ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.20.2005
sp. zn. 7 Azs 20/2005 - 63
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jiřího Vyvadila a JUDr. Radana Malíka v právní věci stěžovatelky
Z. Ch., zastoupené Mgr. Radomírem Bašnárem, advokátem se sídlem v Brně, Joštova 4,
za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2004, č. j. 55 Az 683/2003 - 44,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2004 č. j. 55 Az 683/2003 - 44,
byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 28. 4. 2003,
č. j. OAM-3658/VL-07-ZA08-2002, kterým jí nebyl udělen azyl z důvodu nesplnění
podmínek uvedených v §12, §13 odst. 1, 2, a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o azylu“). Současně bylo rozhodnuto, že se na ni nevztahuje překážka vycestování
ve smyslu ustanovení §91 zákona o azylu.
V kasační stížnosti stěžovatelka uvedla jako důvod pro udělení azylu, že chce v České
republice studovat, protože tuto možnost ve své vlasti neměla. Domnívá se, že správní řízení
trpělo vadami, pro které měl krajský soud správní rozhodnutí zrušit či vyslovit nicotnost,
když stěžovatelce v rozporu s §33 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, (dále jen „správní řád“) nebyla dána možnost, aby se vyjádřila k podkladům
na základě kterých správní orgán rozhodoval. Namítala rovněž porušení §47 odst. 5
správního řádu, když správní rozhodnutí vykazuje závažné nedostatky způsobující nicotnost
tohoto rozhodnutí
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda se jedná o kasační stížnost přípustnou,
neboť jen taková je způsobilá být základem věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí
krajského soudu.
Podle §104 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
je kasační stížnost nepřípustná, pokud se opírá pouze o důvod, který stěžovatel neuplatnil
v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Porovnáním obsahu žaloby a kasační stížnosti soud zjistil, že důvody, v ní obsažené
stěžovatelka neuplatnila v řízení před soudem. V žalobě stěžovatelka uvedla, že správní orgán
porušil §3 odst. 3 správního řádu, neboť se její žádostí o udělení azylu nezabýval odpovědně
a svědomitě, §3 odst. 4 správního řádu, neboť nevyšel ze spolehlivě zjištěného stavu věci
a nevedl azylové řízení tak, aby posílil její důvěru ve správnost jeho rozhodování,
a proto stěžovatelka napadené rozhodnutí nepovažuje za přesvědčivé, §32 odst. 1 správního
řádu, kdy správní orgán nezjistil přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si neopatřil
potřebné podklady pro rozhodnutí, §33 odst. 2 správního řádu, kdy nedal stěžovatelce
možnost před vydáním rozhodnutí vyjádřit se k podkladu i ke způsobu jeho zjištění,
popř. navrhnout jeho doplnění, §46 správního řádu, kdy napadené rozhodnutí není v souladu
se zákony a nevyšlo ze spolehlivě zjištěného stavu věci, §47 odst. 3 správního řádu,
kdy odůvodnění napadeného rozhodnutí ji nepřesvědčilo o jeho správnosti a postupu
správního orgánu a správní orgán se nevypořádal se všemi provedenými důkazy a dále §12
zákona o azylu, kdy má za to, že zákonné podmínky pro udělení azylu splňuje,
resp. minimálně splnila podmínky pro vztažení překážky vycestování ve smyslu §91 zákona
o azylu. Pokud jde o skutkové důvody, odkázala na svoji žádost o udělení azylu, protokol
o pohovoru a ostatní spisový materiál. Zatímco tedy v žalobě stěžovatelka obecně uvedla
výčet jednotlivých ustanovení správního řádu, která byla podle jejího názoru v jejím případě
porušena, ale nijak blíže nekonkretizovala, v čem toto porušení spočívá, v kasační stížnosti
uvedla, že chce v České republice studovat a dále že jí nebylo umožněno vyjádřit
se k podkladům na základě kterých správní orgán rozhodoval. Tyto důvody jsou tedy důvody,
které neuplatnila v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit
mohla, a jsou proto důvody nepřípustnými.
Dále stěžovatelka uvedla, že rozhodnutí správního orgánu vykazuje závažné
nedostatky způsobující jeho nicotnost a v tomto smyslu odkázala na žalobu.
Protože ani v žalobě neuvedla jakýkoliv konkrétní důvod, z něhož by bylo možno nicotnost
správního rozhodnutí dovodit, a dokonce ani obecně se v žalobě o nicotnosti správního
rozhodnutí nezmínila, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že tato ničím neodůvodněná
námitka není podřaditelná pod důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s.,
a proto k ní nebylo možné přihlédnout.
Protože stěžovatelka opírá svou kasační stížnost jednak o nový důvod, který mohla
uplatnit už v řízení před soudem a jednak o blíže nekonkretizované tvrzení, které je jiným
důvodem než uvedeným v §103 odst. 1 s. ř. s., Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle
§46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
Stěžovatelka podala současně s kasační stížností návrh, aby byl kasační stížnosti
přiznán odkladný účinek podle §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o tomto návrhu nerozhodl,
neboť o věci rozhodl neprodleně po jejím obdržení.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. února 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu