ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.31.2004
sp. zn. 7 Azs 31/2004 - 87
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci stěžovatelů
a) O. S., b) nezl. M. S., zastoupeni Mgr. Ing. Markem Vrbickým, advokátem se sídlem
v Praze 1, V Jámě 1, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3,
v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2003,
č. j. 10 Az 34/2003 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2003, č. j. 10 Az 34/2003 - 27,
byla zamítnuta žaloba stěžovatelů proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 7. 3. 2002,
č. j. OAM-2770/VL-07-P11-2000, o neudělení azylu stěžovatelům podle §12, §13 odst. 1, 2
a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) a současně bylo
rozhodnuto, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona
o azylu.
V kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě stěžovatelé uvedli, že ji podávají z důvodů
uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Namítali, že ani městský soud nezjistil přesně
a úplně skutečný stav věci a že důkazy, které si opatřil, nebyly úplné. Stěžovatelka a)
podrobně popisovala své střety s veřejnoprávními orgány státu a města, šikanu a fyzické
vyhrožování, založené zejména na její ruské národnosti. To, že stěžovatelé nepředložili žádný
písemný doklad o výše uvedeném, jim nemůže být na újmu, zejména když získání
jakýchkoliv dokladů v tomto směru od státních orgánů Ukrajiny je téměř nemožné. Naopak,
ministerstvo mělo ve smyslu §32 zákona č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „správní řád“) povinnost zjistit skutečný stav věci. Podle názoru stěžovatelů jsou v jejich
případě naplněny podmínky pro udělení azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu. Přesto
městský soud dospěl k závěru, že nebyly prokázány důvody pro udělení azylu podle tohoto
ustanovení, neboť popisované pronásledování z důvodu národnosti nemá za prokázané.
Městský soud se odvolával na znění ukrajinské Ústavy, která zaručuje svobodný rozvoj,
užívání a ochranu ruského jazyka, a to pouze nepřímo z informací zprávy Ministerstva
zahraničních věcí USA. Ministerstvo i městský soud se spoléhaly na nepřímé selektivní
důkazy v neprospěch stěžovatelů. Z výše uvedeného je zřejmá skutečná neznalost poměrů
a vztahů ve vlasti stěžovatelů. Je zcela odlišné to, co Ústava obsahuje a to, jakým způsobem
se skutečně žije a jak jsou dodržovány všechny zásady rovnosti všech občanů. Všechna
zdůvodnění a všechny závěry ministerstva jsou nepřezkoumatelná proto, že vycházejí
z podkladů a materiálů, které tento má k dispozici, avšak tyto vývody nemůže opřít o osobní
zkušenost faktického stavu a intenzity národnostních rozbrojů v jejich vlasti. Z těchto
důvodů se stěžovatelé domáhali zrušení napadeného rozsudku a přiznání kasační stížnosti
odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud se kasační stížností musel zabývat nejprve z hlediska
její přípustnosti, neboť pouze přípustná kasační stížnost může být soudem meritorně
projednána.
Podle §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody
než které jsou uvedeny v §103 nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Podle §109 odst. 4 s. ř. s. ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté,
kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud nepřihlíží.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že §104 odst. 4 s. ř. s. in fine brání tomu,
aby stěžovatelé v kasační stížnosti uplatňovali jiné právní důvody než které uplatnili v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno, ač tak učinit mohli, a §109 odst. 4
s. ř. s. brání tomu, aby poté, co bylo vydáno přezkoumávané rozhodnutí, uplatňovali skutkové
novoty. K takto uplatněným novým skutečnostem Nejvyšší správní soud při svém
rozhodování nepřihlíží. Přitom je třeba zdůraznit, že nepřípustnost kasačních důvodů
neuplatněných v řízení před soudem a nemožnost uplatňování skutkových novot je třeba
vztáhnout k důvodům a skutečnostem uplatněným v žalobě, resp. ve lhůtě uvedené v §72
odst. 1 s. ř. s.
Porovnáním obsahu žaloby a kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjistil,
že skutečnosti uvedené v kasační stížnosti jsou nové a důvody, v ní obsažené stěžovatelé
neuplatnili v řízení před městským soudem. Zatímco v žalobě stěžovatelé uváděli, že opustili
vlast, neboť stěžovatelka a) společně s manželem podnikala a mafie od nich vymáhala peníze,
manžel měl problémy s milicí, neboť se dříve účastnil stávek, starší syn měl být i přes své
závažné zdravotní problémy povolán k výkonu základní vojenské služby a že žili
v ekologicky špinavé zóně, v kasační stížnosti uvedli, že byli nuceni opustit zemi původu
z důvodu střetů s veřejnoprávními orgány státu, města, šikany a fyzického vyhrožování
stěžovatelce a) a jejím dětem pro jejich ruskou národnost (nové skutečnosti), a dále uváděli
nové důvody v žalobě neuplatněné, tj. že nebyl přesně a úplně zjištěn skutečný stav věci
a že napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná, neboť vývody rozhodujících orgánů
se nemohou opřít o osobní zkušenost faktického stavu a intenzity národnostních rozbrojů
v jejich vlasti.
Proto z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud kasační stížnost
jako nepřípustnou podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl,
neboť se opírá jen o důvody, které stěžovatelé neuplatnili v řízení před soudem,
jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohli.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. března 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu