ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.240.2005
sp. zn. 7 Azs 240/2005 - 59
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatelky
P. T. P., zastoupené JUDr. Matúšem Bónou, advokátem se sídlem v Brně, Novobranská 14,
za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2004, č. j. 24 Az 1955/2003 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení .
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou u Krajského soudu v Ostravě se stěžovatelka domáhá zrušení
shora označeného rozsudku, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva
vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 8. 8. 2003,
č. j. OAM-3546/VL-07-05-2003, jímž nebyl stěžovatelce dle ust. §12, §13 odst. 1 a 2 a §14
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), udělen azyl, a kterým bylo
vysloveno, že se na stěžovatelku nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona
o azylu.
Z předloženého soudního spisu vyplývá, že stěžovatelka proti výše uvedenému rozsudku
krajského soudu podala kasační stížnost již dne 2. 3. 2005, přičemž o ní bylo rozhodnuto
usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2005, č. j. 7 Azs 60/2005 - 48,
tak, že kasační stížnost byla s ohledem na ust. §46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s ust.
§120 s. ř. s., pro opožděnost odmítnuta. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 6. 2005.
Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením
odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá
nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes
výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
Stěžovatelka napadá svou kasační stížností rozsudek krajského soudu, o jehož
přezkoumání již bylo v kasačním řízení před Nejvyšším správním soudem rozhodnuto. I když
byla v pořadí první kasační stížnost stěžovatelky odmítnuta pro opožděnost, byla tímto
rozhodnutím, které již nabylo právní moci, založena překážka věci rozhodnuté (res iudicata),
neboť v daném případě se jednalo o rozhodnutí konečné; stěžovatelka nemohla v žádném
případě zhojit nedostatek svého podání, tedy jeho opožděnost.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud předmětnou kasační stížnost
stěžovatelky dle ust. §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ve spojení s ust. §120 s. ř. s., odmítl, neboť
je návrhem, který je pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, nezpůsobilým
k projednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo -li řízení zastaveno
nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. října 2005
JUDr. Radan Malík
předseda senátu