ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.275.2004
7Azs 275/2004 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatele
O. N., zastoupeného Mgr. Alexandrem Vaškevičem, advokátem se sídlem v Plzni,
Františkánská 7, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o
kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2004, č. j. 24 Az
2014/2003 - 16,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 5. 2004, č. j. 24 Az 2014/2003 - 16,
zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“)
ze dne 5. 9. 2003, č. j. OAM-4092/VL-20-15-2003, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele
o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“). V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, že ze správního spisu
zjistil, že stěžovatel opustil zemi původu proto, že se obával o svou bezpečnost,
když neznámé osoby od něho vymáhaly částku 5000 USD jako náhradu škody z autonehody,
kterou zavinil. Proto chtěl v České republice pracovat a vydělat si na splacení dluhu.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel neuvedl žádné skutečnosti svědčící o tom, že by splňoval
zákonné podmínky pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu, ministerstvo podle názoru
krajského soudu správně jeho žádost zamítlo jako zjevně nedůvodnou. Výčet důvodů
pro udělení azylu vyjmenovaných v §12 zákona o azylu je taxativní, což znamená,
že z jiných důvodů nelze azyl udělit. Důvodu pro udělení azylu nelze podřadit snahu
stěžovatele legalizovat svůj pobyt v České republice, kam přicestoval proto, že na Ukrajině
měl ekonomické problémy.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační
stížnost, jejíž důvod spatřuje v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť krajský soud
nesprávným způsobem posoudil právní otázku, zda je možno na jeho případ vztáhnout §16
odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Stěžovatel se ve své domovské zemi dostal do potíží,
kdy vymahači fiktivních dluhů stěžovatele pronásledovali. Stalo se, že po něm, jeho manželce
i dětech stříleli, zapálili mu stánek i auto. K vymáhání pohledávky použili osob
ze zločineckých struktur. Z toho důvodu nezbylo stěžovateli než vycestovat ze země.
Stěžovatel je přesvědčen, že s ohledem na shora uvedené je dán důvod pro udělení azylu
podle §12 písm. b) zákona o azylu, neboť stěžovatel patří do sociální skupiny nečlenů
zločineckých struktur a je těmito strukturami pronásledován. Domovský stát tuto situaci
toleruje. Důvod kasační stížnosti spatřuje také v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť bylo
provedeno nedostatečným způsobem dokazování a na základě takto zjištěného skutkového
stavu nebylo možné ve správním řízení spravedlivě rozhodnout. Nebyla zcela respektována
situace stěžovatele, který má jen velmi omezené možnosti pro zajištění důkazů o persekuci
v domovské zemi, což krajský soud ponechal zcela bez povšimnutí. Další důvod spatřuje
stěžovatel v ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., když má za to, že soud nesprávným způsobem
posoudil právní otázku, zda správní řízení netrpělo procesní vadou. Stěžovateli je vytýkáno,
že sice uvedl konkrétní ustanovení zákona č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „správní řád“), které mělo ministerstvo porušit, ale nepřiřadil k nim konkrétní skutkové
důvody. Podle jeho přesvědčení je však povinností soudu přezkoumat napadené rozhodnutí
i správní řízení z hlediska dodržení procesních předpisů. Správní rozhodnutí neodpovídá §47
odst. 3 správního řádu, protože jeho odůvodnění je nedostatečné. S ohledem na tuto
skutečnost trpí řízení před správním orgánem vadou, kterou nelze odstranit a je nutno řízení
před správním orgánem zopakovat. Stěžovatel vyslovil nesouhlas také se způsobem,
jímž se soud vypořádal s tvrzením ministerstva o neexistenci překážek pro vycestování.
Je zcela přehlížena situace stěžovatele, kterému při vycestování zpět na Ukrajinu hrozí
nebezpečí mučení, nelidského a ponižující zacházení. V této souvislosti odkázal na zprávu
Ministerstva zahraničních věcí USA o dodržování lidských práv za rok 2002. Proto stěžovatel
navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení
a kasační stížnosti přiznal odkladný účinek.
Ministerstvo ve svém vyjádření popřelo oprávněnost podané kasační stížnosti,
neboť se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozsudek soudu byly vydány v souladu s právními
předpisy. Ministerstvo se přiklání k rozhodnutí soudu a neshledává žádná pochybení v jeho
rozhodnutí. I pro řízení o kasační stížnosti odkázalo na správní spis, zejména podání
a výpovědi stěžovatele. Neshledalo důvody pro přiznání odkladného účinku a navrhlo
zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Prvním stěžovatelem uváděným důvodem podané kasační stížnosti je důvod
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, tedy
nezákonnost ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Vzhledem k tomu,
že stěžovateli byla zamítnuta žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1
písm. g ) zákona o azylu, nemohly být ve správním řízení zkoumány důvodů ve smyslu §12
písm. b) zákona o azylu pro udělení azylu na území České republiky. Pokud totiž v řízení
o žádosti o udělení azylu vyplyne některá ze skutečností taxativně uvedených v §16 zákona
o azylu, ministerstvo žádost ve stanovené lhůtě zamítne, aniž by zjišťovalo existenci důvodů
pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Proto jsou skutečnosti uváděné stěžovatelem
v kasační stížnosti týkající se okolností, které ho vedly k opuštění Ukrajiny, právně
irelevantní.
Co se týče námitky o nedostatečně provedeném dokazování a z toho plynoucím
nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci, nepovažuje ji Nejvyšší správní soud
za důvodnou. Ministerstvo si pro rozhodnutí opatřilo dostatek podkladů, když vycházelo
z tvrzení stěžovatele uváděných v návrhu na zahájení řízení a z pohovoru k důvodům návrhu.
Takto zjištěný skutkový stav nelze, zejména s ohledem na skutečnosti uvedené stěžovatelem
ve správním řízení, považovat za nedostačující k rozhodnutí. Protože stěžovatel uváděl
výlučně jako důvod podání žádosti o azyl soukromé problémy, které se snažil odjezdem
z Ukrajiny řešit, nebyl důvod provádět důkazy o perzekuci stěžovatele v domovské zemi.
Proto Nejvyšší správní soud v řízení neshledal vadu ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Stěžovatel v kasační stížnosti také s poukazem na ustanovení §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s. namítal, že krajský soud nesprávně posoudil otázku, zda správní řízení netrpělo
procesní vadou. V této souvislosti je třeba především poukázat na to, že stěžovateli nebylo
krajským soudem vytýkáno, že sice uvedl konkrétní ustanovení správního řádu, které mělo
ministerstvo porušit, ale nepřiřadil k nim konkrétní skutkové důvody. Stěžovatelovo
přesvědčení, že měl krajský soud přezkoumat napadené rozhodnutí a jemu předcházející
řízení z hlediska dodržení procesních předpisů nemá zákonný podklad, protože ve správním
soudnictví se uplatňuje dispoziční zásada, což znamená, že soud se může zabývat jen těmi
námitkami, které žalobce uplatnil proti napadenému rozhodnutí ve lhůtě k tomu zákonem
stanovené, jak vyplývá z ustanovení §75 odst. 2 s. ř. s. Proto Nejvyšší správní soud neshledal
tento důvod kasační stížnosti opodstatněný.
Tvrzení stěžovatele, že správní rozhodnutí neodpovídá ustanovení §47 odst. 3
správního řádu je obecné a neurčité, takže v tomto rozsahu nemohl Nejvyšší správní soud
důvodnost namítané nezákonnosti přezkoumat.
Zcela nepřípadná je námitka obsahující nesouhlas se způsobem, jakým se krajský soud
vypořádal s tvrzením ministerstva o neexistenci překážek vycestování. Krajský soud
v souladu s §75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumá správní rozhodnutí jen v mezích žalobních
bodů. Ministerstvo v případě zamítnutí žádosti o azyl v souladu s §28 zákona o azylu
nerozhodlo o překážce vycestování, a proto ani žaloba neobsahovala žalobní bod,
který by se týkal překážky vycestování. Z tohoto důvodu se krajský soud nemohl otázkou
překážky vycestování vůbec zabývat.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle
§110 odst. 1 poslední věta s. ř. s. zamítl. Ve věci rozhodl bez jednání v souladu s §109
odst. 1 s. ř. s.
O stěžovatelem podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
podle §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena
v souladu s §56 odst. 2 ve spojení s §120 s. ř. s. přednostně.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, věta první
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl
ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil,
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. ledna 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu