ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.302.2004
sp. zn. 7 Azs 302/2004 - 71
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatele
D. L., zastoupeného Mgr. Magdou Havlovou, advokátkou se sídlem v Brně, Nové Sady 27,
za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
podané proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2004, č. j. 56 Az 107/2003 – 34,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokátky Mgr. Magdy Havlové se u r č u je částkou 2150 Kč. Tato
částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2004, č. j. 56 Az 107/2003 – 34,
byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí ministerstva vnitra (dále
jen „ministerstvo“) ze dne 16. 9. 2003, č. j. OAM-1024/LE-C08-PA03-2003, jímž byla
zamítnuta jeho žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Krajský soud v odůvodnění rozsudku
konstatoval, že ministerstvo se důvody vyplývajícími z §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu
podrobně zabývalo, přičemž vycházelo zejména z výpovědi stěžovatele a z údajů
v jeho cestovním dokladu. Z těchto nepochybně zjistilo, že před vstupem na území České
republiky pobýval na území Moldavska. Z této země odjel z obavy před věřitelem
nebo osobou tímto věřitelem najatou. Důvodem odchodu byly tedy ekonomické problémy
ve vlasti a obava ze splácení dluhu a věřitele a nikoliv pronásledování z důvodu uplatňování
politických práv a svobod nebo odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy,
náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině, nebo pro zastávání určitých
politických názorů ve státě, jehož občanství má. Stěžovatel měl možnost se na území
Moldavska svobodně pohybovat, vejít do kontaktu s orgány tohoto státu. Proto krajský soud
dospěl k závěru, že správní rozhodnutí bylo vydáno ve shodě se zákonem.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, jejíž důvod
spatřuje v ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Podle jeho názoru ministerstvo nezjistilo
přesně a úplně skutkový stav věci ve vztahu k důvodům azylu podle §14 zákona o azylu
před vydáním rozhodnutí, čímž porušilo ustanovení §3 odst. 4, §32 odst. 1 a §46 zákona
č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“),
a v důsledku toho i neprávně posoudilo žádost o azyl. Ministerstvo se nevypořádalo
s tvrzením stěžovatele o datu zahájení řízení o udělení azylu, když stěžovatel uvedl,
že o udělení azylu požádal již ve vlaku, kde jej zadržela policie, a to bylo 15.
nebo 16. 7. 2003. Rozhodnutí ministerstva bylo vydáno dne 16. 9. 2003, tedy po uplynutí
lhůty stanovené v §16 odst. 2 zákona o azylu. Důkazy, které si ministerstvo opatřilo
pro rozhodnutí, nebyly úplné a nemohlo tedy správně usuzovat na skutkové a právní otázky,
které pro své rozhodnutí potřebovalo zodpovědět. Správní rozhodnutí nevyplývá ze zjištěných
podkladů. Závěrem stěžovatel poukázal na čl. 53 Příručky k postupům a kritériím
pro určování právního postavení uprchlíků. Proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení a kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.
Ministerstvo ve vyjádření ke kasační stížnosti popřelo její oprávněnost,
neboť jak správní rozhodnutí, tak i rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu
s právními předpisy. Odkázalo na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi
stěžovatele učiněná ve správním řízení, a na vydané rozhodnutí. Namítalo také zmatečnost
v kasační stížnosti v uvedení data rozsudku krajského soudu. Z výše uvedených důvodů
navrhlo buď odmítnutí kasační stížnosti pro neodstraněnou vadu podání nebo její zamítnutí
a nepřiznání odkladného účinku pro nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3
citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Námitku stěžovatele o nedostatečném zjištění skutkového stavu, nepovažuje Nejvyšší
správní soud za důvodnou. Ministerstvo si pro rozhodnutí opatřilo dostatek podkladů,
když vycházelo z tvrzení stěžovatele uváděných v návrhu na zahájení řízení a v pohovoru
k důvodům návrhu. Takto zjištěný skutkový stav nelze, zejména s ohledem na skutečnosti
uvedené stěžovatelem ve správním řízení, považovat za nedostačující k rozhodnutí, zejména
když stěžovatel neuvedl, jaké další důkazy měly být provedeny. Navíc pokud jsou splněny
podmínky stanovené v §16 odst. 1 zákona o azylu pro zamítnutí žádosti, není zákonný důvod
zkoumat případnou existenci důvodů pro udělení azylu podle §14 zákona o azylu,
jak na to poukazuje stěžovatel v kasační stížnosti, protože udělení azylu podle citovaného
ustanovení je za takové situace vyloučeno. Proto Nejvyšší správní soud v řízení neshledal
vadu ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Rovněž tak námitku stěžovatele ohledně nedodržení lhůty stanovené v §16 odst. 2
zákona o azylu ministerstvem považuje Nejvyšší správní soud za nedůvodnou. Podle
§10 odst. 1 zákona o azylu se řízení o udělení azylu zahajuje podáním žádosti o udělení azylu
na tiskopise uvedeném v příloze č. 1 tohoto zákona. Tuto žádost stěžovatel podal dne
19. 8. 2003. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení azylu bylo vydáno dne 16. 9. 2003,
tedy v zákonem stanovené třicetidenní lhůtě. Pokud stěžovatel tvrdí, že o udělení azylu
požádal již ve vlaku, kde jej zadržela policie, a to 15. nebo 16. 7. 2003, je tato skutečnost
z hlediska běhu lhůty stanovené v §16 odst. 2 zákona o azylu právně irelevantní.
Upozornění stěžovatele na čl. 53 Příručky k postupům a kritériím pro určování
právního postavení uprchlíků, je podle názoru Nejvyššího správního soudu zcela
bezpředmětné, protože stěžovatel požádal o udělení azylu podle zákona o azylu a nikoliv
o přiznání postavení uprchlíka podle zákona č. 498/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ustanovení
§110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s §109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož
rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání.
O stěžovatelem podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
podle ustanovení §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jedná o věc,
která byla vyřízena v souladu s §56 odst. 2 ve spojení s §120 s. ř. s. přednostně.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, věta první
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl
ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil,
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti soudem ustanovena zástupkyní
advokátka a podle §35 odst. 7 s. ř. s. platí v takovém případě odměnu advokáta včetně
hotových výdajů stát. Podle §9 odst. 3 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, náleží advokátce odměna za dva úkony právní služby 2 x 1000 Kč a podle §13
odst. 3 citované vyhlášky náhrada hotových výdajů v částce 2 x 75 Kč, celkem tedy 2150 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. března 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu