ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.138.2005
sp. zn. 7 Azs 138/2005 - 68
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci
stěžovatele Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, za účasti M. S., v řízení
o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2005,
č. j. 55 Az 14/2004 – 44,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2005, č. j. 55 Az 14/2004 – 44,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2005, č. j. 55 Az 14/2004 – 44, byla
zamítnuta žaloba účastnice proti rozhodnutí stěžovatele ze dne 19. 12. 2003,
č. j. OAM-4926/VL-03-ZA07-2003 ve výroku, že se azyl podle §12 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“) neuděluje a ve výroku, že se na cizince nevztahuje
překážka vycestovaní ve smyslu §91 zákona o azylu. Výrok, že se azyl podle §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) neuděluje krajský soud zrušil a v této
části vrátil věc stěžovateli k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl,
že stěžovatel ve svém rozhodnutí podrobně vyložil, proč se na účastnici nemůže vztahovat
některý z důvodů pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu, když výslovně uvedla,
že o azyl žádá jednak z důvodu legalizace svého pobytu na území České republiky a důvodů
politických, pro které jako argument uvedla, že se zúčastnila demonstrace, následně byla
zadržena, a proto nedostala místo učitelky. Stěžovatel podle názoru krajského soudu také
náležitě odůvodnil proč se na účastnici nevztahuje překážka vycestování. Důvodnou však
shledal krajský soud žalobu z pohledu námitky týkající se neudělení azylu podle §14 zákona
o azylu, neboť v tomto směru je rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
Stěžovatel podal proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu
uvedeného v ustanovení 103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), neboť je nepřezkoumatelný
pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů rozhodnutí. Podle názoru stěžovatele je výrok
o neudělení azylu a o překážce vycestování nedělitelný, resp. výroky nemohou stát
samostatně. Na podporu tohoto svého názoru stěžovatel odkázal na ustálenou judikaturu,
zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 10. 2003 č. j. 2 Azs 12/2003 - 76.
Proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému
soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného
ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Azyl lze udělit podle ustanovení §12 až §14 zákona o azylu. Důvody pro udělení
azylu jsou taxativně stanoveny v §12 citovaného zákona. Podle §13 zákona o azylu může
být azyl žadateli udělen v případě hodném zvláštního zřetele za účelem sloučení rodiny,
i když v řízení o udělení azylu nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení azylu podle
§12. Podle §14 zákona o azylu jestliže v řízení o udělení azylu není zjištěn důvod
pro udělení azylu podle §12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl
z humanitárního důvodu. Protože výrok o neudělení azylu podle §13 a §14 zákona o azylu
je podmíněn negativním rozhodnutím podle §12 zákona o azylu, nejedná se o samostatné
výroky, neboť se jimi deklaruje neexistence důvodů pro udělení azylu jen za předpokladu,
že nejsou splněny podmínky pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Stejně tak výrok
o existenci či neexistenci překážky vycestování není samostatným výrokem, neboť se váže
na výrok o neudělení azylu nejen podle §12 zákona o azylu, ale i podle §13 a §14 zákona
o azylu. Pokud by totiž byl akceptován procesní postup krajského soudu, nelze vyloučit
situaci, že by bylo rozhodnuto o udělení azylu podle §14 zákona o azylu a současně
o neexistenci překážky vycestování, což se vylučuje. Navíc krajský soud zcela opomněl
rozhodnout o výroku o neudělení podle §13 odst. 1, 2 zákona o azylu, který je obsažen
v rozhodnutí ministerstva, které bylo účastnicí napadeno v celém rozsahu.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
O kasační stížnosti rozhodl v souladu s §109 odst. 1 s. ř. s. bez jednání.
Podle §110 odst. 2 rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů
řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. září 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu