ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.287.2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatele S. M.,
zastoupeného Mgr. Lukášem Wimětalem, advokátem se sídlem v Brně, Veselá 24, za účasti
Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad
Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
24. 6. 2004, č. j. 36 Az 696/2003 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále
jen „správní orgán“), ze dne 28. 5. 2003, č. j. OAM-2195/VL-19-P13-2002, nebyl stěžovateli
z důvodu nesplnění podmínek stanovených v ust. §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), udělen azyl a současně bylo
vysloveno, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování dle ust. §91 zákona o azylu.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, která byla zamítnuta napadeným
rozhodnutím krajského soudu, protože soud dospěl k závěru, že správní orgán rozhodl
na základě řádně zjištěného skutkového stavu a za splnění zákonných podmínek.
Ve včas podané kasační stížnosti namítl stěžovatel stížní důvod obsažený v ust. §103
odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen s. ř. s.). Uvedl, že jeho žádost je vedena s cílem dosažení udělení trvalého
pobytu na území České republiky, přičemž oporu pro tuto žádost nalezl v okolnosti,
že v České republice navázal trvalý vztah se svou přítelkyní, se kterou hodlá založit rodinu.
Má zde zajištěné bydlení a možnost získání pracovního povolení. Jeho návrat do vlasti
je pro něj spojen s odůvodněnými obavami o jeho život, kdy mu v tomto směru policejní
orgány nedokázaly pomoci, z čehož dovozuje, že jsou propojeny se skupinami, které
mu usilují o život. Navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci zpět k dalšímu řízení.
Současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Správní orgán ve svém vyjádření popřel oprávněnost kasační stížnosti,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí, tak i rozhodnutí krajského soudu, jsou v souladu
s právními předpisy. Legalizaci pobytu, o kterou usiluje stěžovatel, nelze podřadit
pod azylově relevantní důvody. Navrhl zamítnutí kasační stížnosti společně s návrhem
na odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě podané kasační stížnosti napadený
rozsudek a dospěl k závěru, že kasační stížnost není přípustná.
Podle §104 odst. 4 s. ř. s. kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Podle §109 odst. 4 s. ř. s. ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo
vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud nepřihlíží.
Porovnáním obsahu žaloby a kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjistil,
že skutečnosti a důvody, které stěžovatel uvádí v kasační stížnosti, spočívající v jeho úmyslu
založit v České republice se svojí přítelkyní rodinu, bydlet zde a pracovat, a dále i v jeho
obavách o svůj život, v čemž stěžovatel spatřuje nedostatečně zjištěnou skutkovou podstatu
správním orgánem, jsou důvody a skutečnosti nové, které jím nebyly dříve uplatněny v řízení
před soudem. Nejvyšší správní soud konstatuje, že s ohledem na ust. §109 odst. 4 s. ř. s.
nemohl k těmto k nově tvrzeným skutečnostem přihlédnout a že dle ust. §104 odst. 4 s. ř. s. je
kasační stížnost opírající se pouze o nové důvody nepřípustná.
Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí soudu přezkoumal v souladu
s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel
ve své kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti. Protože stěžovatel opřel svou kasační stížnost jednak o nové
důvody, které mohl uplatnit už dříve v řízení před soudem, jednak o nové skutečnosti, které
uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, a neuplatnil žádný stížní bod, pro který
by bylo možné napadený rozsudek věcně přezkoumat, Nejvyšší správní soud kasační stížnost
podle ust. §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s. z důvodu uvedeného
v ust. §104 odst. 4 s. ř. s. odmítl.
Stěžovatel podal návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
dle ust. §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodl, neboť má za to, že pro takové
rozhodnutí odpadl vydáním rozhodnutí ve věci důvod.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno
nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. července 2005
JUDr. Radan Malík
předseda senátu