ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.16.2005:38
sp. zn. 7 Azs 16/2005 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatelky
N. P., za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2004, č. j. 55 Az 155/2004 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2004, č. j. 55 Az 155/2004 – 17,
byl zamítnut návrh stěžovatelky ze dne 15. 6. 2004 na ustanovení zástupce s odůvodněním,
že stěžovatelka na výzvu soudu nedoložila, zda jsou u ní dány předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků, resp. pro ustanovení advokáta.
Stěžovatelka v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě vyjádřila s napadeným
usnesením nesouhlas, protože v průběhu azylového řízení se několikrát změnil azylový zákon
a ona kvůli špatné znalosti českého jazyka neměla možnost prostudovat tyto změny.
Proto žádala, aby usnesení krajského soudu bylo zrušeno a byl jí ustanoven právní zástupce.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnila stěžovatelka
v kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
V řízení o kasační stížnosti musí být podle §105 odst. 2 s. ř. s. stěžovatel zastoupen
advokátem. V dané věci stěžovatelka není zastoupena advokátem a sama rovněž nemá
právnické vzdělání, ale povaha rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje,
však vylučuje, aby v posuzované věci bylo možno nedostatek podmínky povinného zastoupení
považovat za překážku, jež by bránila přezkoumání napadeného rozhodnutí. Za situace,
kdy předmětem přezkumu je rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno žádosti účastníka o ustanovení
zástupce z řad advokátů, by trvání na podmínce povinného zastoupení vedlo k vlastnímu
popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu řízení
o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom, zda účastník právo na ustanovení
zástupce má nebo nikoliv.
Podle ustanovení §35 odst. 7 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“) může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, na návrh
ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
Z dikce citovaného ustanovení vyplývá, že účastníku lze ustanovit zástupce tehdy,
jestliže jsou splněny dvě podmínky, a to jedná-li se o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků a je-li to třeba k ochraně jeho zájmů. Osvobozen
od soudních poplatků může být na vlastní žádost podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník,
který doloží, že nemá dostatečné prostředky.
Nejvyšší správní soud se s posouzením věci krajským soudem za skutkové situace,
z níž vycházel v době rozhodování o podané žádosti, ztotožňuje. Stěžovatelka byla soudem
vyzvána, aby uvedla jaké jsou její osobní, majetkové a výdělkové poměry, výzva jí byla
doručena do vlastních rukou a stěžovatelka ve stanovené lhůtě nereagovala. Povinnost doložit,
že nemá dostatečné prostředky, je jednoznačně na navrhovateli a soud osobní, výdělkové
a majetkové poměry sám z úřední povinnosti nezjišťuje. Pokud stěžovatelka marně nechala
uplynout lhůtu k předložení vyplněného formuláře o potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech, tzn., že nedoložila, že nemá dostatečné prostředky, nesplnila jeden
z předpokladů rozhodných pro posouzení její žádosti o ustanovení zástupce, a proto krajský
soud důvodně rozhodl o jejím zamítnutí. V této souvislosti je nutno poukázat také na to,
že ani v kasační stížnosti stěžovatelka neuvedla žádné relevantní skutečnosti a v podstatě
se pouze omezila na vyjádření svého nesouhlasu s napadeným usnesením s poukazem na svou
neznalost zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ustanovení
§110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání postupem podle ustanovení §109 odst. 1 citovaného
zákona.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, větu první
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník,
který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně
vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v soudním řízení
úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení, a ministerstvu s tímto řízením
žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. března 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu