ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.149.2005
sp. zn. 7 Azs 149/2005 - 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci
stěžovatelky G. D., zastoupené Mgr. Marcelou Zavřelovou, advokátkou se sídlem v Mladé
Boleslavi, Kafelova 404, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3,
v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2005,
č. j. 64 Az 148/2004 – 18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2005, č. j. 64 Az 148/2004 – 18,
byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále
jen „ministerstvo“) ze dne 21. 7. 2004, č. j. OAM-2345/VL-10-19-2004, jímž byla žádost
stěžovatelky o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Krajský soud v odůvodnění rozsudku
uvedl, že stěžovatelka na Ukrajině měla problémy s manželem, který ji v opilosti napadal
a nesouhlasil s rozvodem. Měla také ekonomické problémy při péči o své děti, protože
jí manžel dostatečně finančně nepřispíval. Neuvedla tedy žádné skutečnosti svědčící o tom,
že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu.
Skutečnosti, na základě nichž je žádost zamítnuta podle §16 zákona o azylu, jsou v zákoně
zařazeny mezi důvody obecně vylučující udělení azylu, tj. včetně udělení azylu
z humanitárních důvodů. Stěžovatelka měla možnost vyjádřit se před vydáním správního
rozhodnutí k podkladům, případně navrhnout jejich doplnění. Ministerstvo si opatřilo
potřebné podklady pro rozhodnutí, takže vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci.
Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými
úvahami bylo ministerstvo vedeno při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů,
na základě nichž rozhodovalo. Nic ze správního spisu nenaznačuje, že by se ministerstvo
nezabývalo touto věcí odpovědně a svědomitě, a protože námitky ohledně procesního
předpisu byly uvedeny zcela obecně, krajský soud se jimi dále nezabýval.
Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost,
v níž namítala důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Za naprosto
nedostatečné označila odůvodnění, proč nejsou naplněny podmínky pro udělení azylu podle
§14 zákona o azylu. Ministerstvo i krajský soud se zabývaly stěžejně ustanovením
§12 zákona o azylu se závěrem, že neuvedla žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohla
být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v tomto ustanovení zákona o azylu.
Stěžovatelka uvedla, že z Ukrajiny byla nucena vycestovat, protože měla problémy
s manželem, který ji v opilosti napadal a nesouhlasil s rozvodem. Manžel jí nedostatečně
finančně přispíval a s tím byly spojené ekonomické problémy při péči o děti. Při odchodu
ze země původu tam musela zanechat své děti, o které se nyní stará její starší sestra.
Stěžovatelka se obává pronásledování ze strany manžela, bojí se o zdraví své i svých dětí.
Chtěla by v České republice pracovat a dlouhodobě žít, chtěla by se zde starat o své děti.
Domnívá se, že jsou v jejím případě dány skutečnosti hodné zvláštního zřetele a že tedy
splňuje podmínky pro to, aby jí byl azyl udělen z humanitárního důvodu. Proto se domáhala
zrušení napadeného rozsudku a přiznání kasační stížnosti odkladného účinku.
Ministerstvo ve svém vyjádření popřelo oprávněnost podané kasační stížnosti,
neboť se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozsudek soudu byly vydány v souladu s právními
předpisy. Ministerstvo odkázalo na správní spis, zejména na podání a výpovědi stěžovatelky
učiněné ve správním řízení, a na vydané rozhodnutí. Pokud se jedná o námitky týkající
se neudělení azylu podle §14 zákona o azylu odvolalo se na rozsudek Krajského soudu
v Plzni ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. 59 Az 719/2003, podle kterého je azyl z humanitárních
důvodů institutem zcela výjimečným, jímž nelze řešit získání povolení k pobytu v České
republice. Azyl je pouze jednou z více možností, na základě kterých může cizinec pobývat
na území České republiky. Podmínky pro udělení azylu jsou přitom stanoveny v zákoně
velice přísně. Za stanovených podmínek lze využít k úpravě legálního pobytu v České
republice institutů obsažených v zákoně č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Navrhlo proto zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku pro nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které
stěžovatelka uplatnila, přičemž neshledal vady uvedené v odstavci 3 citovaného ustanovení,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Zákon o azylu vedle pozitivního vymezení předpokladů pro udělení azylu v §12, §13
a §14 stanoví také vylučující důvody, při jejichž naplnění nelze žadateli azyl udělit.
Tyto důvody jsou taxativně stanoveny v §15 a 16 zákona o azylu. Podle ustanovení
§16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně
nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven
pronásledování z důvodů uvedených v §12 citovaného zákona.
Pokud jsou splněny podmínky stanovené v §16 odst. 1 zákona o azylu pro zamítnutí
žádosti, což stěžovatelka v podané kasační stížnosti nezpochybnila, není zákonný důvod
zkoumat případnou existenci důvodů pro udělení azylu podle §14 zákona o azylu, jak na to
poukazuje stěžovatelka v kasační stížnosti, protože udělení azylu podle citovaného ustanovení
je za takové situace vyloučeno. Pouze uvádí-li žadatel o azyl skutečnost svědčící o tom, že by
mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu a tyto důvody
nejsou shledány relevantními, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl
z humanitárního důvodu podle §14 zákona o azylu. Z uvedeného vyplývá, že nebylo-li
rozhodováno o neudělení azylu podle §12 zákona o azylu, nemohlo být ani posuzováno,
zda by bylo možno udělit azyl podle §14 zákona o azylu. Proto není opodstatněné, vytýká-li
stěžovatelka nedostatečnost odůvodnění, proč nejsou naplněny podmínky pro udělení azylu
podle §14 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud z důvodů výše uvedených podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s.
kasační stížnost zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s §109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož
rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal
důvody pro jeho nařízení.
O stěžovatelkou podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
podle ust. §107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla
vyřízena v souladu s ust. §56 odst. 2 ve spojení s §120 s. ř. s. přednostně.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, věta první
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který
měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně
vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v řízení úspěch neměla,
proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. října 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu