Kučmy a zúčastnil
se v letech 1997 až 2000 v Kyjevě a Lvově demonstrací proti prezidentovi, poté mu
vyhrožovali neznámí lidé a děkan školy, a proto se obává vrátit na Ukrajinu. Dalším důvodem
je snaha legalizovat pobyt, neboť obdržel správní vyhoštění. Druhá stěžovatelka uvedla,
že Ukrajinu opustila kvůli manželovi, jemuž bylo vyhrožováno pro účast na demonstracích,
rovněž jí bylo za manželovy aktivity vyhrožováno. Také tato stěžovatelka byla správně
vyhoštěna a žádostí o azyl si chce legalizovat pobyt v České republice. Důvody uvedené
stěžovateli nelze dle názoru krajského soudu podřadit pod žádný z důvodů pro udělení azylu
dle §12 zákona o azylu. Ministerstvo tedy po zhodnocení skutečností uváděných stěžovateli
a po zvážení zjištění o politické a ekonomické situaci a o dodržování lidských práv a svobod
na Ukrajině správně dospělo k závěru, že v případě stěžovatelů není dán žádný důvod
pro udělení azylu. Jednání soukromých osob nelze považovat za pronásledování ve smyslu
zákona o azylu, stěžovatelé především nevyužili pomoci státních orgánů v zemi původu
k ochraně před kriminálními jevy. Stěžovatelé nejsou rodinnými příslušníky osoby, které byl
udělen azyl v České republice, proto nebyl dán důvod pro udělení azylu dle §13 zákona
o azylu. Stěžovatelé neuvedli žádné důvody zvláštního zřetele hodné, které by odůvodňovaly
udělení humanitárního azylu ve smyslu §14 zákona o azylu. Z informací získaných v průběhu
řízení nelze učinit závěr, že by stěžovatelé náleželi k osobám ohroženým skutečnostmi
zakládajícími překážky vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu. Dále krajský soud uvedl,
že pokud stěžovatelé poukazují na neúplně zjištěný skutkový stav věci, činí tak pouze
v obecné poloze a neuvádějí žádné konkrétní důkazy, které by měly být dle jejich názoru
provedeny k úplnému zjištění stavu věci. Proto soudu nezbylo, než rovněž v obecné poloze
konstatovat, že skutkový stav věci byl před vydáním rozhodnutí ministerstvem zjištěn
dostatečně. Ministerstvo se vypořádalo s tvrzeními stěžovatelů v průběhu správního řízení
a rovněž s obsahem zpráv o situaci v zemi původu stěžovatelů, z nichž při svém rozhodování
vycházelo, stěžovatelé proti jejich obsahu nevznesli žádné konkrétní námitky.
Stěžovatelé podali proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů
uvedených v ustanovení 103 odst. 1 písm. a) až d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). V kasační stížnosti obecně
namítali, že krajský soud posoudil jejich případ v rozporu s platným právním řádem
a že shledávají vážná pochybení všech orgánů, včetně krajského soudu, v řízení o udělení
azylu, aniž tyto námitky jakkoliv konkretizovali. Navrhli, aby Nejvyšší správní soud
napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení a aby Nejvyšší
správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. V doplnění kasační stížnosti
stěžovatelé uvedli, že napadají především nesprávné hodnocení informací o zemi původu,
které posloužily správnímu orgánu a posléze i soudu ke konstatování skutkového stavu.
Použité podklady neodpovídají reálnému stavu v zemi jejich původu v té době.
Ministerstvo ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popřelo oprávněnost podané
kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozsudek soudu byly vydány
v souladu s právními předpisy. Ministerstvo dále odkázalo na správní spis, zejména na podání
a výpovědi stěžovatelů učiněné ve správním řízení. Podle ministerstva jsou námitky
stěžovatelů v kasační stížnosti nekonkrétní. Ve správním řízení nebyl zjištěn žádný
z taxativně vymezených azylově relevantních důvodů dle §12 zákona o azylu. Proto
ministerstvo navrhlo zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku
pro nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelé
uplatnili, přičemž neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
O jednotlivých stižních námitkách Nejvyšší správní soud uvážil následovně.
Stěžovatelé se předně v původně podané kasační stížnosti dovolávali obecně kasačních
důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. Stěžovatelé namítli, že krajský soud posoudil
jejich případ v rozporu s platným právním řádem a že shledávají vážná pochybení všech
orgánů, včetně krajského soudu, v řízení o udělení azylu. Tyto své námitky stěžovatelé nijak
nekonkretizovali.
Dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu není důvodem kasační stížnosti
ve smyslu §103 odst. 1 s. ř. s., cituje-li stěžovatel toliko zákonný text tohoto ustanovení
nebo jeho část, aniž by jej v konkrétní věci specifikoval, a nekonkretizuje-li vady v řízení
či vady v právním úsudku, jichž se soud podle stěžovatele dopustil (viz např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2004, č. j. 1 Afs 47/2004 - 74). Nejvyšší správní
soud nemá nejmenší důvod se od uvedené judikatury jakkoliv odchýlit, a proto v souladu
s uvedeným názorem k výše uvedeným námitkám jako nepřípustným (§104 odst. 4 s. ř. s.)
nepřihlédl.
Stěžovatelé dále napadli nesprávné hodnocení informací o zemi původu,
které posloužily správnímu orgánu a posléze i soudu ke konstatování skutkové podstaty,
a tvrdí, že použité podklady neodpovídají reálnému stavu v zemi jejich původu,
což představuje stížní důvod podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., tj. vady řízení spočívající
v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá
oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené
rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje
i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Nejvyšší správní soud však takové pochybení neshledal. Ze správního spisu vyplývá,
že ministerstvo si opatřilo dostatek důkazů, na jejichž základě zjistilo přesně a úplně skutkový
stav věci, a vyhodnotilo je v kontextu platné právní úpravy. S tvrzeními stěžovatelů v průběhu
správního řízení a rovněž s obsahem zpráv o situaci v zemi jejich původu, z nichž při svém
rozhodování vycházelo, se ministerstvo vypořádalo dostatečně a v plném souladu s procesním
právem, stěžovatelé proti jejich obsahu nevznesli žádné konkrétní námitky. Pokud se pak týká
vlastních námitek ohledně informací o zemi původu, Nejvyšší správní soud konstatuje,
že stěžovatelé v žalobách namítali vady správního řízení toliko v obecné rovině, tj. omezili
se jen na citaci příslušných ustanovení správního řádu, aniž by uvedli, v čem konkrétně měly
tyto vady spočívat. Krajský soud tedy postupoval v souladu se zákonem, jestliže procesní
postup ministerstva v řízení přezkoumal obecně ve vztahu k obsahu správního spisu
a neshledal v postupu ministerstva pochybení. Navíc je třeba konstatovat, že námitka brojící
proti hodnocení informací o zemi původu v samotné žalobě uplatněna nebyla a jedná se proto
podle §104 odst. 4 s. ř. s. o námitku nepřípustnou, neboť jde o důvod, který stěžovatelé
neuplatnili v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohli.
Nejvyšší správní soud proto z výše uvedených důvodů kasační stížnost jako
nedůvodnou podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní
soud v souladu s §109 odst. 1 s. ř. s. bez jednání.
Stěžovatelé podali návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
dle ustanovení §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o tomto návrhu nerozhodl, protože věc byla
vyřízena přednostně v souladu s ustanovením §56 ve spojení s §120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, větu první,
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl
ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil,
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelé v řízení úspěch neměli, proto
nemají právo na náhradu nákladů řízení, a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením
nevznikly.
Odměnu zástupce stěžovatelů určil soud ve výši 3500 Kč za 4 úkony právní služby
(převzetí a příprava zastoupení a písemné podání soudu - doplnění kasační stížnosti, to vše
pro každého ze stěžovatelů) podle ustanovení §9 odst. 3 písm. f) ve spojení s §12 odst. 4
a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. června 2005
JUDr. Radan Malík
předseda senátu