ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.146.2005
sp. zn. 7 Azs 146/2005 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jiřího Vyvadila a JUDr. Jaroslava Hubáčka a v právní věci
stěžovatele Y. P., zastoupeného JUDr. Jiřím Kratochvílem, advokátem, se sídlem v Kladně,
Váňova 3180, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení
o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2005,
č. j. 46 Az 94/2004 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokáta JUDr. Jiřího Kratochvíla se u r č u je částkou 2150 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní
moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 3. 2005, č. j. 46 Az 94/2004 - 30, zamítl
žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne
18. 10. 2004, č. j. OAM-3000/VL-07-C09-2003, jímž bylo rozhodnuto o neudělení azylu
stěžovateli podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o azylu“), a současně bylo rozhodnuto, že se na něho nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Stěžovatel podal proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě kasační stížnost, jejíž důvody
spatřuje v ustanovení §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“). Stěžovatel namítal, že skutková zjištění, z nichž ministerstvo vycházelo, nemají
oporu ve spise a krajský soud nepostupoval správně, pokud rozhodnutí ministerstva
pro toto pochybení nezrušil. Stěžovatel uvedl, že měl v Bělorusku problémy s úřady místní
samosprávy, které byly politického charakteru, neboť byl postihován za to, že chtěl podnikat.
S ohledem na situaci v Běloruské republice mu měl být udělen politický azyl, neboť ze spisu
vyplývá, že v zemi jeho původu jsou porušována politická práva. Z uvedených důvodů
stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému
soudu k dalšímu řízení. V doplnění kasační stížnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní
soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
Ministerstvo ve vyjádření ke kasační stížnosti popřelo její oprávněnost,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí, tak rozsudek krajského soudu byly vydány
v souladu s právními předpisy. Proto s rozsudkem soudu plně souhlasí. Námitky uvedené
stěžovatelem v kasační stížnosti ve vztahu k §12 zákona o azylu označilo za irelevantní
a navrhlo, aby kasační stížnost byla zamítnuta.
Nejvyšší správní soud se kasační stížností musel zabývat nejprve z hlediska
její přípustnosti, neboť pouze přípustná kasační stížnost může být soudem meritorně
projednána.
Podle §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Citované ustanovení znemožňuje, aby v kasační stížnosti byly uplatněny jiné důvody
než které byly uplatněny v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno,
ač tak stěžovatel mohl učinit. Přitom je třeba zdůraznit, že nepřípustnost kasačních důvodů
neuplatněných v řízení před soudem je třeba vztáhnout k důvodům a skutečnostem
uplatněným v žalobě, resp. ve lhůtě uvedené v §72 odst. 1 s. ř. s.
Porovnáním obsahu žaloby a kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjistil, že důvody
v ní obsažené stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským soudem. V kasační stížnosti
stěžovatel reprodukoval obsah odůvodnění napadeného rozsudku a vyjádřil souhlas s tím,
že nesplňuje podmínky §13 zákona o azylu, zatímco ostatní závěry ministerstva
podle jeho názoru nemají oporu ve spise. Stěžovatel dále vyjádřil domněnku, že mu měl být
s ohledem na situaci v Běloruské republice udělen politický azyl, neboť ze spisu vyplývá,
že v zemi jeho původu jsou porušována politická práva. V žalobě, kterou se stěžovatel
domáhal u krajského soudu přezkoumání správního rozhodnutí, však nic takového neuvedl.
Pouze v ní vytýkal nezákonnost správního rozhodnutí, která podle něj spočívala v porušení
§3 odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 5 a §46 zákona č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, přičemž se omezil na citaci znění těchto ustanovení. Kasační stížnost se tedy opírá
výhradně o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským soudem, ač tak učinit
mohl, a jiný stížní důvod neobsahuje.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení §46
odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
O stěžovatelem podaném návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
dle ustanovení §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud nerozhodl, protože věc byla vyřízena
přednostně v souladu s ustanovením §56 ve spojení s §120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Odměnu zástupce žalobce určil soud ve výši 2150 Kč za dva úkony právní služby
(první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, písemné podání soudu-
odůvodnění kasační stížnosti) dle ust. §11 odst.1 písm. b), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a dva
režijní paušály po 75 Kč podle §13 téže vyhlášky.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. června 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu