ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.328.2004
sp. zn. 7 Azs 328/2004 - 59
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatele V. F.,
zastoupeného Mgr. Kamilem Tomanem, advokátem se sídlem v Hradci Králové,
Škroupova 441, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze, Nad Štolou 3, v řízení
o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 5. 2004,
č. j. 28 Az 213/2003 – 30,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.
III. U r č u je se odměna zástupci stěžovatele Mgr. Kamilu Tomanovi, advokátu
se sídlem v Hradci Králové, Škroupova 441, ve výši 2150 Kč, která bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu v Brně do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Stěžovatel napadá včas podanou kasační stížností rozsudek Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 20. 5. 2004, č. j. 28 Az 213/2003 – 30, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „správní orgán“) ze dne 24. 9. 2002,
č. j. OAM-2277/AŘ-2001, jímž byl dle §29 a §30 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“), zamítnut rozklad stěžovatele a napadené rozhodnutí správního
orgánu I. stupně ze dne 21. 6. 2001, č. j. OAM-5303/VL-11-03-2001, bylo potvrzeno ve všech
částech výroku. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byl návrh stěžovatele na zahájení
řízení o udělení azylu zamítnut jako zjevně nedůvodný podle §16 odst. 1 písm. e) zákona
o azylu.
Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku dospěl k závěru, že bylo prokázáno,
a to mimo jiné i na základě vlastních tvrzení stěžovatele, že stěžovatel na území České
republiky přicestoval z Polska, tedy ze země, která vykazuje znaky bezpečné třetí země,
avšak v této zemi o azyl nepožádal, ač tak učinit mohl. Proto správní orgán I. stupně
v souladu s ustanovením §16 odst. 1 písm. e) zákona o azylu žádost o udělení azylu
oprávněně jako zjevně nedůvodnou zamítl.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítal nesprávné posouzení právní otázky krajským
soudem. K tomu uváděl, že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu zastávání
politických názorů ve státě, jehož občanství má, neboť je přesvědčen, že policejní orgány
se v Moldávii dopouštějí bití zadržených či jejich neoprávněného zadržování s cílem získat
úplatek či informace. K pronásledování dochází i dalšími formami nátlaku ze strany orgánů
i státu. Stěžovatel má proto obavu, že takto bude proti němu postupováno z důvodu
jeho politických a osobních názorů, které se neshodují s politikou moldavské vlády.
Z toho vyvozuje, že soud nesprávně vyložil a aplikoval ustanovení §12 písm. b) zákona
o azylu a navíc ustanovení §91 odst. 1 písm. a) bod 1, 2 zákona o azylu týkající se překážky
vycestování. Stěžovatel dále namítá, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech a při jejím zjišťování byla porušena zákonná
ustanovení o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to ovlivnilo zákonnost
a soud měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit [§103 odst. 1 písm. b) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.)], neboť správní orgán nezjistil
skutečný stav věci, když ve správním spise nejsou založeny zprávy, z nichž by bylo možné
posoudit stav lidských práv v Moldávii a z uvedeného důvodu se s těmito zprávami
proto nemohl seznámit a podat k nim své vyjádření. Dále namítá, že napadený rozsudek
je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, neboť skutečnosti uvedené v odůvodnění
rozsudku nejsou důvody dostatečnými pro vydání rozhodnutí o zamítnutí žaloby (§103
odst. 1 písm. d) s. ř. s.). Pokud jde o důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., konstatuje,
že pro tento důvod nebyla kasační stížnost podána oprávněně.
Správní orgán ve svém vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí,
když stěžovatelem uvedené námitky neshledal důvodnými.
Ze soudního spisu vyplývá, že stěžovatel v žalobě namítal, že správním orgánem byla
porušena ustanovení §3 odst. 4, §32 odst. 1 a §46 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení,
neboť správní orgán nezjistil přesně a úplně skutečný stav věci a neprovedl všechna šetření
nutná k objasnění všech okolností rozhodných pro náležité a řádné posouzení věci. Dále
namítal, že napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost a nedostatek
důvodů.
Podle §104 odst. 4 s. ř. s. kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Podle §109 odst. 4 s. ř. s. ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo
vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud nepřihlíží.
Porovnáním obsahu žaloby a kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjistil,
že skutečnosti a důvody, které stěžovatel uvádí v kasační stížnosti, spočívající v obavách
z bití či jiných forem nátlaku, ve kterých spatřuje odůvodněnou obavu z pronásledování
pro zastávání politických názorů, jsou důvody a skutečnostmi novými, které nebyly dříve
uplatněny v řízení před soudem. Proto, pokud jde o nové stížní důvody, jsou nepřípustnými
(§104 odst. 4 s. ř. s.) a pokud jde o nově tvrzené skutečnosti, nelze k nim přihlížet (§109
odst. 4 s. ř. s.).
Jako nepřípustnou je třeba podle §104 odst. 4 s. ř. s. rovněž shledat námitku,
že ve správním spise nejsou založeny zprávy, z nichž by bylo možné stav lidských práv
v Moldávii posoudit, když ani tento důvod stěžovatel v žalobě neuplatnil.
Nejvyšší správní soud rovněž ustáleně zastává názor, že uplatňuje-li stěžovatel
v kasační stížnosti námitky spočívající v pouhé citaci ustanovení §103 odst. 1 písm. a) až e)
s. ř. s., které blíže nekonkretizuje, nelze mít za to, že je uplatněn důvod uvedený v §103
odst. 1 s. ř. s. Totéž platí, je -li v kasační stížnosti bez další konkretizace použita pouhá
parafráze zmiňovaného ustanovení. Takovou kasační stížnost je nutno za použití §104 odst. 4
a §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítnout jako nepřípustnou (např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 17. 2. 2004, sp. zn. 6 Azs 21/2003, usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 10. 12. 2004, sp. zn. 7 Azs 313/2004). Proto ani v projednávané věci nelze
přihlédnout k blíže nekonkretizovaným námitkám, že napadený rozsudek
je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů rozhodnutí a že skutečnosti uvedené
v odůvodnění rozsudku nejsou důvody dostatečnými pro vydání rozhodnutí o zamítnutí
žaloby. I zde jde totiž pouze o volnou parafrázi zákonných důvodů uvedených v §103 odst. 1
s. ř. s.
Protože stěžovatel opřel svou kasační stížnost jednak o nové důvody, které mohl
uplatnit už dříve v řízení před soudem, jednak o nové skutečnosti, které uplatnil poté,
kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí a neuplatnil žádný stížní bod, pro který by bylo možné
napadený rozsudek věcně přezkoumat, Nejvyšší správní soud žalobu podle §46 odst. 1
písm. d) s. ř. s. z důvodu uvedeného v §104 odst. 4 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. odmítl.
Stěžovatel podal současně s kasační stížností návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán
odkladný účinek dle ustanovení §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodl,
neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ust. §56 odst. 2 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., přednostně.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno
nebo žaloba odmítnuta.
Odměnu zástupci žalobce určil soud ve výši 2150 Kč za dva úkony právní služby
(první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, písemné podání
soudu - odůvodnění kasační stížnosti) dle ust. §11 odst.1 písm. b), d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb. a dva režijní paušály po 75 Kč podle §13 téže vyhlášky.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. ledna 2005
JUDr. Radan Malík
předseda senátu