ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.158.2005
sp. zn. 7 Azs 158/2005 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Jiřího Vyvadila a JUDr. Elišky Cihlářové v právní věci stěžovatelky A. K.,
zastoupené JUDr. Marcelou Novotnou, advokátkou, se sídlem v Praze 4 - Braník,
K Dubu 1390/136, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení
o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 2. 2005, č. j.
28 Az 126/2004 - 22,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokátky JUDr. Marcely Novotné se u r č u je částkou 2150 Kč. Tato
částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 25. 2. 2005,
č. j. 28 Az 126/2004 - 22, zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva vnitra
(dále jen „správní orgán“) ze dne 30. 7. 2004, č. j. OAM-1055/VL-07-K03-2004, kterým bylo
rozhodnuto o neudělení azylu stěžovatelce podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a současně bylo rozhodnuto,
že se na ni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Stěžovatelka podala proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě kasační stížnost,
v níž obecně namítala, že došlo k pochybení správního orgánu při projednávání žádosti o azyl,
v důsledku něhož je jeho rozhodnutí nezákonné. Namítané vady stěžovatelka žádným
způsobem nespecifikovala a nekonkretizovala, pouze citovala zákonný text několika
ustanovení zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„správní řád“), konkrétně §3 odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 1 a §46. Stěžovatelka svá
tvrzení odůvodnila tím, že v zemi původu je ohrožena na životě pro svou politickou činnost
ze strany příznivců prezidenta Kokova, bylo jí vyhrožováno a následně byla na krátkou dobu
unesena, nemá se kam obrátit o pomoc, protože stát takové poměry trpí a podporuje.
Stěžovatelka se domnívá, že v jejím případě jsou dány i důvody humanitární, na základě
kterých jí bylo možno udělit azyl dle §14 zákona o azylu. Dále se stěžovatelka odvolala
na čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a dovolala se názoru uvedeného
v článcích 53 a 43 Příručky k postupům a kriteriím pro určování právního postavení
uprchlíků. V doplnění kasační stížnosti stěžovatelka uvedla důvody dle ustanovení
§103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Namítala nedostatečné provedení důkazního řízení ze strany
správního orgánu, přestože ona uvedla jména i adresy osob, které mohly být vyslechnuty jako
svědci. Stěžovatelka dále namítala svůj špatný zdravotní stav v průběhu pohovorů u správního
orgánu, pro nějž nebyla sto sdělit veškeré informace týkající se důvodů žádosti o azyl.
Z uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc
vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení a přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud se kasační stížností musel zabývat nejprve z hlediska její
přípustnosti, neboť pouze přípustná kasační stížnost může být meritorně projednána.
Podle §104 odst. 4 s. ř. s. kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Citované ustanovení znemožňuje, aby v kasační stížnosti byly uplatněny jiné důvody,
než které byly uplatněny v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno,
ačkoliv je stěžovatelka mohla uplatnit již v tomto řízení. Přitom je třeba zdůraznit,
že nepřípustnost kasačních důvodů neuplatněných v řízení před soudem je třeba vztáhnout
k důvodům a skutečnostem uplatněným v žalobě, resp. v jejím doplnění, ve lhůtě uvedené
v §72 odst. 1 s. ř. s.
Porovnáním obsahu kasační stížnosti s obsahem žaloby Nejvyšší správní soud zjistil,
že důvody v ní obsažené stěžovatelka neuplatnila v řízení před krajským soudem. V kasační
stížnosti stěžovatelka namítala, že došlo k pochybení správního orgánu při projednávání
žádosti o azyl, v důsledku něhož je jeho rozhodnutí nezákonné, aniž namítané vady
jakýmkoliv způsobem specifikovala a konkretizovala. Pouhou citaci příslušných ustanovení
správního řádu, která měla být ve správním řízení porušena, přitom nelze považovat
za kasační důvod ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. Dále stěžovatelka uvedla,
že v zemi původu je ohrožena na životě pro svou politickou činnost ze strany příznivců
prezidenta K. a nemá se kam obrátit o pomoc, protože stát takové poměry trpí a podporuje.
Namítla rovněž, že v jejím případě jsou dány i důvody pro udělení humanitárního azylu dle §
14 zákona o azylu a odvolala se na článek 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a
články 53 a 43 Příručky k postupům a kriteriím pro určování právního postavení uprchlíků.
V doplnění kasační stížnosti pak namítala, že správní orgán neprovedl důkazy výslechem
svědků, které ona navrhla, a svůj špatný zdravotní stav v průběhu pohovorů u správního
orgánu. V žalobě, kterou se stěžovatelka domáhala u krajského soudu přezkoumání
napadeného správního rozhodnutí, však nic takového neuvedla. Pouze v ní vytýkala
nezákonnost správního rozhodnutí, která podle ní spočívala v porušení §32 odst. 1, §46, §47
odst. 3 správního řádu a §12 a §91 zákona o azylu, přičemž se omezila na citaci znění těchto
ustanovení. Kasační stížnost se tedy opírá výhradně o důvody, které stěžovatelka neuplatnila
v řízení před krajským soudem, ač tak učinit mohla, a neobsahuje jiný stížnostní důvod.
Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů kasační stížnost jako nepřípustnou
podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
O stěžovatelkou podaném návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
dle ustanovení §107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud nerozhodl, protože věc byla vyřízena
přednostně v souladu s ustanovením §56 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Zástupkyni stěžovatelky náleží odměna za dva úkony právní služby (převzetí
a příprava zastoupení a písemné podání soudu – doplnění kasační stížnosti) podle ustanovení
§9 odst. 3 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v částce 2000 Kč
a podle §13 odst. 3 citované vyhlášky náhrada hotových výdajů v částce 150 Kč, celkem tedy
2150 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2005
JUDr. Radan Malík
předseda senátu