ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.200.2005
sp. zn. 7 Azs 200/2005 - 62
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jiřího Vyvadila a JUDr. Radana Malíka v právní věci stěžovatele
O. Ch., zastoupeného Mgr. Markem Šimků, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená 21, za
účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2004, č. j. 47 Az 524/2003 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokátovi Mgr. Markovi Šimků se nepřiznává .
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 6. 2004, č. j. 47 Az 524/2003 - 24, zamítl
žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne
22. 2. 2003, č. j. OAM-243/VL-11-04-2003, kterým bylo rozhodnuto o neudělení azylu
stěžovateli podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o azylu“), a současně bylo rozhodnuto, že se na něj nevztahuje překážka vycestovaní
ve smyslu §91 zákona o azylu.
Stěžovatel podal proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů
podle §103 odst. 1 písm. a) až d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). V kasační stížnosti namítal, že krajský soud posoudil
jeho kauzu v rozporu s platným právním řádem a že došlo k pochybení všech dosavadních
orgánů v řízení o udělení azylu a v projednávání věci u krajského soudu. Z uvedených důvodů
stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému
soudu k dalšímu řízení a přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
Protože kasační stížnost neměla zákonem předepsané náležitosti, byl stěžovatel
usnesením krajského soudu ze dne 24. 5. 2005, č. j. 47 Az 524/2003 – 47, vyzván,
aby ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení doplnil kasační stížnost uvedením
konkrétních důvodů, v nichž spatřuje naplnění ustanovení §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s.
Krajský soud stěžovatele rovněž poučil, že nebude-li přes tuto výzvu kasační stížnost
ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud
kasační stížnost odmítne. Toto usnesení bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne
8. 6. 2005. Usnesením krajského soudu ze dne 4. 7. 2005, č. j. 47 Az 524/2003 - 51, byla
stěžovateli lhůta stanovená k doplnění kasační stížnosti prodloužena o 30 dnů. Stěžovatel však
ani v prodloužené lhůtě kasační stížnost požadovaným způsobem nedoplnil.
Podle §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání
obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
jej stěžovatel napadá a údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí
obdobně.
Stěžovatel sice v kasační stížnosti výslovně uvedl, že kasační stížnost podává
z důvodů posouzení věci krajským soudem v rozporu s platným právním řádem a pochybení
všech dosavadních orgánů v řízení o udělení azylu a v projednávání věci u krajského soudu,
ale žádným způsobem nespecifikoval a nekonkretizoval, v čem tyto namítané vady spatřuje.
Stěžovatel tak pouze v obecné rovině namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí krajského
soudu a vady řízení před ministerstv em a před krajským soudem, aniž by ke svým tvrzením
uvedl konkrétní argumentaci. Bez bližší konkretizace však nelze stěžovatelem uvedené
důvody podřadit pod žádný z důvodů uvedených v §103 odst. 1 s. ř. s.
S ohledem na to, že stěžovatel ani na výzvu soudu nedoplnil důvody kasační stížnosti,
Nejvyšší správní soud jeho kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120
s. ř. s. odmítl, protože nejsou splněny podmínky řízení a tento nedostatek nebyl přes výzvu
soudu odstraněn.
O stěžovatelem podaném návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
dle ustanovení §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud nerozhodl, protože věc byla vyřízena
přednostně v souladu s ustanovením §56 ve spojení s §120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla -li
kasační stížnost odmítnuta.
Podle §35 odst. 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. zástupci stěžovatele, který mu byl
soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát.
V předmětné věci Nejvyšší správní soud ustanovenému zástupci odměnu za zastupování
nepřiznal, neboť ustanovený zástupce neprokázal provedení žádného z úkonů právní služby
podle §11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu