ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.308.2004
sp. zn. 7 Azs 308/2004 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatele
I. I., zastoupeného Mgr. Lukášem Wimětalem, advokátem se sídlem v Brně, Veselá 24,
za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
podané proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 8. 2004, č. j. 36 Az 750/2003 - 14,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. 8. 2004, č. j. 36 Az 750/2003 - 14, zamítl
žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“)
ze dne 23. 6. 2003, č. j. OAM-2197/VL-19-P13-2002, kterým nebyl stěžovateli udělen azyl
podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“) a současně bylo rozhodnuto, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování
podle §91 citovaného zákona. V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, že ministerstvo
se důvody vyplývajícími z §12 zákona o azylu podrobně zabývalo a hodnotilo stěžovatelem
uváděné důvody, které ho vedly k podání žádosti o udělení azylu. Stěžovatel v podané žalobě
nenamítal nic, co by mohlo zvrátit závěr ministerstva, a proto krajský soud po přezkoumání
věci dospěl ke shodnému závěru jako ministerstvo. K humanitárnímu azylu ve smyslu §14
zákona o azylu krajský soud uvedl, že na udělení tohoto azylu není právní nárok, posouzení
důvodů je plně v pravomoci ministerstva a soudu nepřísluší přezkoumávat, zda byly dány
důvody pro udělení humanitárního azylu či nikoliv.
V kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě stěžovatel namítal, že krajský soud nevyšel
ze spolehlivě zjištěného stavu věci a neměl tedy možnost posoudit zcela přesně a úplně
skutečný stav věci a následně zhodnotit veškeré potřebné podklady pro rozhodnutí. Žádost
stěžovatele je vedena s cílem o řádné projednání věci, ve které je jeho snahou dosáhnout
v souladu s právními předpisy udělení trvalého pobytu na území České republiky. Oporu
své žádosti spatřuje ve skutečnosti, že na území České republiky navázal trvalý vztah
se svou přítelkyní, se kterou hodlá založit rodinu a má zde zajištěné bydlení,
přičemž se nejedná o ubytovnu. Řízení v této věci zcela zásadně ovlivní možnost získat
pracovní povolení pro jeho osobu. Návrat do vlasti je spojen s odůvodněnými obavami
o život, kdy policejní orgány nedokázaly stěžovateli při sdělení obav jakkoliv pomoci.
Z těchto důvodů se stěžovatel domáhal, aby rozhodnutí krajského soudu bylo zrušeno a věc
vrácena k dalšímu řízení a současně žádal, aby napadenému rozhodnutí byl přiznán odkladný
účinek.
Ministerstvo ve svém vyjádření popřelo oprávněnost podané kasační stížnosti,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí, tak i rozsudek krajského soudu byly vydány
v souladu s právními předpisy. Skutečnosti tvrzené stěžovatelem nejsou důvodem pro udělení
azylu podle zákona o azylu. I pro řízení o kasační stížnosti odkázalo ministerstvo na správní
spis, zejména na vlastní podání a výpovědi, které stěžovatel učinil během správního řízení,
a na vydané rozhodnutí. Proto navrhlo, aby kasační stížnost byla zamítnuta a nebyl jí přiznán
odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel
uplatnil, přičemž neshledal vady uvedené v odstavci 3 citovaného ustanovení,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle §12 zákona o azylu se azyl udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení azylu
zjištěno, že cizinec je buď pronásledován za uplatňování politických práv a svobod
a nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti,
příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě,
jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě
jeho posledního trvalého bydliště. Zákon o azylu rovněž umožňuje udělení azylu za účelem
sloučení rodiny podle ustanovení §13 nebo humanitární azyl podle ustanovení §14.
V rámci správního řízení uváděl stěžovatel jako důvod jednak problémy s církví,
kterou nebyl ani schopen přesně identifikovat, jíž byla jeho matka členkou, a jednak snahu
o legalizaci svého pobytu na území České republiky. V žalobě pak, pokud se jedná o skutkové
důvody, odkázal na svou žádost o udělení azylu, protokol o pohovoru a ostatní spisový
materiál. V kasační stížnosti stěžovatel znovu uvedl, že jeho cílem sledovaným podáním
žádosti o azyl je dosáhnout udělení trvalého pobytu. Důvody uváděné stěžovatelem
jak ve správním řízení, tak v řízení o žalobě a v neposlední řadě i v řízení o kasační stížnosti,
nelze podřadit pod žádný z důvodů pro udělení azylu stanovených v zákoně o azylu,
když snaha o legalizaci pobytu, resp. snaha dosáhnout udělení trvalého pobytu, takovým
důvodem není. V této souvislosti také nelze pominout, že stěžovatel o azyl požádal po více
než ročním pobytu v České republice poté, kdy bylo rozhodnuto o jeho vyhoštění.
Protože stěžovatel v kasační stížnosti nijak nekonkretizoval, v čem spatřuje nedostatečně
zjištěný skutkový stav věci a z toho vyplývající nemožnost zhodnocení potřebných podkladů
pro rozhodnutí, nelze dovodit nezákonnost v postupu krajského soudu.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §110
odst. 1 s. ř. s. zamítl, neboť ji neshledal důvodnou. O kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší
správní soud v souladu s §109 odst. 1 s. ř. s. bez jednání.
O stěžovatelem podaném návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
podle §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud nerozhodl, protože věc byla vyřízena přednostně
v souladu s ustanovením §56 ve spojení s §120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 větu první
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl
ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil,
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. března 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu