ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.18.2005
sp. zn. 7 Azs 18/2005 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatelky
N. P., za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2004, č. j. 55 Az 155/2004 - 24,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2004, č. j. 55 Az 155/2004 - 24,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2004, č. j. 55 Az 155/2004 - 24,
byl zamítnut návrh stěžovatelky ze dne 7. 10. 2004 na ustanovení zástupce s odůvodněním,
že stěžovatelka na výzvu soudu nedoložila, zda jsou u ní dány předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků, resp. pro ustanovení právního zástupce.
Stěžovatelka v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě vyjádřila s napadeným
usnesením nesouhlas, protože v průběhu azylového řízení se několikrát změnil azylový zákon
a ona kvůli špatné znalosti českého jazyka neměla možnost prostudovat tyto změny.
Proto žádala, aby usnesení krajského soudu bylo zrušeno a byl jí ustanoven právní zástupce.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnila stěžovatelka
v kasační stížnosti a shledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení, k nimž musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
V řízení o kasační stížnosti musí být podle §105 odst. 2 s. ř. s. stěžovatel zastoupen
advokátem. V dané věci stěžovatelka není zastoupena advokátem a sama rovněž nemá
právnické vzdělání, ale povaha rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje,
však vylučuje, aby v posuzované věci bylo možno nedostatek podmínky povinného zastoupení
považovat za překážku, jež by bránila přezkoumání napadeného rozhodnutí. Za situace,
kdy předmětem přezkumu je rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno žádosti účastníka o ustanovení
zástupce z řad advokátů, by trvání na podmínce povinného zastoupení vedlo k vlastnímu
popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu řízení
o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom, zda účastník právo na ustanovení
zástupce má nebo nikoliv.
Podle ustanovení §35 odst. 7 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“) může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, na návrh
ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
Ze znění citovaného ustanovení tedy vyplývá, že o ustanovení zástupce může být
rozhodováno pouze na návrh účastníka. V daném případě sice stěžovatelka požádala v žalobě
o ustanovení obhájce, avšak o tomto návrhu rozhodl Krajský soud v Brně ze dne 27. 8. 2004,
č. j. 55 Az 155/2004 - 17. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka kasační stížnost,
kterou se domáhala, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a ustanovil právního
zástupce. To znamená, že se nejednalo o návrh na ustanovení advokáta, jak si to nesprávně
vyložil krajský soud, ale o požadavek, aby bylo vyhověno jejímu návrhu obsaženému
v žalobě. Proto nebyly splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o zamítnutí návrhu,
neboť tomu bránila překážka věci rozhodnuté.
Protože z důvodů výše uvedených důvodů bylo řízení zatíženo vadou, která měla
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, Nejvyšší správní soud podle ustanovení §110
odst. 1 s. ř. s. napadené usnesení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Ve věci bylo rozhodnuto
bez jednání v souladu s §109 odst. 1 citovaného zákona.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. března 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu