ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.150.2005
sp. zn. 7 Azs 150/2005 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jiřího Vyvadila a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci
stěžovatele W. J., zastoupeného Mgr. Lilianou Vochalovou, advokátkou se sídlem v Praze 2,
nám. I. P. Pavlova 3, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3,
v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2005,
č. j. 46 Az 32/2004 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 3. 2005, č. j. 46 Az 32/2004 - 26, zamítl
žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“)
ze dne 3. 2. 2004, č. j. OAM-925/LE-01-BE07-2003, jímž bylo rozhodnuto o zastavení řízení
o udělení azylu podle §25 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“).
Stěžovatel podal proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě kasační stížnost, jejíž důvody
spatřuje v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. V kasační stížnosti namítal, že krajský
soud se nezabýval tím, zda ministerstvo postupovalo v řízení v souladu s platnými právními
předpisy a vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci (dle §3 odst. 4 a §46 správního
řádu). Dále namítal, že krajský soud řádně nezkoumal, z jakých důvodů se stěžovatel nemohl
k pohovorům ve věci řízení o azylu dostavit. Stěžovatel uvedl, že obě dvě předvolánky
k pohovoru mu byly zaslány v relativně krátkém období - 14 dnů. V této souvislosti namítal
přílišnou tvrdost ustanovení §25 písm. d) zákona o azylu. K pohovoru byl vyzván pouze
dvakrát, a to během jednoho měsíce, a nebyla mu proto dána dostatečná možnost
se k pohovoru dostavit. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení a dále, aby byl kasační stížnosti
přiznán odkladný účinek.
Ministerstvo ve vyjádření ke kasační stížnosti popřelo její oprávněnost,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí, tak rozsudek krajského soudu byly vydány
v souladu s právními předpisy. Stěžovatel v kasační stížnosti své pochybení přiznává,
avšak neuvádí žádnou okolnost, která mu zabránila dostavit se na oba termíny pohovoru.
Jeho námitky v kasační stížnosti proto považuje za irelevantní a navrhlo, aby kasační stížnost
byla zamítnuta.
Nejvyšší správní soud se kasační stížností musel zabývat nejprve z hlediska
její přípustnosti, neboť pouze přípustná kasační stížnost může být soudem meritorně
projednána.
Podle §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Citované ustanovení znemožňuje, aby v kasační stížnosti byly uplatněny jiné důvody
než které byly uplatněny v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno,
ač tak stěžovatel mohl učinit. Přitom je třeba zdůraznit, že nepřípustnost kasačních důvodů
neuplatněných v řízení před soudem je třeba vztáhnout k důvodům a skutečnostem
uplatněným v žalobě, resp. ve lhůtě uvedené v §72 odst. 1 s. ř. s.
Porovnáním obsahu žaloby a kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjistil, že důvody
v ní obsažené stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským soudem. V kasační stížnosti
stěžovatel namítal, že krajský soud řádně nezkoumal, z jakých důvodů se stěžovatel nemohl
k pohovorům ve věci řízení o azylu dostavit, že byl k pohovoru vyzván pouze dvakrát
a že mu proto nebyla dána dostatečná možnost se k pohovorům dostavit. V žalobě,
kterou se stěžovatel domáhal u krajského soudu přezkoumání správního rozhodnutí,
však nic takového neuvedl. Pouze v ní namítal porušení §3 odst. 3, §32 odst. 1, §46 a §47
odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů, porušení §12 a §91 zákona
o azylu. Kasační stížnost se tedy opírá výhradně o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení
před krajským soudem, ač tak učinit mohl, a neobsahuje jiný stížní důvod, když námitku,
že se krajský soud nezabýval tím, zda ministerstvo postupovalo v řízení v souladu s platnými
právními předpisy a vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci, nelze pro její obecnost
a nekonkrétnost za stížní důvod považovat.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení
§46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
O stěžovatelem podaném návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
dle ustanovení §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud nerozhodl, protože věc byla vyřízena
přednostně v souladu s ustanovením §56 ve spojení s §120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. června 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu