ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.204.2005
sp. zn. 7 Azs 204/2005 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci
stěžovatelky nezl. D. S., zastoupené zákonnou zástupkyní M. S., právně zastoupenou
JUDr. Annou Bělunkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě - Mariánské Hory a Hulváky,
Tovární 8, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení
o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2005,
č. j. 63 Az 183/2004 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokátky JUDr. Anny Bělunkové se sídlem v Ostravě - Mariánské Hory
a Hulváky, Tovární 8, se u r č u je částkou 1075 Kč. Tato částka bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 1. 2005, č. j. 63 Az 183/2004 - 19,
zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“)
ze dne 6. 10. 2004, č. j. OAM-2871/VL-07-11-2004, kterým byla zamítnuta její žádost
o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“).
Stěžovatelka podala proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě kasační stížnost,
v níž namítala jeho nezákonnost spočívající v porušení §3 odst. 4, §32 odst. 1 a §46 zákona
č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů („dále jen správní řád“) a své tvrzení odůvodnila
tím, že jde o sloučení rodiny, neboť její matka jako žadatelka o azyl žije v České republice.
Dále se odvolala na rozsudky Evropského soudu pro lidská práva. Protože takto formulovaná
kasační stížnost neobsahovala žádné stížní body v smyslu §103 s. ř. s. doplnila advokátka
na výzvu krajského soudu kasační stížnost, v níž jako důvod jejího podání uvedla
nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku spočívající v nedostatku důvodů, přičemž tato vada
mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí. Krajskému soudu vytýkala, že se vedle
stávajícího odůvodnění nezabýval tím, zda jsou splněny podmínky ustanovení §14 zákona
o azylu, neboť v případě stěžovatelky se lze odchýlit od taxativně vymezených důvodů azylu
stanovených v §12 citovaného zákona. Z uvedených důvodů se stěžovatelka domáhala,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu
řízení a přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
Ministerstvo ve vyjádření popřelo oprávněnost podané kasační stížnosti,
neboť se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozsudek soudu byly vydány v souladu s právními
předpisy. Podle ministerstva v průběhu správního řízení stěžovatelka neuvedla žádné
relevantní skutečnosti pro udělení azylu. Ministerstvo odkázalo i pro řízení o kasační stížnosti
na správní spis a navrhlo zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku
pro nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud se kasační stížností musel zabývat nejprve z hlediska její
přípustnosti, neboť pouze přípustná kasační stížnost může být meritorně projednána.
Podle §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Citované ustanovení znemožňuje, aby v kasační stížnosti byly uplatněny jiné důvody
než které byly uplatněny v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno,
ačkoliv je stěžovatel mohl uplatnit již v tomto řízení. Přitom je třeba zdůraznit,
že nepřípustnost kasačních důvodů neuplatněných v řízení před soudem je třeba vztáhnout
k důvodům a skutečnostem uplatněným v žalobě, resp. v jejím doplnění, ve lhůtě uvedené
v §72 odst. 2 s. ř. s.
Porovnáním obsahu kasační stížnosti a žaloby Nejvyšší správní soud zjistil, že důvody
v ní obsažené stěžovatelka neuplatnila v řízení před krajským soudem. V žalobě, kterou
se stěžovatelka domáhala u krajského soudu přezkoumání napadeného správního rozhodnutí,
neuvedla prakticky nic. Pouze v ní vyjádřila nesouhlas s napadeným rozhodnutím
a domněnku, že byla porušena vyjmenovaná ustanovení správního řádu, aniž by jakkoliv
konkretizovala, v čem jejich porušení spatřuje. Lze proto vyjádřit podiv nad tím,
že na základě takto neurčitě formulované žaloby krajský soud vůbec napadené správní
rozhodnutí přezkoumal. Vytýkala-li pak stěžovatelka v doplnění kasační stížnosti v podstatě
pouze to, že se krajský soud nezabýval otázkou, jsou-li splněny podmínky ustanovení
§14 zákona o azylu, jedná se o důvod, který neuplatnila v řízení před krajským soudem,
ač tak učinit mohla, a protože jiný stížní důvod neobsahuje, jedná se o důvod nepřípustný.
Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení
§46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
O stěžovatelkou podaném návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
dle ustanovení §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud nerozhodl, protože věc byla vyřízena
přednostně v souladu s ustanovením §56 ve spojení s §120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Stěžovatelce byla pro řízení o kasační stížnosti soudem ustanovena zástupkyní
advokátka a podle §35 odst. 7 s. ř. s. platí v takovém případě odměnu advokátky včetně
hotových výdajů stát. Podle §9 odst. 3 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, náleží advokátce odměna za jeden úkon právní služby (doplnění kasační stížnosti)
v částce 1000 Kč (§11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky) a podle §13 odst. 3 citované
vyhlášky náhrada hotových výdajů v částce 75 Kč, celkem tedy 1075 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. prosince 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu