ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.17.2005
sp. zn. 7 Azs 17/2005 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatelky
S. S., zastoupené Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem se sídlem v Plzni, Na Jíkalce 13, za
účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
podané proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2004, č. j. 62 Az
67/2004 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2004, č. j. 62 Az 67/2004 - 17,
byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva vnitra
(dále jen „ministerstvo“) ze dne 24. 6. 2004, č. j. OAM-2090/VL-07-19-2004, jímž byla
zamítnuta její žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
V kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě stěžovatelka uvedla, že ji podává z důvodu
uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Poukázala na to, že již od počátku řízení o udělení
azylu uvádí, že důvodem k opuštění země původu byly její obavy z věřitelky,
od které si půjčila 1000 USD na operaci matky. Vrátila však jen 400 USD a věřitelka
i neznámé osoby, které si pravděpodobně tato najala na vymáhání dluhu, jí vyhrožovaly.
Snažila se opatřit si prostředky na vrácení půjčky prací, avšak na Ukrajině žádnou práci
nemohla najít, byla v těžké ekonomické situaci, a proto odjela za výdělkem do České
republiky. Vydírající osoby nevybíravým způsobem zasahovaly do soukromého života
stěžovatelky a obtěžovaly ji i na veřejnosti. V tomto způsobu pronásledování lze spatřovat
naplnění významu pojmu pronásledování ve smyslu §2 odst. 6 zákona o azylu.
Je přesvědčena, že ze strany vydírajících osob je pronásledována za uplatňování politických
práv a svobod, neboť jí tyto znemožňují shromažďovat se se svými přáteli a rodinou
na Ukrajině na veřejnosti. Na podkladě těchto skutečností se domnívá, že by jí mohl svědčit
některý z důvodů pro udělení azylu. Krajskému soudu dále vytýkala, že s ohledem
na popsanou situaci se nedostatečně vypořádal s otázkou, zda v daném případě byly splněny
zákonné podmínky pro udělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu.
Z těchto důvodů se domáhala zrušení napadeného rozsudku a přiznání kasační stížnosti
odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud se kasační stížností musel zabývat nejprve z hlediska
její přípustnosti, neboť pouze přípustná kasační stížnost může být soudem meritorně
projednána.
Podle §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Citované ustanovení znemožňuje, aby v kasační stížnosti byly uplatněny jiné důvody
než které byly uplatněny v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno,
ač tak stěžovatel mohl učinit. Přitom je třeba zdůraznit, že nepřípustnost kasačních důvodů
neuplatněných v řízení před soudem je třeba vztáhnout k důvodům a skutečnostem
uplatněným v žalobě, resp. ve lhůtě uvedené v §72 odst. 1 s. ř. s.
Porovnáním obsahu žaloby a kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjistil, že důvody
v ní obsažené stěžovatelka neuplatnila v řízení před krajským soudem. V kasační stížnosti
stěžovatelka popsala svou osobní situaci, kterou hodnotila jako pronásledování ve smyslu
§2 odst. 6 zákona o azylu, a vytýkala krajskému soudu, že se nevypořádal s otázkou,
zda v jejím případě byly splněny zákonné podmínky pro udělení azylu podle §14 zákona
o azylu. V žalobě, kterou se stěžovatelka domáhala u krajského soudu přezkoumání správního
rozhodnutí, však nic takového neuvedla. Pouze v ní vyjádřila domněnku, že ministerstvo
porušilo zákon č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů, konkrétně §3 odst. 3 a 4, §32
odst. 1, §46, §47 odst. 1, a §12 zákona o azylu a pokud se týkalo důkazů, kterými chtěla
podpořit svá tvrzení, odkázala na to, co vypověděla při prvním a druhém pohovoru
a na ostatní obsah správního spisu.
Nejvyšší správní soud proto z důvodu výše uvedeného kasační stížnost
jako nepřípustnou podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. května 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu