ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.171.2005
sp. zn. 7 Azs 171/2005 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Jiřího Vyvadila a JUDr. Elišky Cihlářové v právní věci stěžovatele H. T. D.,
za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 1. 2005, č. j. 14 Az 381/2003 -
22,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Podanou kasační stížností se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu
v Ústí nad Labem ze dne 20. 1. 2005, č. j. 14 Az 381/2003 - 22, kterým byla zamítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 27. 8. 2003, č. j. OAM-513/VL-10-
C10-2003, jímž bylo rozhodnuto o neudělení azylu stěžovateli podle §12, §13 odst. 1, 2
a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a současně bylo
rozhodnuto, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona
o azylu.
Z předloženého spisu vyplývá, že napadený rozsudek krajského soudu byl stěžovateli
doručován na jím uvedenou adresu, protože stěžovatel nebyl zastižen, zásilka byla uložena
u držitele poštovní licence dne 18. 2. 2005 a stěžovateli byla zanechána výzva, aby si zásilku
vyzvedl. Při pokusu o doručení byl stěžovatel v souladu s ust. §50c odst. 4 zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“),
ve spojení s §42 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), vyrozuměn o tom, že si má uloženou písemnost
vyzvednout a poučen, že nevyzvedne-li si zásilku do 10 dní od uložení, považuje se poslední
den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Protože stěžovatel
si zásilku v uvedené lhůtě nevyzvedl, je dnem doručení pondělí 28. 2. 2005. Stěžovatel
si napadené rozhodnutí osobně převzal u Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 30. 3. 2005,
tato skutečnost je však z hlediska běhu lhůt nerozhodná, neboť účinky doručení nastaly
již dříve.
Podle ust. §106 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí. V souladu s §40 odst. 2 a 3 s. ř. s. končí lhůty určené podle týdnů,
měsíců nebo roků uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil
počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne
tohoto měsíce. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním
dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle §106 odst. 4 citovaného ustanovení
kasační stížnost se podává u soudu, který napadené rozhodnutí vydal; lhůta je zachována,
byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu.
Vzhledem k tomu, že dnem, který určil počátek běhu lhůty pro podání kasační
stížnosti, bylo pondělí 28. 2. 2005, posledním dnem lhůty pro podání kasační stížnosti bylo
pondělí 14. 3. 2005. Kasační stížnost však byla podána osobně až v pondělí 4. 4. 2005.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud podle ust. §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
ve spojení s ust. §120 s. ř. s. kasační stížnost odmítl, protože byla podána opožděně.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2005
JUDr. Radan Malík
předseda senátu