ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.290.2004
sp. zn. 7 Azs 290/2004 - 47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatelů
a) S. K., b) O. K., oba zastoupeni JUDr. Otýlií Pavlíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5,
Lidická 28, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení
o kasační stížnosti podané proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2004, č. j. 8
Az 183/2003 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokátky JUDr. Otýlie Pavlíkové se sídlem v Praze 5, Lidická 28
se u r č u je částkou 1075 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2004, č. j. 8 Az 183/2003 - 24,
byla zamítnuta žaloba stěžovatelů proti rozhodnutí Ministerstva vnitra
(dále jen „ministerstvo“) ze dne 1. 8. 2003, č. j. OAM-8587/VL-19-P18-2001, jímž bylo
rozhodnuto o neudělení azylu stěžovatelům podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) a současně bylo rozhodnuto,
že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
V kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě stěžovatelé uvedli, že ji podávají z důvodu
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky, zda splňují podmínky
pro udělení azylu podle §12 a §14 zákona o azylu a dále z důvodu vady řízení spočívající
v tom, že při zjišťování skutkové podstaty, z níž ministerstvo v napadeném rozhodnutí
vycházelo, byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým
způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl soud,
který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí ministerstva zrušit. Ministerstvo rovněž
porušilo článek 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků. Proto se domáhali zrušení
napadeného rozsudku a přiznání kasační stížnosti odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud se kasační stížností musel zabývat nejprve z hlediska
její přípustnosti, neboť pouze přípustná kasační stížnost může být soudem meritorně
projednána.
Podle §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Podle §109 odst. 4 s. ř. s. ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté,
kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud nepřihlíží.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že §104 odst. 4 s. ř. s. in fine brání tomu,
aby stěžovatelé v kasační stížnosti uplatňovali jiné právní důvody, než které uplatnili v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno, ač tak učinit mohli, a §109 odst. 4
s. ř. s. brání tomu, aby poté, co bylo vydáno přezkoumávané rozhodnutí, uplatňovali skutkové
novoty. K takto uplatněným novým skutečnostem Nejvyšší správní soud při svém
rozhodování nepřihlíží. Přitom je třeba zdůraznit, že nepřípustnost kasačních důvodů
neuplatněných v řízení před soudem a nemožnost uplatňování skutkových novot je třeba
vztáhnout k důvodům a skutečnostem uplatněným v žalobě, resp. ve lhůtě uvedené v §72
odst. 1 s. ř. s.
Porovnáním obsahu žaloby a kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjistil,
že skutečnosti uvedené v kasační stížnosti jsou nové a důvody v ní obsažené stěžovatelé
neuplatnili v řízení před městským soudem. Zatímco v žalobě stěžovatelé uváděli jinou
skutečnost, tj. že byli nuceni zemi původu opustit v důsledku mimořádně tíživých životních
okolností, neboť neměli kde bydlet a stěžovatelka a) byla bez práce, v kasační stížnosti uvedli,
že byli nuceni opustit zemi původu z důvodu ohrožování mafiánskými skupinami, které
spolupracují s policejními orgány (nové skutečnosti), a dále uváděli nové důvody v žalobě
neuplatněné, tj. že ministerstvo porušilo uvedená ustanovení správního řádu a čl. 33 Úmluvy
o právním postavení uprchlíků. Nejvyšší správní soud proto k uvedeným novým
skutečnostem a dříve v řízení před soudem neuplatněným důvodům nepřihlédl.
Proto z důvodu výše uvedeného kasační stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení
§46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační
stížnost odmítnuta.
Stěžovatelům byla pro řízení o kasační stížnosti soudem ustanoven zástupcem
advokátka a podle §35 odst. 7 s. ř. s. platí v takovém případě odměnu advokátky včetně
hotových výdajů stát. Podle §9 odst. 3 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, náleží advokátce odměna za jeden úkon právní služby 1000 Kč a podle §13 odst. 3
citované vyhlášky náhrada hotových výdajů v částce 75 Kč, celkem tedy 1075 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. 2. 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu