ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.306.2004
sp. zn. 7 Azs 306/2004 - 72
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatele
Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, za účasti S. B., v řízení o kasační
stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2004,
č. j. 48 Az 101/2004 - 45,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2004, č. j. 48 Az 101/2004 - 45,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2004, č. j. 48 Az 101/2004 - 45,
bylo zrušeno rozhodnutí stěžovatele ze dne 7. 4. 2004, č. j. OAM-204/LE-01-07-2004,
jímž byla zamítnuta žádost účastníka o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle §16
odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) a věc byla vrácena
stěžovateli k dalšímu řízení. Krajský soud v odůvodnění rozsudku konstatoval, že stěžovatel
nepostupoval v souladu se zákonem, když žádost o azyl jako nedůvodnou zamítl podle §16
odst. 1 písm. g) zákona o azylu a tím se zbavil možnosti posoudit humanitární důvody
pro udělení azylu ve smyslu §14 citovaného zákona. V daném případě vyplývá z obsahu
žádosti o azyl i z obsahu pohovoru, že účastníkovi, který krátce nabyl zletilosti, jde o udělení
humanitárního azylu. Důvody pro udělení azylu byly v doplňku k žalobě i v řízení
před soudem pouze upřesněny a nebyly uvedeny jako nové okolnosti pro žádost o azyl.
Stěžovatel tak všechny uplatněné okolnosti v žádosti o azyl dostatečně neposoudil,
když žádost jako zjevně nedůvodnou zamítl a nemohl tak zhodnotit možnosti pro udělení
humanitárního azylu. Podle názoru krajského soudu měl stěžovatel vzhledem k věku
účastníka a k uvedeným důvodům posuzovat jeho žádost podle obsahu, i když v žádosti
nebylo vysloveně uvedeno, že se mu jedná o udělení azylu z humanitárních důvodů.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, jejíž důvod
spatřuje v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť neakceptuje právní názory a závěry
krajského soudu a trvá na tom, že účastník neuvedl žádné konkrétní důvody,
pro které by správní rozhodnutí nebylo správné. Účastník doplnil žalobu až po lhůtě k jejímu
podání, a proto nelze v doplnění uvedené okolnosti brát v úvahu. V průběhu azylového řízení
bylo objasněno, že účastník opustil Bělorusko kvůli problémům s ředitelem dětského domova,
kde vyrůstal a neuvedl tak žádnou skutečnost svědčící o jeho pronásledování z důvodů
uvedených v zákoně o azylu. Povinností stěžovatele je zjišťovat skutečnosti rozhodné
pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu jen tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu alespoň
tvrdí, že existují důvody v tomto ustanovení uvedené. Tato hypotéza v případě účastníka
naplněna není, přičemž ze žádného ustanovení zákona o azylu nelze dovodit, že by stěžovatel
jako správní orgán měl povinnost sám domýšlet právně relevantní důvody pro udělení azylu
a posléze k těmto důvodům činit příslušná skutková zjištění. Neprováděl-li tedy stěžovatel
dokazování o přítomnosti důvodů azylu ve smyslu §12 zákona o azylu, neboť vycházel
z toho, že účastník neuvedl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven
pronásledování z důvodů uvedených v citovaném ustanovení, pak neměl ani povinnost
posuzovat existenci důvodů hodných zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu
podle §14 zákona o azylu. Stěžovatel také uvedl, že se v těchto argumentech opírá o názory
Nejvyššího správního soudu vyjádřené v jeho rozsudcích ze dne 22. 1. 2004,
sp. zn. 5 Azs 37/2003 a ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. 3 Azs 31/2003. Proto navrhl, aby Nejvyšší
správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3
citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Zákon o azylu vedle pozitivního vymezení předpokladů pro udělení azylu v §12, §13
a §14 stanoví také vylučující důvody, při jejichž naplnění nelze žadateli azyl udělit.
Tyto důvody jsou taxativně stanoveny v §15 a 16 zákona o azylu. Podle ustanovení §16
odst. 1 písm. g) zákona o azylu se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná,
jestliže žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování
z důvodů uvedených v §12 citovaného zákona.
Podle §12 zákona o azylu se azyl udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení azylu
zjištěno, že cizinec je buď pronásledován za uplatňování politických práv a svobod
a nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti,
příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě,
jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě
jeho posledního trvalého bydliště.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že podmínky pro udělení azylu splňuje cizinec,
je-li ve vztahu k jeho osobě zjištěno, že je pronásledován, respektive má odůvodněný strach
z pronásledování, z důvodů uplatňování určitých politických práv a svobod či politických
názorů nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu příslušnosti k určité skupině
obyvatel (rasové, náboženské, národnostní, sociální). Za pronásledování se pro účely zákona
o azylu považuje ohrožení života nebo svobody, jakož i opatření působící psychický nátlak
nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována či trpěna úřady ve státě,
jehož je cizinec státním občanem nebo pokud tento stát není schopen odpovídajícím
způsobem zajistit ochranu před takovýmto jednáním.
V dané věci účastník v žádosti o udělení azylu uvedl, že měl ve vlasti konflikt
s ředitelem dětského domova, kde vyrůstal, který mu lhal ohledně jeho rodičů a sexuálně
jej obtěžoval. Vrstevníci jej šikanovali a situace v dětském domově se vyhrotila tak, že musel
utéct. Nechce se tam vrátit, nemá tam žádnou budoucnost. Do České republiky přijel dne
2. 3. 2004 ilegálně v úložním prostoru nákladního auta. V případě svého návratu do vlasti
se obává ředitele dětského domova, který tušil, že uteče a řekl mu, že až jej najde,
tak ho zabije. Během pohovoru výše uvedené skutečnosti podrobněji rozvedl a dále sdělil,
že ve vlasti nikdy neměl problémy se státními orgány, úřady, soudy, policií či armádou.
Na přímou otázku, zda měl v Bělorusku někdy problémy kvůli své rase, národnosti,
náboženskému vyznání či politické příslušnosti, odpověděl záporně. Účastníkem tvrzené
problémy se soukromými osobami v Bělorusku za situace, kdy ani nevyužil možnosti ochrany
ze strany státních orgánů v zemi původu, nemohly být proto hodnoceny jako pronásledování
z důvodů stanovených v ustanovení §12 zákona o azylu, což také v souladu se zákonem
stěžovatel dovodil. Proto byl důvodně stěžovatelem aplikován §16 odst. 1 písm. g) zákona
o azylu.
Podle §14 zákona o azylu jestliže v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod
pro udělení azylu podle §12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl
z humanitárního důvodu. V daném případě nebyl aplikován §12 zákona o azylu vzhledem
k tomu, že žádost účastníka byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g)
zákona o azylu, což ve svých důsledcích znamená, že neprobíhal proces dokazování o tom,
zda byly splněny podmínky ustanovení §12 zákona o azylu. Jestliže nebyly splněny zákonné
předpoklady pro to, aby se stěžovatel věcně zabýval posouzením, zda byla či nebyla naplněna
skutková podstata ustanovení §12 zákona o azylu, pak se důvodně také nezabýval
posouzením, zda jsou splněny podmínky pro udělení humanitárního azylu podle ustanovení
§14 zákona o azylu. Podle tohoto ustanovení lze totiž v případě hodném zvláštního zřetele
udělit azyl z humanitárního důvodu, avšak jenom za situace, jestliže v řízení o udělení azylu
nebude zjištěn důvod pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Jak již však bylo výše
uvedeno, v posuzované věci bylo provedeno tzv. zkrácené řízení, a to z důvodu zjevně
nedůvodné žádosti, aniž by v tomto řízení byly zjišťovány důvody uvedené v §12 zákona
o azylu. Z těchto důvodů proto nelze stěžovateli vytýkat, že postupoval při posuzování žádosti
účastníka v rozporu se zákonem. Výrok o udělení či neudělení azylu podle §14 zákona
o azylu by měl opodstatnění v rozhodnutí správního orgánu pouze za situace,
pokud by správní orgán rozhodoval o udělení či neudělení azylu podle §12 zákona o azylu.
Tak tomu ovšem v posuzované věci nebylo.
Postup krajského soudu, který přezkoumával napadené rozhodnutí a jemu
předcházející řízení z hlediska možnosti udělit účastníkovi humanitární azyl, nemá zákonný
podklad, protože ve správním soudnictví se uplatňuje dispoziční zásada, což znamená,
že soud se může zabývat jen těmi námitkami, které žalobce uplatnil proti napadenému
rozhodnutí ve lhůtě k tomu zákonem stanovené, jak vyplývá z ustanovení §75 odst. 2 s. ř. s.
Účastník v žalobě pouze velmi obecně namítal porušení §3 odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 1
a §46 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů a námitku
týkající se možnosti udělit azyl z humanitárních důvodů uplatnil až v doplnění žaloby ze dne
2. 6. 2004, které bylo krajskému soudu doručeno dne 11. 6. 2004, tj. po uplynutí zákonné
lhůty.
Z důvodů výše uvedených proto Nejvyšší správní soud napadený rozsudek podle
§110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a podle odst. 2 citovaného ustanovení vyslovil, že se věc vrací
krajskému soudu k dalšímu řízení.
Podle §110 odst. 3 s. ř. s. je krajský soud názorem vysloveným v tomto rozsudku
vázán.
Podle §110 odst. 2 s. ř. s. rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o nákladech
řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. března 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu